Jeden muž navyše

Ještě než se Costa-Gavras pustil do série závažných politických filmů, natočil jako svůj druhý celovečerní snímek tenhle akčně tenhle laděný thriller zasazený do drsných exteriérů válečné Francie. A opět zabodoval (minimálně u mne), jak je zvykem, skvěle vybudovaným napětím i silným dramatem na pozadí skutečných událostí. Úspěšně provedeným začátkem velké záchranní akce nic nekončí, také protože jak postupně vychází najevo, v tuctu osvobozených mužů přebývá i někdo třináctý navíc... Vynikající podívaná s excelujícím Bruno Cremerem a Michelem Piccolim, a také výborně vygradovaným závěrem. 95% (13.02.2020)

Muž navíc je bytostným partyzánským filmem řeckého partyzána podle stejnojmenné knižní předlohy z roku 1958 francouzského spisovatele Jeana-Pierra Chabrola. Chabrol čerpal ze svých vlastních zkušeností makisty, Gavras vycházel z podobného rodinného prostředí v Řecku a vytvořil životnou legendu o jisté ambivalenci partyzánského poslání a způsobu života. Do náruživého spádu obrazů kameramana Jeana Tourniera zatnul Gavras myšlenku, že ideologie bez idejí umně využívají možných politických nesympatií, a konfrontaci mezi proti agresi spolupracujícím spolubytím a pouhou touhou po bytí bez násilných projevů odporu. Údělem partyzánského života je především opatrnost, nehledě přitom na možnosti pochybení, neboť ty jsou ve svém úhrnu vlastně nepodstatné. Přesto ani ve spolubytí neschází touha po životě, po potěšení a radostech, proto se často také mění akce v nájezdy rozjíveného mládí do lůna života. Prožitek nabývá na intenzitě, neboť ta konečná možnost lidského života je při partyzánském způsobu života vždy všudypřítomná. Muž navíc neheroizuje, nepatetizuje, vášnivě se rozhlíží kolem sebe a nastoluje prostořece ambivalentní otázky, na něž nelze jednoznačně odpovědět ani s odvoláním se na vyšší zájem. Mezi hlavní postavy živoucího partyzánského údělu patří schopný a lidsky shovívavý velitel partyzánské skupiny Cazal (příjemný Bruno Cremer) a svébytný a nenadálým životním situacím poměrně dobře přizpůsobivý onen muž navíc (dobrý Michel Piccoli). Z výraznějších rolí: ctižádostivě akurátní makista Jean (Jean-Claude Brialy), v nepříliš vhodnou chvíli horami procházející stařík Passevin (Charles Vanel), útlocitnější, avšak schopný makista Thomas (Gérard Blain) a mladý a dychtivý makista Kerk (Jacques Perrin). Z dalších rolí: po ženách náruživý makista Groubec (Claude Brasseur), makisty ukrývající Moujon (François Périer), zraněný Solin (Michel Creton) či makista Florent (mauritánský filmový režisér Med Hondo). Muž navíc je partyzánskou legendou s živostí forem i nitra, s nutnou ambivalentní rozervaností údělu, s touhou po revoltě, přáním po odporu a chtěním po prožitku života. (07.09.2023)

Kdeže triler, bežný vojnový či skôr odbojový film, ktorý je strašne ukecaný a viacmenej pre mňa nezaujímavý. Navyše, keď sa partizáni (makisti) správajú temer ako teroristi, len ich pravda a videnie sveta je to pravé - ich neustále konanie ma iba usviedčalo v tom, že škoda ich pri prípadnom strete s Nacistami nebude. Rýchlych scén je dosť, tých pravých akčných či bojových už pomenej. Najviac je ale dialógov, ktoré doslova umoria a znepríjemňujú tak sledovanie. Ani stopáž nie je na z radu tých najkratších. Akčnejší záver mierne vyzvihuje celkový dojem, ale aj ten konči rozpačito, nedotiahnuto. Costa-Gavras opäť sklamal. (14.01.2021)

Partizánske filmy z obdobia II. svetovej veľmi často postrádajú to, čo Costa-Gavras využil v miere vrchovatej: nejednoznačnosť. Prevažujúca jednoznačná línia v ostatných filmoch: jednoznačne zlí Nemci vs. úplne kladní a dobrí partizáni tu dostáva vážne trhliny. Najmä v správaní sa rebelujúcich Francúzov, podnikajúcich drobné útočné výpady proti nacistom, sídliacich v obytných zónach miest a dedín. Partizáni oslobodia na smrť odsúdených účastníkov odboja. Jeden z nich však je navyše. Je nemecký špión? Nie je? Zastreliť ho? Nechať žiť? Rozriešeniu hádanky nepomáha zvláštne správanie tohto väzňa. Po prepade v miestnej banke ostáva partizánom navyše na krku postrelený milicionár. V meste pritom zo všetkých síl po partizánoch strieľaľ. Ako s ním naložiť? Je to správne? Neďaleko od partizánskeho úkrytu prepadnú nacisti zrúcaninu hradu s ďalšími ukrytými partizánmi. Pomôcť im za cenu straty vlastných životov? Alebo sa len bezmocne hľadieť na ich upaľovanie a popravy? Nejednoznačností film ponúka viac. Popri tom sú tu skvele zrežírované akčné scény. Najmä finálna scéna na visutom oblúkovom moste nad hrozitánsky obrovským údolím s riekou kdesi hrozne v hlbine, prelínaná bojom o úzky kaňon, stojí za pozretie (14.04.2021)

Génius Costa-Gavras a francouzská herecká extratřída v těžkopádně vyprávěném příběhu o válečných odbojářích. To, že režisér ve svých pozdějších filmech vyměnil válečnou akci za temné politické pnutí je jedině dobře, tady jeho budování uceleného dramatického oblouku ještě tak moc dobře nefunguje. Ale klobouk dolů před některými letecky snímanými, davovými a technicky náročnými scénami, které tvoří iluzi vskutku realistické filmařiny a které dnešním filmům zavšiveným umělohmotnými počítačovými efekty chybí jako sůl. (07.05.2022)