Zlodej z Paríža

Lupičských filmů je již nepočítaně. U tohoto je velice sympatické, že nepřináší překombinovanou zápletku, ale poctivé zlodějské řemeslo. Špinavé, drzé a bez hrdinských kousků. Ale každá příležitost se musí náležitě využít. Zdání poctivosti a serióznosti je v tomto oboru tou nejlepší zbraní, se kterou lze přicházet k dalším a dalším příležitostem. Zločinci se sdružují do volného spolku, dokáží se vzájemně podporovat a kavalírsky pomáhat jeden druhému. Zlodějina dokáže vyplavovat tolik potřebný adrenalin a přivádět tak lidský mozek do opojného stavu, který je v normálním běhu života zcela neznámým stavem. Tento stav opojení dokáže přinášet uspokojení a životní dráha je tak určena. Možná má film i sociálně-třídní ambice, ale ty jsou vskutku jen okrajové. A zůstává jen zlodějina, vzrušení, dobrodružství, důvtip, drzé sebevědomí, touha a podmanivé úsměvy žen. Hlavní postavou je charismatický Georges Randal (dobrý Jean-Paul Belmondo), mladý muž dobrého původu s touhou po pomstě, která mu vytyčí životní úděl. Osud mu nejdříve bere, aby mu potom vše vrátil s úroky a osobním uspokojením. Jsou zde výrazné a půvabné ženy: Georgesova sestřenice a láska Charlotte (půvabná Geneviève Bujold), cílevědomá a ctižádostivá Geneviève Delpiels (zajímavá Marie Dubois), živá a bezstarostná Broussaille Voisin (roztomilá Marlène Jobert), či majitelka pařížského salonu Ida (elegantní Françoise Fabian). Ze zlodějského prostředí je zde především ctihodný abbé Félix La Margelle (dobrý Julien Guiomar), ochotný a věrný Roger Voisin (Paul Le Person), či legenda Courbassol (Jacques Debary). Z dalších rolí: Georgesův nenasytný strýc Urbain Randal (Christian Lude) a bývalý Georgesův spolužák Mouratet (Roger Crouzet). Výsledkem není komedie, ani strhující akční drama, nýbrž jen a pouze pozoruhodná sonda do hlubin lupičské duše. (22.03.2016)

No tak tohle se zrovna dvakrat nepovedlo a to jsem se docela tesil. Kdyz si vezmu, jak si uzival Belmondo kradeni v Bezva finte, nic takovyho se tu vubec nekona. Film jednak neni komedie, ale hlavne je Belmondo proste obycejnej zlodej, kterej se tvari unudene, vzdycky nekam vpadne, co muze rozmlati a pak zdrhne. Vubec proste nekrade s nejakym sarmem a eleganci. Coz spolu s tim, ze se celej film lehce tahne, dava docela smrtelnou kombinaci. Jediny, co se povedlo, je atmosfera a kostymy prelomu stoleti. (21.02.2010)

Děj tohoto snímku je celkem zajímavý, pěkná zápletka, dobré téma, obsazení rovněž perfektní. Něco tu ale chybí ... prvních patnáct minut jsem nemohl najít co? Až posléze jsem si uvědomil, že Zloděj z Paříže nemá absolutně žádné hudební podbarvení a tím pádem se chvílemi stává fádním. To je asi hlavní věc, kterou bych tomuto filmu vytknul. (14.01.2009)

Nevím jak to mám pořádně říct, ale já se u toho tak nudil, že se mi až chtělo spát. Vyprávění příběhu je strašně odtažité, o postavy jsem se nedokázal bát, ani se do toho vcítit. Ani Jean-Paul Belmondo s neslušivým mrožákem se očividně necítil jako ryba ve vodě, ale i tak je největším tahounem. Pokud se na film chcete podívat, klidně tak udělejte, ale spíše ze zvědavosti, či snad v případě, že kompletujete Belmondovu filmografii. Kdybyste jej prošvihli, nic moc se nestane. 40%. (04.03.2011)

Skvělé sociální drama z přelomu 19 a 20. století s neobvyklým J-P Belmondem. Celý film existuje ve zvláštní bezdějovosti, je pouze sledem zlodějských scének volně pospojovaných osudem různých ženštin, které se točí okolo hlavního hrdiny. Ale vůbec to nevadí, atmosféra funguje a příběh si i přes svou zdánlivou jednotvárnost dokáže vynutit pozornost. V kombinaci s dlouhou stopáží tak působí že by se na něho snad dalo dívat věčně. (04.09.2011)