Adam Robitel

Adam Robitel, celým jménem Adam James Robitel, je americký filmový herec, scenárista, režisér a střihač. Narodil se ve znamení Blíženci ve městě Revere, poblíž Bostonu v americkém státě Massachussets. Vyrůstal v New England, New Hampshire, USA.

Proslýchalo se, že tento pohledný 180 cm vysoký blonďák je na kluky, ale sám nemá v touze to nikterak zveřejňovat. O své rodině přiznal, že jeho mladší sestra je lesbička. Podle svých slov byla tehdy velice statečná, když se k tomu přiznala. Měl sice strach, jak se k tomu rodiče postaví, ale asi už na to sami přišli dřív. Děti ve škole se k ní za to chovaly dost krutě. Kvůli přiznání sestry k lásce k dívkám a jeho samotnému tajení homosexuality začali jejich rodiče ohledně vnoučat vkládat naděje právě do Adama. Potom, co i o něm vyšla pravda najevo, jeho otec to sice vzal se vztyčenou hlavou, avšak matku to velice zasáhlo. Obávala se, že kvůli tomu nebude mít žádnou budoucnost, že zůstane opuštěný, bezdětný a odsouzený celým světem za to, co je.

Na vysoké škole (University of Southern California - School of Cinematic Arts) se pokoušel chodit s dívkou. V průběhu roku tam zažil první sexuální zkušenost se stejným pohlavím. To ho úplně rozhodilo, byl z toho zmatený až traumatizovaný. O svém zážitku se s pláčem svěřil své dívce. Na konci roku se rozešli, protože, i když se snažil, nemohl se změnit.

Adam žije v Los Angeles v Kalifornii s přítelem Rayem a jejich dětmi – kočkami, jak je sám označuje. Proto není divu, že problematika homosexuality ho provází nejenom v osobním životě, ale i v uměleckém. Rád cituje Kevina Jenningse, který kdysi prohlásil, že všichni jinak sexuálně orientovaní jedinci mají vlastní psychologické trauma za zneužívání a týrání netolerantní společností. On sám byl vychováván v katolické víře a jako malý byl vyděšený tím, že za svůj „hřích“ půjde do pekla. Naštěstí poté došlo k revoluci „gay Holywood“ v 90. letech 20. století, kdy se v nezávislých filmech otevřeně začalo hovořit o homosexualitě, nikoliv jako o nemoci nebo důsledcích špatných genů.

Adam byl vždycky přitahován uměním a divadlem a vynikal v gymnastice, kterou dodnes provozuje, o čemž se všichni jeho fanoušci mohou přesvědčit z fotek jeho vymakaného těla na jeho Twitteru a Instagramu.

K hororům ho přivedla jeho drahá babička Denise Jane (McCarrick) Robitel, která si nechávala říkat Deed. V 70. letech 20. století byl její dům posednutý a na historkách o duchách (o duších) a nadpřirozenu poté vychovala i Adama. Dokonce se prostřednictvím Ouija Board (spiritistická deska ke komunikaci, popř. na vyvolávání duší mrtvých) spojili s několika dušemi. Deed Adama ovlivnila víc, než kdokoliv jiný. Také díky ní nakonec film The Taking of Deborah Logan spatřil světlo světa, neboť Adama motivovala v jeho sepsání a natočení. Její náhlá smrt 17. září 2012 v Moultonborough v New Hampshire, USA, ho velice zasáhla. Pohřeb se konal 24. září 2012 v rodinném kruhu.

Pro iHorror se přiznal, že jeho samotný první film byl zaměřen na lesbickou protagonistku (The Taking of Deborah Logan – 2014), neboť je sexuální orientací lidí fascinován a především se za ní vždy skrývá nějaký ten příběh. Natáčení filmu byla pro Adama výzva, byl v začátcích své kariéry jako režisér a scenárista, měl malý rozpočet a 20 natáčecích dnů. Naštěstí mu osud přál, scénář byl dobře připravený, měl k ruce skvělé herce a úžasný mini-tým. Ve srovnání s velkými filmy mu tento vyhovoval, protože si mohl sám všechno kontrolovat, kdežto u velkých filmových projektů už do natáčení zasahuje vícero názorů a jiných vlivů, což může film odchýlil od jeho předlohy.

Již jako herec inklinoval k hororům, např. ve filmové roli v jednom díle hororové komediální anthologie Chillerama nazvaný I was a Teenage werebear. Jako herec se dále objevoval v nedůležitých rolích, např. v X-Men (2000), Pravidla vášně (2002), Return to Sender (2006), One for the Road (2011), Cut/Print (2012), Contracted Phase II (2015), a v sérii filmů 2001 maniaků (2005) a 2001 maniaků: Pole vřískotu (2010) jako Hannibal Lester.

Od herectví se dostal za kameru k psaní scénářů a režírování filmů. K tomu mu dopomohl scénář k Bloody Benders, o který projevil zájem samotný Guillermo del Toro. V té době se seznámil i s dalšími osobnostmi, Billem Condonem a Bryanem Cranstonem, o kterých sám říká, že byli jako jeho andělé strážní, kteří ho podporovali ve psaní scénářů, čímž mu dopomohli vytvořit si svojí cestu k režírování.

Natáčení filmu Insidious: Poslední klíč (2018) si podle svých slov velmi užil. Od Jamese Wana se nechal inspirovat, Lin Shaye znal dlouhou dobu jako skvělou herečku a Leigh Whannell je pro Adama legenda, od kterého se toho hodně naučil. Po dotvoření Insidious: Poslední klíč (2018) se chtěl vydat na cestu svého vlastního originálního díla, což mu bylo dopřáno hned u následujícího filmu Úniková hra.

Po úspěšném filmu Úniková hra (leden 2019 – vydělal 18 milionů amerických dolarů za první víkend v kinech, 155 milionů amerických dolarů ve světě), který zaznamenal obrovskou návštěvnost i zájem Sony, jež zatoužila po sequelu, natočil pokračování Escape Room 2. Při natáčení prvního dílu producenti kladli důraz na to, aby ve filmu nebylo příliš mnoho krve a násilí, chtěli takový film, aby jej mohli ukázat i svým dětem (PG 13), což byla pro Adama obrovská výzva.

Eratashi