Herečka Catherine Rouvel (za svobodna Catherine Vitale) pochází z jižní Francie, narodila se a vyrůstala v Marseille. Původně se věnovala tanci, ve čtrnácti letech ale své plány přehodnotila a aktivně se vrhla na divadlo. Začala se cílevědomě připravovat na herectví, vystupovala na různých scénách, napřed v Marseille později v nedalekém Aix v divadle Comédie de Provence (Slaměný klobouk). Víceméně komparzní zkušenosti získala i s filmem, když se s dalšími studenty zúčastnila natáčení dvou filmů v Marseille (HONORÉ DE MARSEILLE, 1956; NAIVKA SE ČTYŘICETI DĚTMI – Le naif aux 40 enfants, 1957).
V roce 1958 odešla do Paříže, kde pokračovala ve studiu herectví na Centre Dramatique de la rue Blanche. Tady si ji vyhlédl slavný režisér Jean Renoir, který hledal dívku pro hlavní roli do svého filmu SNÍDANĚ V TRÁVĚ (Le dejénuer sur l'herbe, 1959). Tato romantická komedie nejen svým názvem zjevně vycházela ze stejnojmenného slavného obrazu Edouarda Maneta, především byla ale poctou režisérovu otci Augustu Renoirovi a Catherine Rouvel v něm jako zosobnění impresionistického modelu doslova zazářila. S Renoirem pak spolupracovala i později, mezitím se ale také provdala za Georgese Rouvela a v roce 1960 se jí narodil syn Renaud.
Starost o rodinu limitovala další aktivity Catherine Rouvel, v šedesátých letech nicméně dostala několik dalších zajímavých příležitostí od slavných režisérů, například Claude Chabrola (LANDRU, 1962) nebo Juliena Duviviera (HUSÍ KŮŽE – Chair de poule, 1963). Také v divadle pracovala s významnými režiséry (Jean Vilar, Georges Vitaly), později začala točit také v televizi. Právě v televizi předvedla pozoruhodný herecký výkon v historickém filmu WOYZECK (1964), zatímco s filmem začala znovu koketovat častěji až koncem šedesátých let (MISTER FREEDOM, 1968; BORSALINO, 1970; VRAHOVÉ POŘÁDKU – Les assassins de l'ordre, 1971).
Znovu ji zviditelnila účast na několika úspěšných televizních seriálech (DOBRODRUŽSTVÍ ARSENA LUPINA – Arsène Lupin, 1971; PROKLETÍ KRÁLOVÉ – Les rois maudits, 1974; JAN KRYŠTOF – Jean Christophe, 1978). Hlavní ženská role jí připadla v oscarovém válečném filmu ČERNOBÍLÝ PRAPOR (Noirs et blancs en couleur, 1976). Nutno ale dodat, že v 70. a 80. letech se Catherine Rouvel věnovala víc divadlu a vystupovala na různých scénách i divadelních festivalech. Objevila se po boku J. P. Belmonda ve filmu SAMOTÁŘ (Le solitaire, 1987), hvězdné obsazení hereček starší generace doplnila v komedii BLÁZNIVÉ BABIČKY (Les mamies, 1992). Znovu hraje v televizi, v nedávné době jsme ji mohli vidět ve filmu KRÁLOVÉ A KRÁLOVNA (Rois et reine, 2004). Stále aktivní zůstává také v divadle.
Pavel "argenson" Vlach
