Gisèle Casadesus

Filmografie herečky Gisèle Casadesus není početně nijak bohatá, ve francouzském divadle dvacátého století ale po sobě zanechala výraznou stopu. Pochází z proslulé umělecké rodiny španělského původu, jejím otcem byl hudební skladatel a dirigent Henri Casadesus (1879-1947). V hudební branži vynikli i Henriho další bratři, jeden z nich, houslista Marius Casadesus (1892-1981) byl otcem předčasně zemřelé herečky Mathilde Casadesus (1923-1966).

Vzhledem k rodinnému zázemí (kromě slavného otce je na místě zmínit i matku, která se věnovala hře na harfu) získala Gisèle již v dětském věku hudební vzdělání, absolvovala i taneční průpravu. Herectví pak studovala na pařížské Národní konzervatoři dramatického umění, absolvovala v oboru komedie s první cenou a hned poté byla angažována do nejslavnějšího francouzského divadla, Comédie Française, kde setrvala více než čtvrtstoletí (1934-1962). Tady účinkovala již jako studentka, první velkou roli odehrála v Lazebníkovi sevillském (1937), mezitím se objevila v řadě menších rolí, koncem třicátých let se ale vypracovala k pozici herečky hlavních dívčích rolí. Její doménou byla především francouzská klasika (Moliere, Racine, Musset), nevyhýbala se ale ani modernějším postavám.

Před filmovou kamerou se objevila poprvé v L'Herbierově komedii DOBRODRUH (L΄aventurer, 1934), stejně jako pro další herce z Comédie Française se ale pro ni stala spolupráce s filmem spíše výjimečnou záležitostí. Vynikla nicméně v několika adaptacích klasických literárních předloh ze čtyřicátých let (VAUTRIN, 1944; VĚČNÝ MANŽEL - L'homme au chapeau rond, 1946; CASANOVOVA DOBRODRUŽSTVÍ – Les aventures de Casanova, 1947).

Po odchodu z Comédie Française v roce 1962 působila Gisèle Casadesus na dalších pařížských scénách, například Théâtre de Saint-Georges, jako výhradně divadelní herečka dosáhla ale unikátního rekordu mezi významnými osobnostmi francouzského divadla – ve filmu se neobjevila celých pětadvacet let. Až v roce 1974 hrála v Cayattově dramatu VERDIKT (Verdict, 1974), objevila se také v komedii VRTOHLAVÁ OVCE (Le mouton enragé, 1974). Příležitostně ale spolupracovala s televizí, která ostatně v její práci s kamerou začala během osmdesátých let převažovat. Později hrála například v americko-francouzském filmu SLADKÉ LŽI (Sweet Lies, 1988), se svými vrstevníky pak natočila komedii DO TOHO, MLÁDEŽI (Roulez jeunesse, 1992).

Z nedávné práce Gisèle Casadesus můžeme připomenout komedii TAKOVÁ NORMÁLNÍ KRÁLOVSKÁ RODINKA (Palais Royal!, 2005), kde ztvárnila postavu královny matky, její následující filmografie zahrnuje další menší role v komediálním žánru, zatím naposledy se ale objevila ve filmu CES AMOURS-LA (2010) slavného režiséra Claude Leloucha. Mezitím se nadále uplatňovala i na divadelním jevišti, v letech 1993 a 1994 byla nominována na prestižní Molierovu cenu za své výkony v představeních B. H. Lévyho a F. Dorinové, v roce 2003 pak tuto cenu obdržela za své celoživotní dílo. Ke sbírce ocenění je na místě také nutno dodat, že Gisèle Casadesus je nositelkou Řádu za zásluhy a Řádu umění a literatury, její hereckou dráhu korunuje prestižní řád Čestné legie, který získala již v roce 1990.

Manželem Gisèle Casadesus byl herec Lucien Pascal (1906-2006), měli spolu tři děti.

Pavel "argenson" Vlach