Biografia
Italský herec a režisér Alberto Sordi se narodil 15.6.1920 v Římě ve čtvrti Trastevere. Sordi vyrůstal v hudební rodině, jeho otec byl hráč na tubu v římské opeře. Alberto studoval Milánskou akademii dramatického umění, ale v této škole neuspěl z důvodu svého výrazného „římského“ přízvuku. Později se stal ale právě tento přízvuk jeho velkou doménou. Po neúspěchu v Miláně se vrací do Říma a pracuje v rádiu a vystupuje v různých komediálních představeních.
Kariéru začíná v dabingu. Oliver Hardy měl v italském dabingu „propůjčený“ hlas právě Alberta Sordiho ve filmech světoznámé dvojice Laurel & Hardy. Ve filmu začal svou kariéru koncem třicátých let minulého století ve vedlejších rolích, převážně válečných filmů. První významnější role (jako Filippo Nardini) přichází roku 1942 ve filmu I TRE AQUILOTTI. Velký herecký vzestup a věhlas přichází v padesátých letech. V roce 1952 si zahrál roli „bílého šejka“ v úspěšné komedii LO SCEICCO BIANCO. Jednalo se o jeden z prvních filmů Frederica Felliniho. Hned následující rok Sordi hraje hlavní roli ve Felliniho snímku I VITELLONI (film o mladých povalečích, v němž hraje zženštilého mladého Alberta, mimochodem se v tomto snímku jako Giulia Curti objevuje Lída Baarová). V roce 1959 hraje Sordi roli Oresta Jacovacci ve válečné komedii LA GRANDE GUERRA. Tento snímek Maria Monicelliho je považován některými kritiky za jednu z nejlepších italských komedií. Tento film získal Zlatého lva na MFF v Benátkách (1959). V roce 1963 hraje hlavní roli úspěšné komedie IL DIAVOLO.
V roce 1977 se stává jedním z hlavních představitelů úspěšné povídkové satiry NOVÁ STRAŠIDLA (snímek je výborně herecky obsazen – V. Gassman, O. Muti, U. Tognazzi a další). Bravurně zvládnuté jsou jeho role markýze Onofria del Grillo a chudého uhlíře Gasperina v komedii IL MARCHESE DEL GRILLO (1981), režírovaného opět Monicellim. Alberto Sordi se dokázal prosadit i mimo komediální žánr a nezapomenutelnou rolí je Giovanni Vivaldi v Monicelliho dramatu UN BORGHESE PICCOLO PICCOLO. Zde ztvárnil tichého člověka, který se změní v tvrdého nepřítele, aby pomstil smrt svého syna. Alberto Sordi ale především ztvárňoval ve svých rolích zábavnou formou ty nejhorší vlastnosti italských mužů a společnosti.
Kromě herecké kariéry nesmíme opomenout rovněž úspěšnou cestu režisérskou. Sordi úspěšně režíroval asi dvacet filmů. Debut byl v roce 1966 snímkem FUMO DI LONDRA, poslední snímek byl INCONTRI PROIBITI (1998). Na většině těchto snímků se podílel i po stránce scénáristické. Na divadelních prknech se Alberto Sordi objevoval převážně ve čtyřicátých a padesátých letech. Spolupracoval například s předními italskými dramatiky, jakými byli Pietro Garinei a Sandro Giovannini.
Za svou dlouhou kariéru byl celkem 9x byl nominován na Stříbrnou stuhu (ocenění italského národního svazu filmových novinářů) a 5x zvítězil (1954, 1956, 1960, 1977 a speciální Stříbrná stuha posmrtně v roce 2003). 3x byl nominován na americký Zlatý Glóbus a v roce 1964 ho obdržel za roli Amedea Ferettiho ve snímku IL DIAVOLO. Italské ocenění „David di Donatello Awards“ obdržel Alberto Sordi za svoji kariéru celkem 11x, z 12 nominací („nevyšla“ jen v roce 1982, za již zmiňovanou komedii MARKÝZ DEL GRILLO). V roce 1972 obdržel na MFF v Berlíně „Silver Berlin Bear“, další ocenění jsou z Art Film Festivalu (1996), BAFTA Awards (1962), speciální cena MFF v Moskvě (1983), MFF v Benátkách (cena Pietra Bianchiho v roce 2001 a „Caree Golden Lion“ v roce 1995). Giffoni film festival v roce 1994 a Francois Truffaut award. V roce 1985 byl členem poroty na 35. ročníku MFF v Berlíně.
Alberto byl spíš introvert a nikdy se neoženil. Jeho dlouholetou přítelkyní byla herečka Andreina Pagnani (24.11.1906 - 22.11.1981). Při svých 80. narozeninách, byl Sordi jmenován na jeden den čestným starostou Říma. V roce 2002, po 190 filmech, oznámil ukončení své kariéry. Alberto Sordi zemřel krátce před svými 83. narozeninami na infarkt. Na jeho pohřeb u „Basilica of St. John Lateran“ se sešlo víc jak milión lidí. Řím zažil pouze jeden pohřeb s větším počtem lidí a to o dva roky později při úmrtí papeže Jana Pavla II. Necelý týden po smrti Alberta Sordiho, nechal přejmenoval starosta jednu z hlavních ulic Říma právě jeho jménem.
Herec
Seriály | |
---|---|
1989 |
I promessi sposi |
1972 |
Obraz uz obraz |
Dokumentárne | |
---|---|
2020 |
Siamo tutti Alberto Sordi? - a.z. |
2017 |
Super vacanze di Natale - a.z. |
2012 |
Close Up |
2010 |
1960 - a.z. |
2009 |
Vittorio D. - a.z. |
2004 |
Come inguaiammo il cinema italiano - La vera storia di Franco e Ciccio |
1970 |
Sport, sport, sport |
Režisér
Filmy | |
---|---|
1998 |
Incontri proibiti |
1994 |
Nestore l'ultima corsa |
1991 |
Zproštěn viny |
1987 |
Un tassinaro a New York |
1984 |
Všetci za mreže |
1983 |
Taxikář |
1982 |
Tati, to snad ne! |
Viem, že vieš, že viem |
|
1980 |
Já a Káča |
1978 |
Dove vai in vacanza? |
1976 |
Společný pocit studu |
1974 |
Dokud se válčí, je naděje |
1973 |
Polvere di stelle |
1970 |
On a ona |
1969 |
Miláčku, pomoz mi |
1967 |
Scusi, lei è favorevole o contrario? |
Un italiano in America |
|
1966 |
Fumo di Londra |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1980 |
Já a Káča |
1978 |
Le Témoin |
1974 |
Dokud se válčí, je naděje |
Účinkujúci
Relácie | |
---|---|
2007 |
Memòries de la tele |
1982 |
De película |
Maurizio Costanzo Show |
|
1975 |
Les Rendez-vous du dimanche |