Stanislav Strnad

Režisér Stanislav Strnad se narodil 17. prosince 1930 v Praze. Původně se připravoval a uvažoval o dráze profesionálního houslisty. Nakonec se rozhodl věnovat filmu. V letech 1950 – 1955 vystudoval Vysokou filmovou školu (VGIK) v Moskvě u profesora M. E. Čiaureliho (absolutorium prodělal v roce 1956). Už od roku 1954 však pracoval především pro Československou televizi jako režisér.

V české kinematografii se začal uplatňovat ve druhé polovině 50. let jako asistent režie u snímků Jindřicha Puše a Jiřího Jungwirtha (MALÍ MEDVĚDÁŘI) a Čeňka Duby (V ŠEST RÁNO NA LETIŠTI) a jako pomocný režisér pro tvůrce Jaroslava Macha (O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH – povídka TAJEMSTVÍ PÍSMA).

Na samém konci 50. let jako bývalý moskevský student spolupracoval na postu pomocného režiséra při natáčení z prvních československo – sovětských koprodukčních filmů MÁJOVÉ HVĚZDY / MAJSKIJE ZVJOZDY (1959) Stanislava Rostockého a PŘÁTELÉ NA MOŘI / POTĚRJANNAJA FOTOGRAFIJA (1959) Lva Kulidžanova.

V 60. letech byl ještě pomocným režisérem na Blumenfeldově detektivním příběhu TEREZA (1961). O rok později v české hrané filmové tvorbě debutoval jako samostatný režisér komedie ZÁMEK PRO BARBORKU (1962) podle televizní hry Drahoslava Makovičky. K tomuto snímku si napsal s autorem předlohy literární scénář a technický scénář.

Přesto se po tomto filmu Stanislav Strnad v kinech odmlčel a věnoval se cele režijní práci pro televizi. Po třinácti letech se však do české kinematografie navrátil. Od poloviny 70. let až do poloviny let 80. se už jako stálý režisér Filmového studia Barrandov režijně (ojediněle i scénáristicky) podílel především na komediích ze současného života a ze života mladých lidí.

Po přestávce se poprvé uvedl tehdy úspěšnou komedií s Romanem Čadou MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU (1975), na kterou po letech navázal volným pokračováním BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (1978). Mezitím ještě stihl natočit historické politické drama podle románu „Rozbřesk“ Antonína Zápotockého pod názvem ČAS LÁSKY A NADĚJE (1976) a psychologické drama z tehdejší současnosti BĚŽ, AŤ TI NEUTEČE (1976).

Sedmdesátá léta ukončil komedií o neobvyklém nákladu POPRASK NA SILNICI E 4 (1979). V 80. letech pokračoval s rozšiřováním své filmografie komedií se spartakiádními motivy KLUCI Z BRONZU (1980), psychologickým dramatem SNY O ZAMBEZI (1982), československo – polským kriminálním snímkem ZÁTAH / LIST GOŃCZY (1984) a naposledy komedií NENÍ SIROTEK JAKO SIROTEK (1986).

Ke všem svým snímkům, které však nevybočovaly z dobrého řemeslného průměru, si pravidelně sám psával technické scénáře. Spoluautorem literárního byl u filmů POPRASK NA SILNICI E 4, SNY O ZAMBEZI a ZÁTAH. Na konci své kariéry si Strnad zahrál režiséra v Karlových Varech v příběhu Jaroslava Balíka NAROZENINY REŽISÉRA Z. K. (1987). Nejvíce však, jak již bylo řečeno, pracoval od roku 1954 jako televizní režisér.

Byl tak tvůrcem rozličných pořadů, soutěží, reportáží a národopisných filmů (např. HÁDEJ, HÁDEJ, HADAČI, CIRKUS NA PÓDIU, BYDLÍME S KVĚTINAMI, JIHOČESKÁ SETKÁNÍ, MORAVSKÁ SETKÁNÍ, SETKÁNÍ POD TATRAMI, JEDEME K VODĚ), baletů (PARTYZÁNKA nebo VÍTĚZSTVÍ), hudebních medailónů orchestrů, sólistů a skladatelů (mj. o Václavu Dobiáši, Jiřím Pauerovi), dramatických filmů, pořadů a inscenací (V PARKU NA LAVIČCE, ETUDA PRO KONTRABAS, SILNICE ŠEDIVÁ, JAKO MALÉ DĚTI, HAMOUN, DOVOLENÁ NA ÚROVNI aj.) a i seriálů (RODINA BLÁHOVA, ROBOT EMIL, STŘÍBRNÁ PILA, STOPY ZLOČINU).

Jako autor a režisér se opravdu jen příležitostně uplatnil i v rozhlase a na audio nosičích („O králíčkovi Stříbrňáčkovi“ atd.) a jako odborný asistent působil na katedře režie na pražské FAMU. Strnad obdržel za film MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU Stříbrnou medaili (1975) na IX. MFF v Moskvě a za snímek ČAS LÁSKY A NADĚJE Cenu Antonína Zápotockého (1977) za společensky angažovaný film.

Některé jeho filmy dostávaly ceny i na různých přehlídkách a festivalech. Stanislav Strnad zemřel 4. dubna 2012 v Praze ve věku nedožitých dvaaosmdesáti let. Nesmí být zaměňován za divadelního a filmového herce Stanislava Strnada (1906 – 199?).

Jaroslav "krib" Lopour