Jiří Barta

Jiří Barta se narodil v Praze a s tímto městem jsou spjaty všechny významné kapitoly jeho života. Od dětství ho přitahovala výtvarná tvorba. V roce 1969 začal studovat na VŠUP v Praze, obor filmová a televizní grafika. V téže době ho pod vlivem školního prostředí začala zajímat i animace a v omezené míře si ji vyzkoušel. První animovaný film nicméně natočil až v roce 1978 ve Studiu Jiřího Trnky. Po výtvarné i animační stránce ho vedle Jana Švankmajera ovlivnil i Rus Jurij Norštejn a výborný estonský animátor Priit Pärn.

Svoji profesní budoucnost definitivně spojil se Studiem Jiřího Trnky a v 80. letech zde natočil několik vynikajících snímků, za něž získal řadu festivalových ocenění. Jeho jméno se v oblasti animovaného filmu stalo pojmem. Prvním výrazným počinem byl ZANIKLÝ SVĚT RUKAVIC, animovaná parafráze skutečných filmových dějin. Po něm následovala patrně nejlepší Bartova práce KRYSAŘ na motivy středověké německé legendy o bohatém a hříšném hanzovním městě Hammeln, které ztrestá potulný krysař. Následovala temná groteska POSLEDNÍ LUP o potrestané chamtivosti a výčet špičkových děl končí alegorie KLUB ODLOŽENÝCH. Vedle vlastních animovaných filmů se podílel rovněž na výtvarném řešení filmu Věry Chytilové VLČÍ BOUDA.

Práce Jiřího Barty charakterizují neobvyklá výtvarná řešení, pečlivý výběr hudebních motivů, poetický a přitom dramaticky výrazný styl. Od 80. let je považován za mistra autorské animované tvorby a vedle Jana Švankmajera za nejvýraznější osobnost druhé generace českých animátorů. Příchod tržního hospodářství počátkem 90. let nicméně znamenal rozpad financování a tím i výroby československé animované tvorby. Ukončení podpory ze strany státu znamenalo pro český animovaný film větší překážku než existence cenzury a byrokratické řízení v předlistopadových dobách.

Pro Bartovou vyhraněnou tvůrčí osobnost bylo obtížné přizpůsobit se limitujícím podmínkám komerční tvorby, zvlášť když není vyznavačem neosobní počítačové animace. Pokoušel se přicházet s novými projekty, které opakovaně ztroskotávaly pro nedostatek financí. Převážnou většinu této doby, bezmála 15 let, se pokoušel uskutečnit projekt celovečerního filmu GOLEM podle literární předlohy Gustava Meyrlinka. Rozpočet 100 mil. korun se stal v omezených českých poměrech nicméně nepřekonatelnou překážkou. Jediným výsledkem byla v roce 1996 výroba ukázkového stejnojmenného krátkometrážního filmu.

Období tvůrčího půstu ukončila spolupráce na krátkometrážním filmu DOPISY Z ČESKA, který na Anifestu 2005 získal cenu Jameson Short Film Award. Barta byl autorem jedné ze tří povídek snímku, který původně vznikl pro světovou výstavu Expo 2005 Aichi. Díky úspěchu v soutěži Nové projekty animované tvorby vyhlášené na Anifestu v Třeboni získal Barta finance na natočení krátkometrážního DOMEČKU VAŘ, který v roce 2007 v Třeboni získal cenu za nejlepší český krátký animovaný film. Režisér ovšem musel slevit ze svých představ a natočit snímek z převážné části v počítačové 3D animaci.

Nejnovějším projektem je práce na celovečerním animovaném filmu NA PŮDĚ podle scénáře Bartova dlouhodobého spolupracovníka Edgara Dutky. V zájmu uskutečnění filmu změnil režisér své dlouholeté směřování k uměleckému filmu pro dospělého diváka a výsledkem by měl být klasický rodinný snímek zaměřený převážně na dětské publikum, vyrobený v klasické loutkové animaci.

Těžiště Bartovy činnosti se počátkem 90. let přesunulo k pedagogické práci. Na VŠUP v Praze vede Ateliér filmové a televizní grafiky. V roce 1993 byl habilitován na docenta a v roce 2001 jmenován profesorem. Vedle výuky spolupracuje po výtvarné stránce s divadlem a filmem. Příkladem je projekt Ibn Battuta, což je představení typu Laterny Magiky z roku 1998. Dále se věnuje zakázkové výtvarné tvorbě včetně animované reklamy.

Milan "gudaulin" Černý