Antonín Vaverka

Bylo v něm kus chlapeckého rebelství a toulavé krve. Povězme si tedy, jak takový herec žil a vypadal. Byl veselé povahy skoro až lehkomyslný, ale prožil i vážnější stránky svého života.

Narodil se na území bývalého Rakousko-Uherska v Praze. Svojí hereckou kariéru započal roku 1886 v pražském vinohradském divadle Aréna Kravín u významného pražského podnikatele a divadelníka Jana Pištěka v menších rolích. Tehdejší módní vlna herectví dopřávala mladým hercům jednoduché postavy milovníků a všelijakých bonviánů a je ostatně i dnes u některých začínajících herců oblíbená. Mladý Antonín Vaverka se samozřejmě také v počátcích herectví prezentoval v tomto duchu. Jeho popularita u tohoto divadla mu pomohla se dostat i do dalších divadel. Účinkoval ve velkých městských divadlech Brna, Plzně, včetně Národního divadla v Praze, ale i venkovské štace mu nebyly cizí. Jeho povaha dobrodružného člověka a hledání štěstí u jiného divadla ho zavála i do ciziny. Zahrál si v Berlíně a Záhřebu. Vlastně moc peněz z toho nikdy neměl, ale byl spokojen.

Po svém návratu do Prahy účinkoval a působil jako operetní herec ve Švandově divadle na Smíchově, kde hrál převážně ve zpěvoherním souboru. Jeho první filmový debut byl v němém filmu ZLATÁ ŽENA (1920). Jeho povaha mu setrvat dlouho na jednom místě nedala, a proto se vydal krátce po první světové válce do Nového světa, jak se říkalo tehdy Americe. Z počátku v New Yorku se pokusil herecky uchytit, ale nepříliš úspěšně. Příležitostně vystupoval v krajanských spolcích a poté na delší čas zakotvil v Hollywoodu v moři bezejmenných hereckých postaviček. Přesto jak už to v hereckém životě bývá, usmálo se na něj štěstí. Zahrál si v americkém němém filmu MERRY-GO-ROUND (1923), v roli císaře Františka Josefa. Protože tuto postavu už hrál předtím doma v divadle, dovedl se s ní uspokojivě pro režiséra ztotožnit. Dá se říci, že se malinko touto komediální rolí v Hollywoodu zaškatulkoval. Objevil se také v maličké filmové roli (nápovědy) dnes již slavného hororového příběhu o tajuplném Fantomu v němém filmu THE PHANTOM OF THE OPERA (1925). V dalším filmu ON ZE BOULEVARD (1927), dostal už větší roli, kterou zahrál dobře, ale bohužel s příchodem zvukového filmu ztratil možnost většího uplatnění. Největší potíže v Novém světě mu působila jeho nedokonalá angličtina. Pocítil, že neznalost řeči na filmovém trhu ho omezovala. Proto opouští Ameriku.

Roku 1933 se navrací do Prahy, kde hraje bohužel už jen epizodní role již v té době natáčených zvukových filmů. Snad lze vzpomenout třeba komediální film ULIČNICE (1936), a také jeho poslední film TŘI MUŽI VE SNĚHU. Jeho problém spočíval v tom, že se nedovedl přizpůsobit zvukovému filmu a hlavně výslovnost, která zněla dílem návyku z amerického prostředí trošku vyumělkovaně. Potíže nastaly i s pamatováním textu v roli, paměť už tak nesloužila. Přesto lze říci, že sice nebyl nijak zvlášť bohatý, udržoval k jeho pokročilému věku eleganci a pověst dobře oblečeného muže.

Pražské léto roku 1937 se mu stalo osudným. Stal se obětí dopravní nehody. Při přecházení hlavní třídy na Žižkově se pravděpodobně zamyslel a bohužel byl sražen tramvají. Při převozu do nemocnice ještě byla učiněna rychlá operace, ale už druhý den na těžké zranění hlavy umírá. Jeho herecká dráha je určitě pestrá a zajímavá. Už jenom tím, že byl jeden z prvních herců z Československa, který dostal významnější roli ve filmovém Hollywoodu.

Josef "tahit" B.