Bezdětná

Nádherně zvrhlý film, který poněkud lépe zužitkoval aktualizaci Hermannovy předlohy, nežli pozdější Artur a Leontýna, například. Zde se jedná především o výtečný Otomarův profil, po kterém toužím vždy a stejně lačně jako pověstné žáby z kvarty; dále o lascivní Ljubu a cele pasivní Našku. Více netřeba; Naška pak sice odlétla kamsi do pseudohumorné polohy v období rozvitého Protektorátu, nicméně zůstati cele dekorativním a zejména neagresivním žabcem by jí bývalo sedělo lépe. (11.07.2011)

Křišťálově průzračná červená knihovna z pera staropražského spisovatele a humoristy Ignáta Herrmanna. Krňanský navíc film realizoval bez invence, s přemírou standardních scénáristických klišé, vzbuzujících dnes již jen shovívavé pousmání nad tím srdcervoucím osudem nešťastné fabrikantské dcerušky. V hlavní roli na sebe poprvé výrazně upozornila třiadvacetiletá Nataša Gollová, tehdy nová členka Městských divadel pražských, která na sklonku svého života prohlásila: "Mezi mými filmy jsou i takové, za které se dodnes stydím hodně, třeba za takovou Bezdětnou a ještě několik dalších." (09.03.2009)

Zajímavý film, který je neprávem zatracován. Spojení N. Gollová, O. Korbelář ve velmi krásně funguje, třebaže N. Gollová se v pozdějším letech své kariéry zaměřila spíše na komedie. Motiv filmu je zajímavý: co by se stalo, kdyby manžel věděl, že mám dítě?, rozehrává důmyslný příběh. Kromě zmíněných hlavních protagonistů mi nejvíce v paměti utkvěl R. A. Strejka, vidět ho jinde než ve studentských komediích byla příjemná změna. (27.09.2011)

Tento film je asi především novém objevu tehdejšího filmového světa- Nataše Gollové. Zápletka není složitá, dá se odvyprávět za 30-40 minut. Zbytek je vyplněn dlouhými záběry Nataši, či scénkami plačící opuštěné dcerky. Pro obdivovatele Nataši je to ideální film, neboť asi nikdy nevypadala lépe. Ti, kteří Gollovou neobdivují, budou asi znudění, jelikož je film nejen ničím nepřekvapí, ale nesplní ani základní požadavky sledovatelnosti. Já jako fanoušek Gollové oslněn jejími půvaby dávám 70%. (02.01.2012)

Strašně nudný a nevyvážený film, kterým se člověk raději vyhne, scénář na kterém se spolupodílel i Otakar Vávra ale zas tak špatný nebyl, nakonec to všechno to všechno bylo zfilmované podle známé povídky od Ignáta Herrmanna. Vůbec ale byla muka sledovat Natašu Gollovou, jako jedno velké tělo bez duše, místy zde vůbec nemluví anebo se jen tak dívá do prázdna. Sama Nataša film jak je známo ráda neměla a dokonce se za něj styděla, tehdejší kritika ho nemilosrdně strhala, nicméně byla de facto objevena režisérem Krňanským (když nepočítáme o tři roky mladší debut, bez patřičného prostoru, který navíc absolvovala jako komparsistka) a taková pocta se neodmítá.. Za pokus to stálo a nikdy nevíte jestli něco podobného ještě někdy přijde..Ještě že takových to podobných rolí nenatočila a zaplať pánbůh zato že se časem úplně přeorientovala, tedy tak jak ji máme rádi dodnes, tedy na temperamentní herečku s velkým komediálním talentem! Jedna z hvězd je za tu malou roztomilou holčičku Evičku (Alena Pospíšilová), která hrála dětské role, krom toho dle ještě ve třech dalších filmech, pak jako by se po ní slehla zem (ještě pak hrála ve dvou filmech v roce 48') její osudy však nejsou dále známy. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí.. (11.05.2006)