Tam na horách

Na podzim roku 1920 se udála jedna velice významná událost, která potom na dlouhá desetiletí ovlivnila tvář československé kinematografie. Tehdy se distribuční kolosy Americanfilm a Biografia spojily ve velkou samostatnou společnost A - B, pojmenovanou podle iniciálek obou firem. Již od počátku si nově ustavený monopol předsevzal vyrábět filmy, které by mohly počítat s exportním potenciálem a které by následně finančně sanovaly výstavbu nových filmových ateliérů, nezbytně nutných pro další tvorbu ve stabilizovaných podmínkách. V rámci tohoto smělého plánu byla do českého prostředí přizvána skupinka zahraničních tvůrců, jimž ponejvíce příslušela funkce odborných poradců. Tím se částečně objasňuje důvod, proč se se jménem amerického režiséra Sidneyho M. Goldina setkáváme v titulcích ryze národního filmu Tam na horách, inscenovaného zčásti v moravských a slovenských exteriérech kameramanem Karlem Kopřivou a Vídeňákem Alfonsem Weberem. I přes citelnou scénáristickou bezradnost, sázející na mnohokrát předvedný příběh svedeného venkovského děvčete, lze ve filmu zaregistrovat důležité detaily. Tehdy stále ještě začínající Anny Ondráková tu získala potřebné kontakty pro start své budoucí mezinárodní kariéry; bylo jasné, že není možné dál setrvávat v českém pasivním prostředí, ale naopak se pokusit o samostatný projev v plném rozsahu, což ji rozhodně Goldinův film nemohl nabídnout ani v nejmenším. Zajímavou příležitost naopak představoval pro Karla Lamače, jež tu sehrál negativní roli zhýralého svůdníka, následně potrestaného svou obětí. Ačkoli si nakonec snímek mohl o nějaké exportní slávě jen nechat zdát, z historického hlediska se jedná o nedílnou součást prvních poválečných let, zmítaných krizí uměleckou i technickou. [Shlédnuto v rámci soukromé projekce v NFA, 16. 8. 2012] (17.08.2012)

Z Frídy a Brože jsme se toho opět mnoho nedozvěděli, snad jen, že pro ně byly jen "málo pochopitelné" důvody k angažování amerického režiséra Sidneye M. Goldina, ale na druhou stranu zase zcela "pochopili" obsazení hlavní role Juliettou Romonou, která prý byla Goldinovou vídeňskou chráněnkyní, ačkoli to Londýňanka. Tak jako obvykle můžeme nechat tyto tlachy z 50. let, kdy Frída a Brož publikovali, stranou. A můžeme si naopak povšimnout, že se Goldin věnoval filmu už od roku 1912 jako režisér a během krátké doby se stal také producentem, scénaristou a hercem. Přičemž nakonec nadále nerozvíjel kariéru Romony, ale Anny Ondrákové a Karla Lamače, když s nimi natočil o dva roky později v Rakousku jejich první zahraniční filmy. Čili v tomto na prvním pohled nevýrazném filmu nacházíme zcela klíčovou odpověď na evropský průlom našich nejúspěšnějších filmařů mezi dvěma světovými válkami. A přitom opět na první pohled může titul Tam na horách zcela klamat, protože v něm sledujeme příběh nebohé Marušky, která neměla na růžích ustláno. Jako prosté vesnické děvče byla svedena a jako svobodná matka zostuzena, osud tomu ale chtěl, že se dočkala svého vykoupení, pomsty na svém svůdci i zajímavé kariéry pěvkyně. Oním svůdcem byl Karel Lamač, skrz naskrz prohnilý podloudník, zatímco její sestru v poněkud méně dramatickém světle sehrála Anny Ondráková v nevšední masce. Anny v kroji je jedna pecka, Anny v nedbalkách jako Viktorka od splavu pecka druhá a pakliže má ještě příležitost si dramaticky vyjet na koni a zajistit pomoc k porodu, otevřela se tím přede mnou další rovina jejího herectví, o které jsem neměla ani nejmenšího tušení, jako na dlani. Na jistotu si tu zahrál Karel Schleichert a vyloženou radostí byla první změna prostředí z prostého venkova do luxusního interiéru vybaveného podle posledních trendů. (17.08.2012)