Muž, který se směje

Ja mam proste pre tieto starinky slabost, Paul Leni ako reziser natocil Man who Laughs roku 1928 - a o rok vo veku 44 rokov umrel. Tematicky je to o tom, ze chlap ma voperovany usmev, a divak sa nim nesmie necjhat zmiast, elbo oci hovoria daleko viac ako nieco, co mu lekari nechali ako dosledok liecby. Nechyba laska, vyborne kulisy, a este lepsie dialogy. Film ako taky vznikol v USA, ale vyrazna a zretelna je stopa nemeckeho expresionizmu . 100 % (21.02.2018)

Těšil jsem na kvalitní atmosferický horor, ale dočkal se navýsost nudného melodramatu s děsivou 110 minutovou stopáží. Velké štěstí, že se Victor Hugo nedožil premiéry, jelikož by měl k muži, který se směje, opravdu velmi daleko. Spíše by v kinosále pořádně zuřil a režiséra Paula Leniho následně zasypal sprškou peprných výrazů. Tato adaptace se zkrátka absolutně nezdařila, k čemuž mimo jiné přispěly i otřesné herecké výkony ústředních protagonistů. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Man Who Laughs uděluji odpad. (07.07.2017)

Skôr len taká historická rozprávka o usmievajúcom sa divadelníkovi, ktorý síce skúša sveta skusy, ale šťastie nachádza pod nosom, tam kde bolo aj predtým. O horore či aspoň trileri nemôže byť ani reči, aj keď režisér vsádzal na typicky nemecký expresionizmus s bohatými výrazovými prostriedkami, s pomedzi ktorých dominuje onen "neodolateľný" úsmev hl. hrdinu. Happyendový záver ale čisto akoby vystrihnutý z nejakej rozprávky. A na nemý film je stopáž prepálená. (04.06.2023)

Němý film o tom, že zdání klame a abychom se dostali k podstatě, musíme pod slupku. Conrad Veidt hraje muže, který má handicap, jeho tvář se neustále směje a to i ve chvílích, kdy pláče. Krásná žena, která by ho chtěla do postele, je však ve skutečnosti hrozná mrcha a on cítí, že pravou lásku najde jinde. U slepé dívky. Skvělé herecké výkony obou hlavních protagonistů dělají z tohoto snímku nevšední zážitek. (11.05.2009)

Knížku Victora Huga L'homme qui rit jsem si zamilovala a tato filmová adaptace se mi velice líbila, i když bych měla některé připomínky. Conrad Veidt je skvělý, avšak jeho postava je hodně zamindrákovaná, což mě mrzí. V knížce má totiž poněkud jiný náhled. On vlastně děkuje za svůj věčný smích, neboť se v životě považuje za šťastného člověka (alespoň do určité doby). Navíc dle mého názoru je Veidt moc starý na svou roli. Vztah mezi Gwynplainem a Deou má kouzlo v tom, že ten cca osmiletý věkový rozdíl není tak výrazný. Ve skutečnosti jsou na tom s duševním vývojem velice podobně (za to může Ursus, avšak i vyděděnost ze společnosti). Jediný velký kontrast je, že Gwynplaine žije v temnotě. A Dea ve tmě. Mary Philbin je velice půvabná a hraje slepého člověka stejně výborně, jako to umí Al Pacino :-) Filmový Ursus (Cesare Gravina) mi nepřijde jako takový mrzout jako byl v knížce, což mu trochu ubralo na kouzlu (ty jeho stížnosti nemají chybu). Je to moc pěkný příběh, avšak knížku to nepřekoná. Dea byla pro Gwynplaina zázrakem. Gwynplaine byl pro Deu zrakem. (08.02.2007)