Muž, který se směje

Těšil jsem na kvalitní atmosferický horor, ale dočkal se navýsost nudného melodramatu s děsivou 110 minutovou stopáží. Velké štěstí, že se Victor Hugo nedožil premiéry, jelikož by měl k muži, který se směje, opravdu velmi daleko. Spíše by v kinosále pořádně zuřil a režiséra Paula Leniho následně zasypal sprškou peprných výrazů. Tato adaptace se zkrátka absolutně nezdařila, k čemuž mimo jiné přispěly i otřesné herecké výkony ústředních protagonistů. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Man Who Laughs uděluji odpad. (07.07.2017)

Vynikající němý film. Pět hvězdiček dávám hlavně za to, jak neuvěřitelně napínavě, dynamicky a dramaticky byl natočen závěr. To jsem skutečně nestačil koukat. No a taky je potřeba pochválit perfektní výkon Conrada Veidta. Se vsadím, že se pak ještě hodně dlouho po skončení natáčení nesmál, protože ho strašně musela bolet pusa :-))) (18.05.2010)

Němý film o tom, že zdání klame a abychom se dostali k podstatě, musíme pod slupku. Conrad Veidt hraje muže, který má handicap, jeho tvář se neustále směje a to i ve chvílích, kdy pláče. Krásná žena, která by ho chtěla do postele, je však ve skutečnosti hrozná mrcha a on cítí, že pravou lásku najde jinde. U slepé dívky. Skvělé herecké výkony obou hlavních protagonistů dělají z tohoto snímku nevšední zážitek. (11.05.2009)

PKD výkladový slovník říká: 1.román od Viktora Huga. 2.nadprůměrný snímek z r.1928. 3. hl.inspirační zdroj pro zřejmě nejlepšího comicsového padoucha vůbec. 4. jeden z nejgeniálnějších Batmanovských comicsů od Eda Brubakera. Takto by sice mohl vzniknouti falešný dojem, že jsem to shlédl jen qulli tomu, ale nikoli. Na 2.str. kdo si po všech těch comicsech, ve kterých jest vražedný žertéř nepředstaví charismatického Conrada Veidta (mj. démonický mjr. Strasser z Casablancy či veleslavná kreace v Cabinetu dr.Caligariho) s mrtvolně bílou pletí, zelenými vlasy a rudými rty, že? A není bez zajímavosti, že již od poč. této postavy v r.1940, někteří kreslíři až podivuhodně věrně ztvárnili Veidtův obličej se vším všudy, až strašidelně věrně, což jsem si po shlédnutí ověřil. Jeho věčný/nedobrovolný usměf je vskutku působivý, jakožto stejnou měrou...děsivý. To je zásluhou mistra maskéra Jacka Pierceho, který vytvořil zřejmě nejikoničtější ciferník v dějinách horroru, potažmo filmu, monstrum od dr. Frankensteina. Stále stejný výraz i ve chvílích smutku (to byly TOP scény srovnatelné s tradicí Shakesperavova divadla) či zloby nebo radosti, dává tomuto filmu přidanou hodnotu. Ostatní ale nejsou též bez pochvaly. Zejména vévodkyně Josiana, jejížto silně lascivní (až smyslně erotické) kreace, musely býti i na tehdejší dobu, tedy něco. A opět (jaká to náhoda, že jsem s ní viděl v nedávné době hnedle 2 filmy, což nebyl úmysl) Mary Philbinová v roli slepé Dei. A jako třesnička na němém dortu se též neztratí ani Brandon Hurst v roli té nejzápornější postavy filmu, který mi šíleně připomíná kombinaci mé mrtvé babičky a Louise de Funése. O tom jsem si zprvu myslel, že má právě on býti tím Mužem... No, toho by ani nemuseli přiliš maskovati a mohl by hrát Gwynplaineovo dvojče.;-) Plné 3.5 a stopáž vůbec nevadila. Důkaz zde....https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/9/94/The-Man-Who-Laughs-%281928%29-Gwynplaine.png (14.08.2022)

Skôr len taká historická rozprávka o usmievajúcom sa divadelníkovi, ktorý síce skúša sveta skusy, ale šťastie nachádza pod nosom, tam kde bolo aj predtým. O horore či aspoň trileri nemôže byť ani reči, aj keď režisér vsádzal na typicky nemecký expresionizmus s bohatými výrazovými prostriedkami, s pomedzi ktorých dominuje onen "neodolateľný" úsmev hl. hrdinu. Happyendový záver ale čisto akoby vystrihnutý z nejakej rozprávky. A na nemý film je stopáž prepálená. (04.06.2023)