Jan Kříženecký

Průkopník a zakladatel filmu v Čechách a v celém Rakousku – Uhersku: to byl Jan Kříženecký. Narodil se 20. března 1868 v Praze. Odmaturoval na Českém reálném gymnáziu na Novém městě v Ječné ulici (1889). Nedostudoval architekturu a techniku ČVUT a stal se revidentem stavebního úřadu města Prahy (1897).

Byl také vášnivým fotografem (byl například členem výboru pražského Klubu fotografů amatérů). Tak znamenitým, že ho Městský archiv pražský požádal o fotografie starých cenných domů, ulic a jiných pražských památek pro jejich soupis. V letech 1902 až 1915 pořídil čtyři tisíce fotografií staré Prahy.

Tyto jeho fotografie byly Muzeem hlavního města Prahy roku 1979 samostatně vystaveny, a výstava byla pro veliký zájem publika několikrát prodloužena. V prosinci roku 1896 měl s ostatními Pražany možnost spatřit v hotelu U saského dvora v Hybeňské ulici „pohyblivé obrázky“ bratří Lumièrů – a ty ho docela uchvátily. V květnu 1898 si koupil od Lumièrů kinematografický přístroj a získal i několik kotoučků neexponovaného filmu. Se spolužákem z reálky J. F. Pokorným založil první českou filmovou výrobnu.

Vůbec mu nevadilo, že musel filmy zpracovávat ve vaně a sušit je v průvanu. 19. června 1898 na Výstavě architektury a inženýrství v Praze poprvé předvedl s velkým úspěchem své první filmy, většinou výjevy z pražského života a aktuality z výstaviště (VÝJEZD PARNÍ STŘÍKAČKY K OHNI, VÝJEV Z LÁZNÍ ŽOFÍNSKÝCH, PRŮVOD SOKOLSTVA, PÁTÝ VŠESOKOLSKÝ SLET, ÚTOK PRAŽSKÉHO DĚLOSTŘELECTVA, RYCHLOVLAK DO PODBABÍ, PRŮVOD KRÁLOVNIČEK či CYKLISTÉ), které na výstavě promítal v dřevěné boudě, nazvané Český kinematograf.

Kříženecký ještě roku 1898 natočil tři krátké hrané filmy, které jsou vůbec prvními hranými českými filmy (DOSTAVENÍČKO VE MLÝNICI, SMÍCH A PLÁČ a VYSTAVNÍ PÁRKAŘ A LEPIČ PLAKÁTŮ). V těchto filmech hrál hlavní roli (a mnohdy i jedinou) populární písničkář a komik Josef Šváb – Malostranský (1860 – 1932). Ten je dnes považován za prvního českého filmového herce.

Kříženeckého film SMÍCH A PLÁČ (1898) je nejvíce ceněn tím, že zachytil v detailním záběru měnící se tvář Švába – Malostranského. Jan Kříženecký také zachytil návštěvu císaře Františka Josefa I. v Praze z roku 1900 a všesokolské slety. Do roku 1908 jako jediný v Čechách natáčel aktuality a velmi krátké snímky.

Poslední jeho krátký snímek byl natočen roku 1910, ale Kříženecký se jím nesmírně zadlužil. Po devítileté pauze, kdy se Kříženecký opět věnoval svému úřadu: výpomocný technik (1897 – 1902), stavební oficiál (1902 – 1910) a vrchní stavební revident (1910 – 1912), se k filmování na chvíli vrátil.

Režíroval a na kinematografický přístroj zachytil grotesku NEJLEPŠÍ ČÍSLO (1907). Jako kameraman se podílel na svém posledním snímku JARNÍ SEN STARÉHO MLÁDENCE (1910). U tohoto snímku byl mnoho let veden i jako režisér. Zjistilo se však, že režisérem a autorem námětu je moravský fotograf Josef Křičenský (1874 – 1930).

Kříženecký pouze tento film nasnímal (podle některých tvrzení není ani tato informace jistá). Během svého zaměstnání po večerech promítal své i cizí snímky v různých sálech v Praze. Po těchto pionýrských opusech, kdy se k filmování dostávali i další nadšenci, Jan Kříženecký nadobro aktivní filmové práce zanechal a věnoval se dále biografům.

Provozoval kino Louvre (1912 – 1912) a Kino (1915 – 1916) a stal se ředitelem kina Elektra v paláci České banky (1918 – 1921). Dnes jsou Kříženeckého filmy nadmíru vzácným důkazem historie naší kinematografie, kterými se můžeme chlubit jako prvními a důstojnými filmovými začátky naší národní produkce. Kříženecký byl manželem Marie Gýrové – Kříženecké (1868 – 1947). Jan Kříženecký zemřel 9. února 1921 v Praze ve věku pouhých nedožitých padesáti tří let.

Zemřel (už poněkud zapomenutý) právě v době, kdy se naše kinematografie začala plně rozvíjet. Díky svým zásluhám – díky němu se Čechy staly šestou zemí na světě, kde se začalo s filmováním – obdržel in memoriam roku 1946 titul Průkopník české kinematografie. O jeho kinematografické tvorbě hovořil Zdeněk Štábla v publikaci „Český kinematograf Jana Kříženeckého“ (1973). Jeho profil je obsažen i v dalších vědeckých pracích.

Jaroslav "krib" Lopour