John Mills

“Jedna z nejšťastnějších věcí, která mne kdy v životě potkala, byla ona šílená touha stát se hercem. Nevzpomínám si, že bych chtěl někdy dělat něco jiného.”

Sir John Mills, svého času jeden z nejoblíbenějších anglických herců, se narodil jako Lewis Ernest Watts Mills ve východoanglickém North Elmhamu, ale vyrůstal ve Felixstowe, kde jeho otec vyučoval matematiku a matka pracovala jako divadelní účetní. Studoval na chlapecké škole v Norwichi, kde můžeme na jedné cihlové budově údajně dodnes spatřit vyryté jeho inicály. Debutoval rolí Pucka ve hře “Sen noci svatojánské” na jevišti školy v Beccles. Po krátké kariéře úředníka v obchodě s obilím odjel do Londýna, kde se zapsal do taneční školy. Začínal v kabaretech a profesionálně debutoval jako člen sboru ve hře “The Five O'Clock Girl” (1929) v Londýnském Hippodromu. Zaujal Noela Cowarda a ve 30. letech se už pravidelně objevoval v různých revue, muzikálech i řádném repertoáru londýnských divadel.

Herectví ho brzy zcela pohltilo, filmovým debutem pro něj byla komedie THE MIDSHIPMAID (1932). Mills si natáčení vychutnával, bral ho spíše jako výzvu a cestu ke slávě, než prostředek obživy, jak na film tehdy pohlíželi jeho kolegové (Laurence Olivier). Už před válkou se zapsal řadou “důstojnických” rolí a po boku oskarového Roberta Donata a Greer Garsonové se zhostil postavy Colleyho v úspěšném americkém dramatu SBOHEM, PANE CHIPS (1939). Nabídky Hollywoodu však odmítl a vrátil se do Evropy, kde hned v září 1939, po vypuknutí 2. světové války, narukoval do armády. Sloužil u Královského dělostřelectva a dosáhl hodnosti podporučíka. V roce 1941 byl pak ze zdravotních důvodů (duodenální vřed) ze služby propuštěn.

Zazářil v klasickém válečném dramatu svého mentora a přítele Noela Cowarda MOŘE NÁŠ OSUD (1942, spolurežie D. Lean), vedle Alece Guinnesse ztvárnil roli Pipa v Leanově zdařilé adaptaci NADĚJNÉ VYHLÍDKY (1946), následované rolemi pravých britských hrdinů, jako byl například kapitán Scott v dramatu BOJ O JIŽNÍ TOČNU (1948). Později to byly mnohem komplexnější postavy: emocemi zmítaný plukovník Barrow z TUNES OF GLORY (1960), filmu, který vždy označoval za svůj nejmilejší (role byla původně určena Alecu Guinnessovi, ten se ale rozhodl pro nablýskanější roli plukovníkova trýznitele - navzdory tomu, že šlo o dva nejvýznamnější britské herce své generace, objevili se spolu pouze ve dvou filmech) a dále to byl polní maršál Haig v muzikálové satiře JAKÁ TO ROZKOŠNÁ VÁLKA! (1969). Byly to však filmy z válečné éry, které z něj učinily “novátorskou” anglickou hvězdu: WE DIVE AT DAWN (1943), LONDÝNSKÁ ULIČKA (1945) a THE WAY TO THE STARS (1945).

Během následujícího desetiletí ve “válečném” stylu pokračoval: THE COLDITZ STORY (1955), NAD NÁMI VLNY (1955) a ICE-COLD IN ALEX (1958). K dalším jeho významnějším filmům patří THE ROCKING HORSE WINNER (1949), VOJNA A MÍR (1956) Kinga Vidora, THE CHALK GARDEN (1964) s Deborah Kerrovou, KRÁL KRYSA (1965), komedie NESPRÁVNÁ TRUHLA (1966), romantický snímek LADY CAROLINE LAMB (1972), MLADÝ WINSTON (1972) s řadou známých herců a Kramerovo drama DRSNÁ OKLAHOMA (1973) s Faye Dunaway. S dcerou Hayley si zahrál mimojiné v krimi KORUNNÍ SVĚDEK (1959). Na svém kontě má více než 120 filmů a ztvárnil údajně více “vojáků” než jakákoli jiná hvězda. V sezóně 1961-62 byl Mills k vidění na Broadwayi v hlavní roli Rattiganova dramatu "Ross," za kterou byl nominován na cenu Tony pro “nejlepšího herce.” Na Broadway se pak vrátil ještě v roce 1987 jako Alfred Doolittle z Shawova “Pygmalionu.”

Často představoval prosté, nenápadné “chlapíky od vedle,” kteří se díky vlastnímu rozumu, šlechetnosti a správnému úsudku stanou hrdiny, hrdiny decentními a loajálními, stejně jako houževnatými a v krizových situacích věrohodnými. Do svých rolí se pokaždé snažil vnést dostatek jemných nuancí, aby předešel zaškatulkování. Za roli mentálně postiženého, němého Michaela - roli zcela mimo obvyklý repertoár – z romantického dramatu RYAN´S DAUGHTER (1970) získal cenu Akademie pro “nejlepšího herce ve vedlejší roli.” Při jejím přebírání řekl: “Rok jsem v Irsku nemluvil a teď jsem oněmněl opět !” Ze vítězné herecké čtyřky – Mills, George C. Scott, Glenda Jacksonová a Helen Hayesová - byl tehdy udílení sošek přítomen pouze on.

V roce 1974 se představil jako kapitán Tommy "The Elephant" Devon v šestidílném seriálu “Nerozluční” (1974) o bývalé skupině bojovníků za svobodu v dobách 2. světové války s Brianem Keithem, Lilli Palmerovou a Barry Morsem. Jeho zřejmě nejslavnější televizní rolí byla titulní postava sci-fi QUATERMASS (1978). V roce 2002 poskytl Mills svoji bohatou soukromou filmotéku k natočení dokumentu s názvem “John Mills' Moving Memories,” který obsahuje rozhovory s ním, jeho dětmi a Richardem Attenboroughem. Film odhaluje zákulisí z natáčení filmů jako ICE-COLD IN ALEX nebo DUNKIRK (oba 1958). Obsahuje také domácí nahrávky mnoha Millsových přátel a kolegů včetně Sira Laurence Oliviera, Harryho Andrewse, Walta Disneye, Davida Nivena, Dirka Bogarda, Rexe Harrisona a Tyrona Powera.

Millsovou první ženou se stala herečka Aileen Raymondová - vzali se v roce 1927, rozvedli roku 1941. Druhou ženou byla dramatička Mary Hayley Bellová. Toto manželství jim vydrželo 64 let, až do jeho smrti. Byla válka (1941), mohli mít pouze “civilní” obřad a trvalo šest desetiletí, než se jim dostalo církevního požehnání (2001). Měli dvě dcery, Juliet (1941), která hrála v televizním seriálu “Nanny and the Professor” (1970) a v roce 2005 byla nominovaná na cenu Emmy za seriál "Passions" (1999) a Hayley (1946), disneyovskou dětskou hvězdu známou z THE PARENT TRAP (1961). S oběma si otec zahrál v Dmytrykově dramatu JAK VZPOMÍNÁME (1947). V 60. letech žila rodina, do které patřil ještě syn Jonathan, v Hollywoodu a v místní komunitě byla velmi oblíbená. Jakmile však Hayley vyrostla z dětských střevíců, vrátil se Mills do Anglie, kde se stal členem výboru Královské akademie dramatických umění a patronem Variety klubu.

Jako hlavu rodiny ho dnes můžeme obdivovat v disneyovském hitu SWISS FAMILY ROBINSON (1960), malé cameo měl v CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ (1956) s Davidem Nivenem a také v Branaghově HAMLET (1996). Pracoval také jako producent a režisér, často ve spolupráci se svojí ženou-scénáristkou: dceru Hayley režíroval v SKY WEST AND CROOKED (1966) a produkoval například THE HISTORY OF Mr. POLLY (1949), kde se v dětské roli zase předvedla jeho starší dcera Juliet. Sestra Annette Millsová (1894–1955) byla známá jako kamarádka loutky "Muffina" z televizního seriálu BBC “Muffin the Mule” z let 1946 až 1955.

Millsův vnuk, Crispian Mills (syn dcery Hayley), je hudebníkem, známým ze spolupráce se skupinou Kula Shaker. V pozdějších letech se v televizi objevoval jen výjimečně, horšil se mu sluch i zrak a od roku 1992 byl prakticky slepý. Od té doby se omezil na krátká, avšak pozoruhodná camea. Ve volbách v roce 2001 ještě stihl podpořit labouristy. Sir John Mills zemřel v 97 letech ve svém domě v Denhamu na následky hrudní infekce. Řeč na jeho pohřbu pronesl jeho blízký přítel, herec a režisér Richard Attenborough. Millsova žena Mary trpěla řadu let Alzheimerovou chorobou a pohřbu se vzhledem k pokročilému stadiu nemohla zúčastnit (zemřela v prosinci téhož roku.) Jeho první žena Aileen, mimochodem matka herce Iana Ogilvyho (1943), ho přežila o pět dnů.

V roce 1960 mu byl udělen Řád britského impéria CBE (Commander) a v roce 1976 ho britská královna Alžběta II. pasovala do rytířského stavu (Sir). V roce 2002 obdržel nejvyšší možné ocenění Britské akademie filmových a televizních umění (Fellowship) a Společností Walta Disneye byl jmenován “Disneyho Legendou.”

"Bylo to zvláštní. Pomyslel jsem na těch pětapadesát let marného biflování miliónů řádků všech těch scénářů a nakonec dostanu Oskara za mlčení.”

Marek "džanik" Janík