Úsvit Zuluov

Skutečný historický velkofilm, obraz největší bitvy anglo-zuluské války. V bitvě u vrchu Isandlwana 22. ledna 1879 utrpěli Angličané v bitvě proti přesile Zuluů zdrcující porážku. Zahynulo 1300 anglických vojáků, přežilo 55! Na straně zuluské padlo 2000 bojovníků a zhruba stejný počet zemřel následně na utrpěná zranění. (Zajímavost: V řadách britského vojska padl také francouzský dobrovolník, poslední člen rodu Napoleonů, princ Louis.) Angličané doplatili především na hrubé podcenění zkušeností, které "na velkém treku" a v neustálých bitvách s domorodým obyvatelstvem získali jejich bílí rivalové, búrští osadníci, a pak také na nepružnost a neuvěřitelnou byrokracii v přidělování munice. Obě tyto historické skutečnosti film věrně zachycuje... Poctivě udělaná bitevní scéna, nádherní koně, velkolepá podívaná! Možná na škodu je trochu pomalé tempo a popisnost v úvodních 30 - 40 minutách filmu, kdy je divák seznamován s jednotlivými hrdiny na anglické straně i se zulským náčelníkem Cečvajem. - - - - PS. Když čtu některé komentáře, musím se pousmát nad naivitou jejich autorů, s níž straní černým válečníkům proti bílým - jako by to byla šachová partie! Nechci se stavět do role soudce znesvářených stran, jen bych ráda podotkla, že domorodí válečníci a jejich vůdcové nebyli žádní (černí) beránci. Jako příklad může sloužit svým válečným uměním, ale i krutostí a pomstychtivostí proslavený zuluský náčelník Šaka a jeho psychopatické vraždění všech okolních kmenů včetně žen a dětí. Pozdější stalinisté nebo Rudí Khmérové by mu mohli jeho metody jen závidět! Po smrti své matky Nandi rozpoutal skutečný teror, následovaly mnohatisícové popravy a nařízení, která vyvolala v jeho zemi hladomor. Když jeho krutosti a řádění jak mezi obyvatelstvem, tak v řadách vlastního vojska nebraly konce, hledaly stovky lidí ochranu u nejbližších Evropanů, což byli převážně Búrové a ti taktéž nebyli - a dodnes nejsou - žádní (bílí) beránci. Jojo, život je někdy tak protivně složitý! (05.10.2013)

Tohle je vlastně prequel mého milovaného snímku Zulu. Cy Endfield, režisér původního skvělého filmu, se tentokrát posadil k psacímu stroji a rozhodl se nám ukázat, kdo, jak, s kým a proti komu bojoval v bitvě u Isandhlwany, v té, jejíž následky vidíme na začátku Zulu. Režie se chopil Douglas Hickox, obsazení je vskutku hvězdné, k dispozici tentokrát bylo i mnohem více komparzistů a vlastně úplně všeho… Tak kde se u všech čertů stala chyba? Mr. Endfield promine, ale tou chybou je právě jeho scénář. Sice si dal záležet na tom, aby příběh zaplnil co největším počtem skutečných postav, jenže zapomněl je jakkoliv rozepsat, charakterizovat, prostě přiblížit nám. Čili než začne bitva, kterou divák vyhlíží už od úvodních titulků, uplyne něco přes sedmdesát minut, během nichž se spolu baví strašně velké množství lidí, kteří mají tváře Burta Lancastera, Petera O´Toola, Nigela Davenporta, Boba Hoskinse, a nebýt toho, že je hrají právě tyhle veličiny, neměli bychom ani páru, o koho jde. Z filmu se brzy stane nezřízený chaos (ne nepodobný oné bitvě) a každý divák, který si udrží přehled o tom, kdy se armáda rozdělila na části, kde která z jejích částí právě je a na koho to ti Zuluové útočí, má můj obdiv. Ano, když začne vyhlížená a musím říct, že dobře natočená šarvátka (která se ovšem ničemu ze zmíněného filmu z roku 1964 nevyrovná), je to už všechno jedno… Ale takhle dobrý film nevypadá. O tom, jak jsou tu angličané vylíčeni jako hrdinní rekové a černoši jako ta nejhorší cháska, ani nemluvím.__P.S. Elmer Bernstein se Johnu Barrymu nevyrovnal jedinou notou.__P.P.S. Zulu je nepřekonatelné, kdyby o tom někdo pochyboval. (05.02.2012)

Tak trochu šance promarněná. Vynikající herecká sestava, dobré charaktery, ale sama rozhodující bitva je nějak nepodařená. Moc se mi líbila scéna příchodu vyjednavače zulského krále. Ta zahradní párty, konverzující gentlemani v oblecích a uniformách, dámy v kloboučcích, v šatech s honzíky - a tím pohrdavě prochází nádherný barbar (posel zulského krále), který jako by vyšel z ilustrace Zdeňka Buriana. (18.09.2010)

Reziser Douglas Hickox /Brannigan/ natocil velmi dobry film dejovo situovany do Juznej Afriky 19. storocia - konkretne boje s kmenom Zuluu. Opat chvilu trva, kym sa film rozbehne a treba sa obrnit trpezlivostou. Hlavne sa treba zamerat na herecke vykony, lebo hoci Burta Lancastera /Vlak 1964, Profesionalove / extra nemusim, zahral to dobre a film tahal hlavne on, spolu so Simonom Wardom, Peter Vaughanom a Peterom O´Toole-om. Pre niekoho moze byt film nudny, ale ako hovorim, hoci v strede sa toho vela nedeje, len treba vydrzat. Zaverecna bitka /zobrazuje realnu bitku z roku 1879 v ramci britsko -zuluskych vojen/ a vojensky stret vsak stoji za to. Napadlo ma teraz porovnanie so sovietskym reziserom Bandarcukom a jeho filmom Waterloo 1970, ale zda sa mi, ze Hickox zvladal tiez akcne sceny ako Bondarcuk a davove boje zvladal tiez dobre. Len Bondarcuk mal k dispozii nielen Wellesa ako legendu, ale taxa mi zda, ze aj omnoho viac komparzistov. Oplati sa to vsam vidiet a mat : 87 % (26.04.2016)

Když jsem film viděl před 25 lety na sedmdesátkovém plátně byl to zážitek, je hrozná škoda, že dnes chodíme na filmy udělané na počítačích, protože to prostě není ono. Davové scény jsou v tomto filmu excelentní a pamatuji si, že tehdy v tom kině mi běhal mráz po zádech. Moc dobrý film, který nestraní ani jedné se zúčastněných stran, je objektivní a přesně popisuje tehdejší události. (19.12.2008)