Jean Poiret
nar. 17.08.1926
Paríž, Île de France, Francúzsko
zom. 14.03.1992
(65 rokov)
Paríž, Île de France, Francúzsko
Biografia
Bez nadsázky do světového kulturního dědictví se Jean Poiret zapsal jako autor slavné divadelní hry Klec bláznů, která se dočkala filmového zpracování ve Francii a USA a dodnes se těší oblibě i na jevištích. Poiretovy herecké aktivity se odehrávaly nejen na jevišti, ale také v desítkách filmů, účinkoval i v televizi a prosadil se též jako scénárista. Narodil se v Paříži jako Jean Gustave Poiré, své příjmení později změnil na lépe vypadající umělecký pseudonym Poiret. Hereckou průpravu získal na dramatické škole v de la rue Blanche, kde se seznámil a spřátelil s Michelem Serraultem, s nímž později vytvořil populární dvojici v pařížských kabaretech.
Divadlo začal Jean Poiret hrát ještě za války, více se ale prosadil až v padesátých letech, kdy působil například v Théâtre des Célestins nebo Théâtre Michel. Před filmovou kamerou se objevil poprvé v Hunebellově zpracování TŘÍ MUŠKETÝRŮ (Les trois mousquetaires, 1953), kde však byl spíše jen komparzistou. Výrazněji na sebe upozornil až rolí inspektora ve filmu ZATRACENÁ HOLKA (Cette sacrée gamine, 1955) s Brigitte Bardot v hlavní roli. Spolu s Michelem Serraultem pak vytvořil ústřední dvojici v Guitryho komedii VRAHOVÉ A ZLODĚJI (Assassins et voleurs, 1957), velké role hrál i v dalších úspěšných veselohrách té doby, manželskou dvojici se Sophií Desmarets hrál například v Boyerově filmu NINA (1959).
Během šedesátých let se Jean Poiret více věnoval divadlu, s Michelem Serraultem uváděli a režírovali své vlastní hry na scénách Théâtre Fontaine nebo Bouffes Parisiens, kromě toho začal častěji hrát také v televizi, neustávaly ani jeho aktivity pro film. Několikrát jej ke spolupráci přizval režisér Jean-Pierre Mocky, znovu také Jean Boyer. Ve velkých rolích Poiret zdatně sekundoval nejslavnějším komikům té doby jako byli Bourvil (VELKÝ STRACH – La grande frousse, 1964; VELKÉ PRÁDLO – La grande lessive, 1968) nebo u nás méně známý Fernand Raynaud (DVOJNÍK – C΄est pas moi, c´est l′autre, 1962).
Sedmdesátá léta byla pro Poireta především ve znamení mimořádného úspěchu divadelní hry Klec bláznů, kterou sám napsal a uvádělo ji divadlo Théâtre du Palais Royal. Vynikajicí komedie se dočkala i filmové verze (KLEC BLÁZNŮ – La cage aux folles, 1978) a pro Poireta znamenala nominaci na Oscara. Bezmála pět a půl miliónu diváků v kinech pak film katapultovalo mezi nejúspěšnější francouzské tituly za celá sedmdesátá léta. K filmovému pokračování KLEC BLÁZNŮ II (La cage aux folles II, 1980) byl Jean Poiret opět autorem scénáře. Mezitím zaznamenal úspěch s další divadelní hrou Veselé velikonoce (opět uvedenou v Théâtre du Palais Royal), která pak byla zfilmována s J. P. Belmondem v hlavní roli (VESELÉ VELIKONOCE – Joyeuses Pâques, 1984).
Zatímco dříve exceloval jako herec především v komediích, zralá léta mu přinesla několik zajímavých příležitostech dramatičtějšího žánru. V roli ředitele divadla se objevil například v Truffautově filmu POSLEDNÍ METRO (Le dernier métro, 1980), další popularitu mu přinesla postava inspektora Lavardina, v níž se poprvé představil v nevšedně pojaté kriminálce KUŘE NA OCTU (Poulet au vinaigre, 1985), za niž získal cenu pro nejlepšího herce na festivalu Mystfest v Itálii. Režisér tohoto filmu, významný tvůrce Claude Chabrol, pak pro televizi natočil celý seriál INSPEKTOR LAVARDIN (Les dossiers secrets de l΄inspecteur Lavardin, 1988-1990), opět s Jeanem Poiretem v hlavní roli. Za zmínku stojí i další spolupráce s Jean-Pierrem Mockym na filmech NOC V NÁRODNÍM SHROMÁŽDĚNÍ (Une nuit à l´Assemblé Nationale, 1988) nebo OBDOBÍ ROZKOŠE (Les saisons du plaisir, 1988).
Na sklonku své umělecké dráhy se Jean Poiret pustil i do filmové režie a podle vlastního scénáře natočil romantickou komedii ZEBRA (Le zèbre, 1992) v hlavní roli s Thierry Lhermittem. Jako debutující režisér byl Poiret za tento film nominován na Cézara. Až do posledních chvil života spolupracoval nejen s filmem, ale i s televizí a divadlem. Jean Poiret zemřel v Paříži 14. března 1992 ve věku 65 let.
Jean Poiret byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla spisovatelka Françoise Dorin (*1928), s níž měl jednu dceru. Později se rozvedli a podruhé se Poiret oženil v roce 1989 s herečkou Caroline Cellier (*1945). Jeho uměleckou dráhu zmapovala kniha Jean Poiret – Michel Serrault (2009).
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1996 |
Vtáčia klietka - divadelná hra |
1992 |
Číslo |
1988 |
Les Clients (TV film) - pôvodný scenár |
1984 |
Veselá Veľká noc - divadelná hra |
1980 |
Klec bláznů II |
1979 |
Huba toho druhého |
1978 |
Klec bláznů - scenár, divadelná hra |
1965 |
La Bonne Occase |
Seriály | |
---|---|
1958 |
La Clé des champs |
Divadelný záznam | |
---|---|
1993 |
Tailleur pour dames |
1983 |
Frohe Ostern - divadelná hra |
Herec
Seriály | |
---|---|
1988 |
Inspektor Lavardin |
1959 |
Gala de l'union |
1958 |
La Clé des champs |
Dokumentárne | |
---|---|
1975 |
Poiret est à vous (TV film) |
1950 |
Brune ou blonde |
Krátkometrážny | |
---|---|
2007 |
Myster Mocky présente (seriál) |
1991 |
La Méthode Barnol |
1957 |
Ça aussi c'est Paris |
Režisér
Filmy | |
---|---|
1992 |
Číslo |
Hosť
Relácie | |
---|---|
2005 |
Les Grands du rire |
1985 |
C'est encore mieux l'après-midi |
1980 |
Stars |
1979 |
Palmarès |
1976 |
La Nuit des Césars |
1975 |
Système 2 |
1967 |
Monsieur Cinéma |
1961 |
La Grande Farandole |
1954 |
La Joie de vivre |