Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Walter Arbeit je propagátorem zdravého životního stylu a naturismu. Ve městě, kde žije, prosadí zřízení nudistické pláže, což oživí místní ekonomiku. Starosta města Dugland má být za zásluhy oceněn řádem Čestné legie a Arbeit jej na cestě do Paříže doprovází. Po příjezdu do Národního shromáždění ale oba s překvapením zjistí, že Čestná legie starostu mine. Arbeit je rozhořčen a v nočním putování budovou Národního shromáždění odhaluje nekalé praktiky, jeho dobré úmysly se ale mění ve změť nedorozumění a zmatků. Komedii Noc v Národním shromáždění (Une nuit a l′Assemblé Nationale) natočil podle vlastního scénáře významný režisér Jean-Pierre Mocky, který – stejně jako u svých jiných filmů – byl zároveň producentem a také střihačem. Pro hlavní roli poslance Octave Leroie oslovil svého oblíbeného herce Jeana Poireta, zatímco s jiným populárním komikem Michelem Blancem (v roli Arbeita) spolupracoval v tomto případě poprvé. Vzhledem k osobnosti režiséra i řadě známých hereckých osobností byl vzniku filmu věnován značný zájem ze strany médií, u diváků v kinech však zaznamenal menší ohlas. Premiéra proběhla 8. června 1988. (argenson)

(viac)

Recenzie (1)

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

Pouze ti, kteří berou na lehkou váhu to, co lidé berou vážně, mohou brát vážně to, co lidé berou na lehkou váhu." *** V žánru politické satiry je Jean-Pierre Mocky vyloženě jako doma a tahle Noc v Národním zhromáždění je přesně ten typ filmu, jaké si z jeho tvorby užívám obvykle nejvíc a u kterých slintám radostí. Spousta svérázně stylizovaných postav, spousta absurdního humoru, vtipné dialogy a vyústění se satirickým přesahem, jedinečná atmosféra s nádechem grotesky... jako už jsem viděl různé podivnosti, ale něco tak absurdního, jako byl sjezd bylinožravých naturistů v akci, tohle totálně odrovnalo i mě. :D Oproti tomu vyvrcholení s velkým zasedáním v politickém parlamentu mě nepřekvapilo, protože Mocky ho dříve využil již 2x (kdo ví, o jaké filmy jde, může hádat v poště :o)), ačkoliv i do třetice se mu znovu podařilo tohle prostředí k závěru originálně využít (už jen ten kontrast chaotické skutečnosti s nepříliš povedenou akcí a dokonalé imaginace v mysli revolučního zřizovatele). Stejně tak se režisérovi podařilo opět naplnit satirickou komedii neotřelými nápady, které vesměs jednoduchý groteskní děj ještě hravěji osvěžily, třeba kostymní výlet v duchu barokového období, kdy posléze u vyřizování si politických účtů dojde ještě i na souboje s mečem! :o) Nechybí ani Mockyho (i můj) oblíbený herec Jean Poiret, který pro mě obvykle představuje záruku komického výkonu na úrovni. Michela Blanca naopak často nemohu vystát, ale tady musím uznat, že jeho výkon byl též hodně povedený, rozjel to velmi slušně zábavně, navíc s tou parukou a bizarním plnovousem málem tady ani nebyl k poznání. Mocky jako režisér je prostě velký kadet a originál, jehož stylový rukopis nemá obdoby a navzdory nižším rozpočtům svých filmů si umí často krásně vyhrát i se stylizací prostředí, kostýmů či vše dotvářející hudbou. Škoda jen, že někdy se v záplavě svých nápadů nevyhne i několika trapnostem, které jakoby náhle vypadly z jiného filmu, pohybují se už malinko za hranou a v poslední třetině si je minimálně ve dvou scénách neodpustil. Nebýt toho, asi bych dal i plný počet, protože až na pár detailů a těch pár drobných záchvěvů trapnosti jsem se bavil skvěle. Tak pana režiséra podruhé za sebou odměním velmi příznivou čtyřkou. [85%] ()

Reklama

Reklama