Que les gros salaires levent le doigt !!!

Odporná hříčka charakterů z jedné pojištovny.. (14.09.2023)

Možná jsou ty mé 4 hvězdičky značně slabší, ale nakonec je musím dát, neboť prakticky po celých 100 minut jsem na ten film zíral téměř bez pohnutí, hodně jsem si také užil Jeana Poireta v hlavní, přímo groteskně záporní postavě rafinovaně cynického šéfa a závěrečná pointa celého příběhu mě slušně dostala... Nutno říct, že moje dojmy a výrazně nadprůměrné hodnocení tu dost záchranil i samotný závěr, neboť ačkoliv jsem se zejména v první třetině (+ u některých scén i později) bavil velmi dobře, postupně dění přecházelo stále více do fáze, kdy začlo připomínat jakýsi samoúčelný mindfuck, o kterém jsem chvílemi vážně nevěděl, co si o něm mám myslet. Téměř celý děj je založen na tom, že šéf si pozve všechny své vysoce ceněné zaměstnance na víkend na chatu, kde jim pořádá zvláštní program, nutí je hodně cpát se jídlem, účastnit se různých praštěných her a aktivit... a já netrpělivě čekal, že se tohle dění zvrtne v nějaké pořádné psycho, že dojde na lámání charakterů zúčastněných, vypjatou konfrontaci nebo nastane nějaký uzemňující tragický zvrat, případně, že z toho alespoň vzejde nějaká kritika společnosti... jenže ten děj se tu většinou jakoby vůbec nikam nevyvíjel, spíše se jenom různě obměňoval, stával každou chvíli stále méně humorným a více podivným a ačkoliv závěrečná pointa mě uspokojila, stejně nezakryju malinké zklamání, že jsem od takového námětu a zápletky očekával i trochu víc. Ono třeba tady často dojde i na ty mé oblíbené podivnosti a svéráznosti, akorát že často se u více motivů jen na chvíli objeví, brzy hned i zmizí a vůbec se s nimi nepracuje dál (třeba už jen tu úvodní zálibu jednoho z hlavních hrdinů, který si nejdříve z cizích dopisů v baráku stříhal známky, ale postupně zjistil, proč krást jen známky, když může rovnou krást celé dopisy, by šlo rozvinout na samostatný menší příběh a vyvíjet dál, ale po dvou minutách se k tomuto načrtlému motivu, stejně jako spoustě dalších už tvůrci nevrátí...). Přes ty slabiny se však díky celkové podivné atmosféře, originální zápletce i vyústění a skvělým hereckým výkonům v hlavních rolích jedná o velký zážitek a za mě určitě jeden ze zdařilejších „divných“ francouzských filmů 80. let. Pokud máte stejně jako já v oblibě Jeana Poireta (příp. někoho jiného z hlavních účinkujících), určitě mrkněte... francouzskou komedii na klasický způsob však nečekejte.                . . . AKTUALIZACE 11.5.2022: Po zhlédnutí švýcarského filmu L'Invitation (1974), který je zde uvedený jako podobný (a vzhledem k skutečně podobné zápletce možná i posloužil Granier-Defferovi jako inspirace?), musím říct, že tohle v mých očích naopak ještě víc stouplo. Navíc ta titulní píseň kombinující rap bez textu a melancholické sólo na harmoniku je boží... [75%] (12.02.2022)

Film klame telom. Vzbudzuje dojem bizarnosti a na postavách jednej poisťovne sa snaží o vykreslenie charakterov. Všetko zostalo na polceste. Potešilo mnoho hereckých osobností francúzskeho filmu. Štvrtá recenzia. (23.12.2023)

Uvolněná hra či hříčka, jak se zbavit několika podřízených a přitom se pobavit...Ale L'INVITATION (1974) je mnohem spontánnější.(max.70%) (07.07.2023)