Dcera kadeřníka Jana Matuly a Kateřiny Matulové od mládí toužila po divadle a její rodiče ji v tomto rozhodnutí podporovali. Ke studiu si zvolila brněnskou konzervatoř, kde byli jejími profesory významné osobnosti jako Ema Pechová (matka Ladislava Peška), Zdeňka Gräfová, nebo Rudolf Walter. Studium ukončila v roce 1937 a nastoupila do angažmá kočující společnosti Karla Jičínského. V roce 1939 krátce pobyla ve Východočeském divadle v Pardubicích odkud v roce 1940 odešla do Národního divadla, kde setrvala až do odchodu do důchodu 3. dubna 1984. Z jejích četných divadelních rolí jmenujme Mahulenu (Zeyer - Radúz a Mahulena), Princeznu Pampelišku (Kvapil), Kateřinu Šestákovou (Tyl - Paličova dcera), nebo Antrobovou (Wilder - Jen o chlup). Více jak osm let hrála bez alternace roli Pavly Krausové v legendární Kočičí hře s Danou Medřickou v titulní roli.
Film objevil mladou půvabnou herečku brzy a na počátku její kariéry jí nabídnul spoustu krásných rolí. Po první menší roli Toničky v ČEKANKÁCH přišla nabídka na titulní roli v melodramatu J. A. Holmana MINULOST JANY KOSINOVÉ. Následovala role Melanky Burdychové, které otec brání ve sňatku s chudým architektem, ve filmu PANTÁTA BEZOUŠEK. Herectví Matulové se vyznačovalo jemným lyrismem a zobrazováním hloubky citu a v tomto duchu se nesla většina jejích rolí. Tou další byla Marie, dcera císařského rady Ullika, v dramatu Otakara Vávry TURBINA. Následovala dvojrole dvou sester (Heleny a slepé Marty) v melodramatu MODRÝ ZÁVOJ. Podobné byly role květinářky Julinky Tiché, do které byl platonicky zamilovaný vycpavač zvěře Václav Barvínek v podání Saši Rašilova v komedii PŘIJDU HNED a tragická role Julky Zachové, která se otráví v psychologickém dramatu EXPERIMENT. Po válce rolí ubylo, ale stále se objevovala v hlavních rolích. Například Rosita Rodriguesová v parodii PANCHO SE ŽENÍ nebo hostinská Anna v komedii NEZBEDNÝ BAKALÁŘ. Krásnou roli Husovy zastánkyně české královny Žofie Bavorské si Matulová zahrála ve filmech JAN HUS a JAN ŽIŽKA, zatímco v posledním dílu trilogie PROTI VŠEM dostala roli Zdeny z Hvozdna. Následovala role herečky Olgy Brandové v kriminálce PADĚLEK, která byla obviněna z vraždy svého manžela. Role v dramatu KRUH byla poslední hlavní rolí Vlasty Matulové. Následovaly vesměs role vedlejší, nikdy už však role, které by byly hodné talentu této herečky. Např. matka Bartušková v česko-maďarském filmu NEDĚLE VE VŠEDNÍ DEN, nebo Otradovcová ve válečném dramatu ATENTÁT. Přesto však Matulová dokázala v každé své filmové roli zaujmout. Tak to bylo i v roli poslední. Ta přišla už v roce 1966. Byla to role ředitelky Elišky Bočkové ve filmu Miroslava Hubáčka FLÁM. Přestože za dalších 23 let jejího života už žádnou filmovou roli nedostala, sama Matulová to za tragédii nepovažovala. Celý život smýšlela o filmových rolích, jako o vedlejším produktu, které nejsou žádným velkým hereckým problémem.
Pokud český film nedokázal opravdový herecký talent této herečky plně využít, televize to nedokázala vůbec. Matulová se v televizi objevovala opravdu jen ojediněle a to především v začátcích televizního vysílání. Občas spolupracovala s rozhlasem.
Vlasta Matulová byla od roku 1958 nositelkou vyznamenání za vynikající práci, od roku 1961 byla Zasloužilou členkou Národního divadla, od roku 1966 Zasloužilou umělkyní a od roku 1970 nositelkou vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Jejím manželem byl dr. Jiří Šebor, vedoucí tvůrčí skupiny Šebor-Bor ve Filmovém studiu Barrandov.
Petr "Bart" Bartoš
