Neděle ve všední den

Ač to třeba vyzní sentimentálně, přijde mi, že Jana Brejchová probíhá tímto neprávem zapomenutým koprodukčním snímkem jako oživlá Myslbekova alegorie Hudby. Její osudovost, rozmarnost, živelnost, hravost i odpovědnost, její plynutí i vzlet lze rozeznat na dívčiných pohybech právě tak jako v její mimice a okamžiky, kdy za klavírem nechá němé partitury rozeznít a cosi snícího oživuje, patří k těm nejsilnějším. Sám příběh je vzhledem k tomu trochu zbytečný a filmu by prospělo, kdyby se více zaobíral klavíristčinou duší než podunajským uměleckým koloritem. Právě tak je nemístně (protože z hlediska umělecké cesty, která je věčným porodem, nelogicky) upozaděno mateřství. To se naopak mělo zpřítomňovat častěji – a současně se měla i ozřejmovat jeho muzikalita. Režisérovi zřejmě tato možnost vůbec nepřišla na mysl a dítě spontánně odsunul „do jeslí“ – a naopak rozehrál banální etudu „pokoušení“. S nezbytným morálním apelem v závěru, pochopitelně… (16.10.2021)

Namet, ktery by v soucasnem filmu sotva stacil. Jedna se vsak o velmi povedeny vztahovy snimek s mladou Brejchovou v hlavni roli, ktera predvedla jeden ze svych lepsich hereckych vykonu. Za zminku stoji i Marvan v roli barytonisty, manzel Ivan Mistrik a madarsti herci. Prvni vycestovani Landove z Ceskoslovenska a jeji nadseni a radost v Budapesti je velmi dobre vystihnuta. Chapu, ze madarske dialogy v pritomnosti ceske klaviristky nejsou s titulky, aby divak, stejne jako hlavni hrdinka nevedel o cem je rec. Proc ale nejsou prelozeny zbyle dialogy, kdy Madari mluvi o samote, to mi zustava zahadou... Pres zdanlive jednoduchy scenar se jedna o velmi povedeny film. (22.05.2015)

Jiná doba, jiná tvorba. V době vzniku mohlo jít v rámci maďarského i československého filmu o velmi svěží koprodukční záležitost, naopak dneska by už podobný námět o prvním zájezdu mladé klavíristky do zahraničí určitě nestačil ani na kratší televizní film. Podle mě tento romantický filmový výlet s Janou Brejchovou v Budapešti zestárl úplně stejně jako ten s Audrey Hepburn v Římě. Ale pokud zrovna máte náladu na obyčejný film pro pamětníky, sice bez jakéhokoliv napětí a taky minimem humoru, ale s příjemnou atmosférou starých časů, dívá se na to určitě i hezky. Jelikož se Neděle ve všední den hodně točila kolem hudby, nakonec mě dokázala celkem bavit... na jedno zhlédnutí určitě ano. Vidět Jaroslava Marvana v roli operního pěvce i mile překvapilo. 60% (19.12.2020)

Asi školení, že partnerské problémy se mají řešit odloučením. Praha ještě ujde. Maďarsko někde mezi nudou a křečí. Milostný román klavíristky a Maďara drhne. Nejen on. Brejchová kupříkladu začne hrát na recepci, posluchači otrávení (proč, to hraje tak blbě?), místní klavírista toho má po chvíli dost, naštvaně prchá a z naprostého zoufalství si na schodech zlomí nohu? Chabou náplastí je usměvavá překladatelka. Vysvobození z nastavované maďarské kaše dostane direkt ve chvíli, kdy přehnaně iniciativní tlumočnice nabídne ze slušnosti klavíristce prodloužení jejího extrémně zábavného pobytu. Ách jóóó: martýrium pokračuje. Umělkyně pak skrze zuby se strojeným úsměvem procedí, že si Budapešť zamilovala. Po návratu do Prahy následuje pantomima. (07.01.2023)

Zajímavý koprodukční projekt s maďarským scénářem i režií, ale rovnocenným československým hereckým obsazením, i když v tomto směru hraje prim především krásná Jana Brejchová, která zde vypadá jako skutečná mezinárodní filmová "star" a přitom i skvěle hraje.  Nenápadně, i když poněkud zdlouhavě, se schyluje k předpokládanému vztahovému dramatu, které dřív, než stačí napáchat nenapravitelné škody ve dvou manželstvích, skončí zavčasu drobnou katarzí, která oba manželské svazky naopak posílí. Ve své době nejspíš žádoucí pozitivní vyznění filmu, ale žádná ideologie z toho naštěstí prvoplánově nevyčnívá.  Docela příjemný filmový zážitek a kupodivu dostatečně srozumitelný i bez znalosti maďarštiny, které je v dialozích požehnaně. Znám sice i pár maďarských peprných nadávek, ale tady se žádná nevyskytla, zato jsem zachytil v jednom z klíčových okamžiků omluvné "szeretlek" (tj. miluji tě), což mě jen utvrdilo v tom, že jsem i tak tomu nejdůležitějšímu opravdu porozuměl. Snímek, na který se dá koukat i dnes, možná i s určitou nostalgií, protože dnešní doba je už někde úplně jinde.... (15.12.2023)