"Tak daleko, jak sahá moje paměť, ve věku, v němž duch ještě neovlivňuje smysly, nacházím stopy toho, že mě přitahovali chlapci. Vždycky jsem miloval silné pohlaví, jemuž říkám krásné. Moje problémy mi přinesla společnost, která odsuzuje zvláštnost jako zločin a nutí nás předělávat naše sklony."
Jean Cocteau, francouzský spisovatel, básník, dramatik, malíř a režisér se narodil 5. července 1889 v Maisons-Laffitte (malé město nedaleko Paříže). Prožíval harmonické dětství v prominentní rodině advokáta. Rodinná idyla skončila v roce 1898 kdy jeho otec Georges spáchal sebevraždu. Po zbytek dětství se potýkal s psychickými problémy, častými nemocemi a stal se nevyrovnaným a nezvladatelným dítětem. Ve škole měl nevalný prospěch a v roce 1907 se studiem definitivně skončil, když opakovaně nesložil maturitní zkoušku. Vyrůstal v době, kdy se ve Francii rodily avantgardní směry jako dadaismus, kubismus a surrealismus a kombinace všech těchto směrů později ovlivnila jeho bohatou a různorodou tvorbu. V roce 1908 poprvé publikoval svoje verše. V dalších letech se formovala jeho kariéra ovlivněná hudbou Igora Stravinského, poezií Guillauma Apollinaire, nebo ruským baletem představovaným choreografem Sergejem Ďagilevem. Mezníkem v jeho životě byl také rok 1915, kdy se osobně seznámil s malířem Pablem Picassem.
Jako dramatik a libretista se poprvé představil v roce 1917. Ovšem ne všechny jeho dramatická díla se potkala s úspěchem u publika, které ne vždy ocenilo jeho osobitý styl a každá nová hra hrozila skandálem. Ale i přesto jeho divadelní hry jako Svatebčané na Eiffelce (1921), Modrý vlak (1924), nebo Král Oidipus (1925) patří mezi stěžejní díla francouzské nové vlny. Hlubokou stopu zanechal v literárním světě i svými romány a básněmi. Romány jako Thomas L'Imposteur (Tomáš lhář), nebo Le Grand Ecart (Velký skok).V podstatě všechna jeho díla, jak dramatická, nebo literární slaví dodnes úspěchy, jsou překládány v mnoha zemích a jeho dramata se hrají dodnes.
"Jde o to, aby básník ukázal to, po čem sklouzává denně jeho zrak a jeho srdce, pod takovým zorným úhlem a s takovou rychlostí, aby se mu zdálo, že to vidí a dojímá se tím poprvé."
Na filmovém plátně se představil jako režisér poprvé v roce 1925 svým krátkometrážním snímkem JEAN COCTEAU FAIT DU CENÉMA. V roce 1930 natočil snímek LE SANG D'UM POETE, podle vlastního scénáře. Jako režisér dosáhl na vrchol později svými snímky KRÁSKA A ZVÍŘE (1946), ORPHÉE (1950) a ORFEOVA ZÁVĚŤ (1960). Ve všech třech snímcích nechal vyniknout Jeana Maraise a i Jean Cocteau se v těchto filmech představil před kamerou jako herec. O svém vrcholném dílu Orfeus z toku 1950 Cocteau řekl : "Orfeus, to jsem já sám. Vložil jsem do něj celý svůj život."
Jean Cocteau patří mezi nejvýraznější osobnosti francouzské kultury 1. poloviny dvacátého století. Stejně jak je rozmanitá jeho tvorba, byl i jeho osobní život. Žil naplno, měl povahu dobrodruha a experimentátora. Známá byla jeho závislost na opiu a jako první francouzský umělec se otevřeně přihlásil k homosexualitě. I přes jeho sexuální orientaci je známý jeho románek s princeznou Nathalií Hohenfelsen. Hlavni místo v jeho životě ovšem patřilo mužům, což potvrdil prvním vážnějším vztahem s Raymondem Radiguetem (spisovatel, autor románu Ďábel v těle). Jejich krátký vztah ovšem skončil tragicky, když v roce 1923 Radiguet zemřel v pouhých dvaceti letech na tyfus. Dalším osudovým zlomem bylo setkání s mladým, začínajícím hercem, kterým nebyl nikdo jiný, než Jean Marais. Později se stal Cocteauovým dlouholetým životním partnerem. Díky spojení těchto dvou uměleckých veličin později vznikly nezapomenutelná díla patřící do zlatého fondu moderního francouzského umění. V roce 1955 se stal členem Francouzské akademie. Jean Cocteau zemřel 11. října 1963 v Milly-la-Forét.
"Být taktní znamená vědět, až kam můžeme dojít, než zajdeme příliš daleko."
Petr "contrastic" Kubíček
