Un chant d'amour

Geneta mám docela nastudovaného, nestravitelný pro mě je jeho rozveselující pathos, se kterým hovoří o dokonalém muži a jeho údu - to nebude hluboké (a veliké), ani kdyby měl onen dole přes pětadvacet. To je tetka v něm. Naopak veliký mi Genet přijde, když hovoří o své slabosti, o temnotě zloby v člověku, o příbuznosti zlého činu a lásky, o zdvojování touhy narcismem. Trochu tu z toho je, ale uměl to líp v knihách. Tohle mi připomnělo Kyjevské fresky Paradžanova - estétství, schopnost abstrakce. Ale stačí z toho vidět 5 minut a víte. Zbytek je fetiš - a talent... Taky bych chtěl mít v roce 50 možnost vyjít z vězení a točit s idoly o své sexualitě. Mrkněte na Mademoiselle, tam to Genet rozvedl a zakulatil heteráctvím. (10.01.2016)

Tu „lásku“ jsem tam bohužel moc necítil, spíš jiskřivé a hodně erotické dusno, dále pak nadrženost a velkou touhu po kontaktu. V každém případě mě film docela překvapil, zaujal jak odvahou a nápadem, tak uměleckostí, na kterou je brán velký důraz; své dělá i zvláštní (téměř magická) hudba (snímek jsem viděl s tou původní). Lepší 3*, věřím, že pro cílovou skupinu to může být docela pecka. (26.10.2012)

Uzavrená mužská túžba v cele plnej samoty trpí pretlakom. Prieniky k partnerovi sú nedostatočné, nestačia k plnohodnotnej konzumácii vzťahu. Ostáva chvíľkové trenie o steny, spoločne zdieľaný cigaretový dym a onanovacie fantázie. Úchytkové radosti trpiacich osamelcov, sužovaných nemožnosťou naplnenia svojej vášne navyše bedlivo pozoruje voyaeristicko-sadistický dozorca. Alegória menšinového postavenia homosexuálov, ktorí sú pod neustálym dozorom a svoje vášne nemôžu naplno rozvinúť realizoval Jean Genet vo svojom jedinom filme. Rozsiahlejšie rozvinuté nápady a fantázie však chýbajú, čo v kombinácii s jednoduchučkým dejom a takmer polhodinovou dĺžkou žiadne veľké divácke ohúrenie nevyvoláva. Prekvapivo umiernená verzia naplnená umeníčkom (na rozdiel od velebenia drsných špinavostí, zločinov a homosexuality v jeho knihách) možno viedla spisovateľa neskôr k tomu, že sa k zakazovanému filmu veľmi nehlásil. (07.04.2008)

Kvalitu tohoto starého kousku ocení jistě jiná skupina konzumentů, než jsem já – protože gay tématika mi není blízká vůbec. Dokážu však pochválit zajímavou práci kameramana i fakt, že to má alespoň nějaký příběh. Nelíbil se mi moc obsah, ale to je můj problém. Pěkně nasnímané bylo „vydechování kouře přes brčko ve zdi“. Hudební doprovod rovněž nebyl vůbec špatný! (26.09.2020)

Na rok svého vzniku obdivuhodný film, silně erotická atmosféra je naprosto odzbrojující dokonce i dnes. Jak Haynesův Poison a Fassbinderův Querelle, tak samotný Genetův Un chant d'amour nesou společné znaky. Genetova mezitřídní přitažlivost (i zčernalý nehet dokáže u takových mužů vidět jako květ) se nejvíce projevuje právě tady. Ať už jde o vězně či námořníky, homoerotika jako by byla v této kastě samozřejmostí, milostné toužení jako by ani nešlo vyjádřit jinak. Nejerotičtější a nejdráždivější film jaký znám. (07.05.2009)