Les Enfants terribles
The Strange Ones
Les Enfants Terribles
Réžia:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHrajú:
Nicole Stéphane, Edouard Dermithe, Renée Cosima, Jean Cocteau, Jacques Bernard, Rachel Devirys, Hélène Rémy, Jean-Marie RobainObsahy(1)
Film HROZNÉ DĚTI je společným dílem Jeana-Pierra Melville, jednoho z předních režisérů 20. století, a slavného Jeana Cocteau, autora stejnojmenné literární předlohy, která vyšla v roce 1929. Náročný převod provokativního románu na stříbrné plátno vedl k tomu, že oficiální režisér Jean-Pierre Melville (tehdy začínající) byl odsouzen do profese technické režie, zatímco na uměleckou podobu filmu dohlédl sám Cocteau. Příběh o zajímavém soužití dvou sourozenců, Elisabeth a Paula, zpracovával ožehavé téma incestu (kdy sourozenecká láska přerůstá v milenecký vztah), proto také narazil na odpor především ze strany církve. Film je významným a umělecky hodnotným dílem francouzské poválečné kinematografie, přestože z něj zřetelně vysvítají rozpory mezi Cocteauem a Melvillem, nejen v hereckém obsazení (a na to navazující málo přesvědčivé výkony u některých protagonistů), ale také například ve výběru hudby. K celkovému vyznění filmu ale přispěl svou prací kameraman Henri Decaë, který později spolupracoval s tvůrci francouzské nové vlny. Představitelka jedné z hlavních rolí, Nicole Stéphane, byla nominována jako nejlepší herečka na cenu BAFTA. Ve Francii měl film premiéru 29. března 1950. (argenson)
(viac)Videá (1)
Recenzie (11)
V Kristových letech natočil Melville v kontextu své filmografie nezvyklý počin, jediný film o lásce. Výborná hudba a skvěle hravá kamera nemohou zamaskovat tvůrčí impotenci Cocteauova adoptivního syna. který byl přesným opakem Maraise, jenž byl pohledný muž a uměl hrát. Celkem nechápu, proč se Melville nechal uhovořit na obsazení hlavní role milencem autora scénáře, třeštit bulvy a prkenně se zmítat před kamerou mohl raději nějaký skutečný herec. Třeba by potom nebyl tak propastný rozdíl mezi postavou Paula a ostatních. ()
Musim rict, ze i kdyz jsem byl hodne naladen abych si film "uzil" iritoval mne cteny komentar, kolikrat podle mne nepotrebny, navic. Az to zavanelo Cocteauovou exhibici. Dvaktat jsem usnul, aniz bych mel pocit, ze uniklo neco zasadniho. Dostane jeste jednu sanci, s odstupem... A bez unavy. Hlavni hrdina opravdu neumi hrat, doufejme, ze o to lepsi byl milenec. Lizinka(sic) a ostatni postavy jsou v ramci stylizace vyborni. Pokud ale vezmu v potaz, ze ve stejne dobe vznika Rasamon nebo Suset blvd., nejde jinak, nez uzavrit - no, nic extra... A moc mne to mrzi. ()
Po Mlčení moře další netradiční snímek filmového samorosta vymykajícího se dobovým normám francouzské kinematografie kvality. Zprvu mě příliš neoslovil kvůli značné teatralitě, přepjatosti a velmi svéráznému pojetí neopětované lásky. Film přechází od groteskně absurdní polohy točící se kolem vzájemného hašteření dvou osiřelých sourozenců, do nějž postupně vstoupí i dvě později velmi důležité postavy. Snímek mě dokázal plně vtáhnout až druhou částí postavenou na zničující intrice, jež velmi připomíná fatalistická melodramata poetického realismu a předchozí uvolněnost střídá velmi dusivou a bezvýchodnou atmosférou. Gradace napětí je podána skutečně působivě a dokáže hluboce zasáhnout. Po herecké stránce film skutečně nenadchne a také na mě dost rušivě působil příliš poetický a zašifrovaný Cocteaův komentář. Spíše jsem si užíval na svoji dobu inovativní práci s kamerou, dekoracemi, změny nálad a pozoruhodné vnitřní posuny nejednoznačných postav. Bylo pouze třeba překonat prvotní netrpělivost a nedůvěru a dostalo se mi podmanivého a nekonvenčního zážitku, jímž jsem se rád nechal duševně trýznit. ()
Jsou filmy, které jsou věčné a i po letech dávají smysl. A pak jsou filmy, které přežijí samy sebe a po letech jsou téměř nekoukatelné. Film Hrozné děti je ten druhý případ. Neznám předlohu Jeana Cocteaua, tak mohu hodnotit pouze film. Jean Cocteau si velmi přál, aby tento film natáčel právě Jean-Pierre Melville, bylo to po rozchodu s jeho životní láskou Jeanem Marais. Roli Paula hrál jeho nový milenec, Edouard Dermithe, který byl vskutku mizerný herec. Před natáčením byl Melville s Cocteauem přátelé, během natáčení vztahy velmi ochladly. Na filmu je zřetelně vidět, že každý z nich je někde jinde, že se skutečně "nepotkali" a nedošli souznění. Film je hodně absurdní a díky tomu divák nemá šanci se ztotožnit s některým z hrdinů. V dnešní hektické době nepochopitelné, nekoukatelné, 105 minut k nepřečkání. ()
Po pozretí tohto filmu som ostal veľmi prekvapený, pretože je to pre mňa doteraz asi jediný vzhliadnutý film, ktorý sa môže rovnať svojej predlohe. Teda knihe Jeana Cocteaua. Divák je vtiahnutý do deja takmer hneď od prvej minúty a popri množstve dialógov a "akčnosti", na 50ty rok takej výnimočnej iba ostáva sedieť a pozerať na plátno v úžase. Takmer jeden a trištvrte hodiny ubehne tak rýchlo ako pri máloktorom inom filme a ani potom neprestáva tento námet na diváka pôsobiť. Neviem, či je to tým, že knižka bola taká krátka, ale zdalo sa mi, akoby bola celá pretransformovaná do tohto filmu a tým postavy získali tvár. Tvár, ktorá nenarušuje čitateľovu predstavu, ale s ňou splýva a dotvára ju. Neviem ako by som hodnotil tento film keby som predtým nečítal aj knižku, ale myslím si, že by som ho musel vidieť ešte najmenej dva, alebo tri razy, aby som zachytil aspoň polovičku myšlienok, ktorými je toto dielo preplnené až po okraj, a to tak na povrchu, ako aj v hĺbke. Pravdu povediac, zrejme si aj tak budem chcieť pozrieť film znovu, alebo prečítať tú knižku, pretože aj keď dialógy v nej stále plynú, vždy je podstatné to medzi riadkami. No a na záver, rolu Jeana Cocteaua ako rozprávača hodnotím veľmi pozitívne. Dalo to celému filmu priamy hlas porozumenia. Bez neho by bolo veľmi ťažké pochopiť skutočnú podstatu filmu nielen na 3tí, ale možno aj na 10ty krát. U mňa 5* ()
Reklama