Luděk Nešleha

Herec Luděk Nešleha pochází z Prahy, odkud za prací odešel na více než dvacet let, pak se sem ale vrátil. Původně absolvoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou, jeho další kroky směřovaly na DAMU, kde v roce 1967 dokončil studium herectví. Ještě jako student souběžně účinkoval na jevišti Divadla Za branou (1965-1967), kde hrál například v představeních Kočka na kolejích nebo Maškary z Ostende. V této době také nasbíral první zkušenosti před filmovou kamerou a jako voják se mihnul ve filmu KAŽDÝ MLADÝ MUŽ (1965).

V roce 1967 odešel Luděk Nešleha na delší dobu z Prahy, prvních pět let strávil v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1967-1972), kde našel uplatnění především v osvědčené klasice (Sen noci svatojánské). Jedinou filmovou rolí z tohoto období je nevelká, ale pro děj podstatná kreace mladého vraha Fojta v kriminálce PO STOPÁCH KRVE (1969). V letech 1972-1981 působil Nešleha v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami a teprve tady na něj čekaly velké herecké úkoly (Strakonický dudák, Měsíc nad řekou, Višňový sad, Marie Stuartovna). Nevelké role odehrál v těchto letech v šesti filmech, z těch známějších připomeňme sci-fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977), větší příležitost dostal ve filmu PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (1975), objevil se také v několika televizních seriálech (JANA EYROVÁ, 1972; ARABELA, 1980).

Počátkem osmdesátých let přešel Luděk Nešleha na jinou scénu ve středních Čechách a na dalších jedenáct let zakotvil v Městském oblastním divadle v Kolíně (1981-1992). Také na této regionální scéně našel bohaté uplatnění, především v komediálním repertoáru z pera světových klasiků (Poprask na laguně, Figarova svatba, Mnoho povyku pro nic, Komedie plná omylů). Svůj poslední výstup před filmovou kamerou – opět v nevelké úloze – spojil s nadčasovým titulem POZOR, VIZITA (1981), od té doby sporadicky spolupracuje jen s televizí. V průběhu 80. let se objevil v několika televizních seriálech (MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, 1982; CHOBOTNICE Z DRUHÉHO PATRA, 1986).

V roce 1992 odešel Luděk Nešleha ze stálého pracovního úvazku a dalších pět let působil na volné noze. Pohostinsky spolupracoval s divadly, kde již předtím hrál (Příbram, Hradec Králové), nově se objevoval například v Kladně. Těsně před odchodem z Kolína hrál v několika televizních inscenacích, zaznamenat jej můžeme také v seriálu PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1992). V roce 1997 nastoupil do stálého angažmá v Divadle pod Palmovkou, kde působí dodnes. Z řady her, v nichž zde vystupoval, připomeňme klasické kusy jako Figarova svatba nebo Cyrano z Bergeracu, z moderny je to pak například Kočka na rozpálené plechové střeše nebo muzikál Sliby chyby.

Jen velmi zřídka Nešleha nadále spolupracuje s televizí, účinkuje ale i v rozhlase, pro nevidomé namluvil několik knih a angažuje se také v hereckých organizacích. Jeho manželkou je novinářka Kateřina Nešlehová (*1947), pocházející z rodiny s bohatou kulturní tradicí (dcera herečky Eleny Hálkové).

Pavel "argenson" Vlach