Réžia:
Pavel HášaScenár:
Jiří Zdeněk NovákKamera:
Alois NožičkaHudba:
Petr MandelHrajú:
Viktor Preiss, Květa Fialová, Ilona Svobodová, Libuše Šafránková, Petr Kostka, Jiří Kodet, Zdeněk Ornest, Jindřich Hinke, Viktor Vrabec, Marcela Nohýnková, Luděk Nešleha, David PrachařObsahy(1)
Dvě povídky Guy de Maupassanta s jemnou ironií vyprávějí o ženách, které do rozporu s morálkou přivedly jejich touhy jen zdánlivě nevinné… Do televizní podoby je mistrně, s ironií a smyslem pro detail zpracoval režisér Pavel Háša, který do hlavních rolí obsadil řadu hereckých hvězd... Povídka Šperky nás zavede do skromného měšťanského bytu, kde je pusto, ložnice uklizena jen z části. Jedna z manželských postelí je přikrytá pokrývkou, druhá rozestlaná. Na stěně fotografie půvabné mladé ženy, převázaná černou stuhou a pod ní vázička s uvadlou růží. Dal ji sem nejspíš čerstvý vdovec Leon Lantin (V. Preiss), hluboce truchlící po své milované, náhle zesnulé manželce (I. Svobodová). Byla tak milá, a jak dobře vedla domácnost! Měla jen dvě vášně – ráda chodila do opery a druhou zálibou byly šperky. Tedy, jen takové napodobeniny, protože na pravé samozřejmě manželé neměli peníze. Když se muž po čase dostane do finanční nouze, rozhodne se ty bezcenné „cetky“ prodat. Zjistí ale, že šperky jsou pravé. A nejen to! Vždy je nechával pro Lantinovu ženu zhotovit stejný muž… Povídka Hrobničky začíná na pařížském hřbitově, kde zvolna kráčí mezi úctyhodnými náhrobky elegantní muž Bernard de Bardou (P. Kostka), v jedné ruce květiny a ve druhé hůlku… Náhle zaslechne bezútěšný pláč. Vedle náhrobku naříká elegantní a velmi půvabná mladá dáma Solange (L. Šafránková). Žalem téměř omdlévá a zřejmě potřebuje pomoc. Je mu této půvabné ženy líto, jistě by neměla truchlit věčně. Šli spolu na čaj, a pak ji doprovodil domů. Na několik týdnů se sblížili. Zahrnoval ji dary. Když však vyčerpal své konto, musel odjet, aby prodal pozemky. Po návratu marně hledá Solange v bytě. Napadne ho hledat ji na hřbitově. Tam ji spatří zahalenou v hlubokém smutku plakat u jiného hrobu… (Česká televize)
(viac)Recenzie (22)
Jeden psychologický a syrový a jeden satirický a komediální příběh. Hrobničce Šafránkové by asi podlehl nejeden jinak solidní a rozvážný muž. ()
hezké jednohubky, takové hladké, víceméně nekonfliktní. Preissův Leon je v závěru velmi dojemný. Kostkovo břitké jednoslovné odsouzení postavy Solange je docela vtipné, vzhledem k tomu, jak mlsně na ni od počátku nahlížel a vzhledem k tomu, že sám patrně dlouhá léta nefungoval jinak. Jenže on platil a vyprávěl, že. ()
"Já trouba, já pitomec, já bezpříkladný blbec, tak já si o sobě ješitně myslím, že se vyznám v ženách a naletím..." Dvě drobné Maupassantovy povídky se společným jmenovatelem v podobě nevěrných žen a oklamaných mužů se dají vidět už jen kvůli excelentnímu hereckému obsazení v mužských rolích (Preiss a Kostka). O krapet víc se mi asi líbila ta druhá povídka a to kvůli Libušce Šafránkové, které tu "kurvičku, co místo toho, aby šlapala chodník, šlape hřbitovní cestičky," sehrála s grácií sobě vlastní. V obou povídkách jinak zní moc příjemná francouzsky laděná hudba Pavla Mandela. ()
Tyhle televizní inscenace byly výkladní skříní Československé televize a režisér Pavel Háša byl trochu něco jako jejich specialista. Nápad adaptovat nějakou z povídek Guy de Maupassanta není úplně nový, ale spojení Pavel Háša a Guy de Maupassant se zřejmě zrodilo pod šťastnou hvězdou. Obě adaptované povídky jsou nosné a zdařilé, subjektivně mne o trochu více oslovily Hrobničky, snad kvůli neodolatelné Libušce Šafránkové, které bych coby muž jistě v podobné situaci rád podlehl. Tahle satirická miniatura se i po více jak sto letech ukazuje coby hodně nadčasová...vzpomeňme na všechny ty naše dnešní ,,zlatokopky"... ()
Příjemně natočené dvě Maupassantovy povídky se standardně kvalitními výkony předních herců. Největší, ale zároveň odpustitelnou slabinou, jsou Maupassantovy předlohy samy, které ze současného pohledu působí již poněkud staromódně a vyčpěle. Nemyslím snad dobovými reáliemi, ty jsou naopak docela zdařilé, ale svým obsahem a dobově podmíněným vtipem, který v dnešní době snad ani není nutné stále ještě oprašovat. Na druhou stranu chápu, že v době normalizace se mnozí televizní tvůrci raději uchylovali k takovýmto neutrálním a neškodným tématům, než aby si buďto s režimem přímo zadávali nebo naopak riskovali pohodovou existenci alespoň pokusem o pravdivější zobrazování aktuálnějších témat. Byť v době "perestrojky" už to všude okolo víceméně šlo. ()
Reklama