Marek Kondrat

Marek Kondrat pochází z herecké rodiny – je synem herce Tadeusze Kondrata (1908-1994) a synovcem herce Józefa Kondrata (1902-1974). Před kameru se poprvé postavil ještě jako dítě: hlavní hrdina Wawrzek v historickém filmu ČERNÝ RAFAEL A ŽLUTÝ STŘEVÍC (1961), MEZI BŘEHY (1962) a v televizním seriálu "Občanská válka" (1966). Absolvent XXX. všeobecného lycea Jana Śniadeckého ve Varšavě dokončil roku 1972 varšavskou divadelní akademii PWST a později zde učil. První rok po škole strávil ve Slezském divadle Stanisława Wyspiańského v Katovicích (1972-1973), kam Gogolewski pozval pět svých studentů.

V roce 1974 natočil psychologický film pro děti KONEC PRÁZDNIN, krátce poté ztvárnil památnou roli číšníka v psychologickém dramatu s účastí řady českých herců DVOJÍ SVĚT HOTELU PACIFIK (1975) Janusze Majewského a pod stejným režisérem si později zahrál svobodníka Jana Kaniu v polské komedii C.K. DEZERTÉŘI (1985) s Josefem Abrhámem. Role číšníka mu přinesla sympatie a uznání, potvrzené mj. cenou týdeníku "Film", režisér Andrzej Wajda zase postavu kpt. Conrada-Korzeniowského v psychologickém polsko-britském dramatu HRANICE STÍNU (1976).

Objevil se v řadě zahraničních filmů, např. v životopisném snímku o papeži Janu Pavlu II - Z DALEKÉ ZEMĚ (1981). V televizi se proslavil rolí neurotického pana Mareczka v "Kabareciku" Olgi Lipińské, ve kterém předvedl svůj komický talent i imitátorské schopnosti. Hrál Adasia Miauczyńského ve filmech Marka Koterského: BLÁZINEC (1984), DEN CVOKA (2002) – roli na festivalu v Gdyni otevřeně věnoval svým synům - a VŠICHNI JSME KRISTUS (2006). V letech 1988-1991 ztvárnil jednu z hlavních postav první polské soap-opery "V labyrintu" a potom Halského v policejním TV seriálu "Extradice" (1995-1996, 1998).

"Přiznám se (...), že to byla psychicky vyčerpávající role. Po skončení filmu jsem se třásl jako rosol ještě přes dva týdny. A moje rodina měla co do činění s opravdovým cvokem potulujícím se po domě. Abych to mohl zahrát dobře, musel jsem se, podobně jako režisér, obrazně svléknout z kůže. Bylo to velmi bolestivé." (o roli v "Dni cvoka")

Vytupoval na scénách varšavských divadel: Dramatického (1973-1984 a pak v sezóně 1987/1988), Francouzského institutu (1984), Nového (1985/1986), Divadla komedie (1989), Za Daleki (1990), v Divadle Ateneum Stefana Jaracze (1992-1999) a v Obecném Zygmunta Hübnera (2002). Během 2. Festivalu hvězd v Mezizdrojích v roce 1997 otiskl svoji dlaň na "Hvězdné promenádě". V roce 1999 mu byla odhalena hvězda na Aleji hvězd v Lodži. V března 2007 ohlásil konec svojí herecké kariéry. Poslední rolí (kterou jak tvrdil "dlužil") byl učitel latiny z MALÉ MATURITY 1947 (2010).

"Život herce je strašný. Je to profese samotářů, egocentriků, kteří se kvůli umění vydávají ze všech emocí. Protože abys mohl zahrát přesvědčivě lásku nebo nenávist, musíš to tak opravdu cítit. A potom padá opona, hasnou světla a zůstáváš sám se sebou. Odkud pak brát sílu na to, abych mohl takovéto emoce prožívat ve skutečném životě? Nechci se už takhle ždímat. Chci žít."

Žena Ilona, vystudovaná informatička, dnes vyučuje jógu (vlastní ve Varšavě klub). Mají dva syny. Starší Mikołaj (1974) se objevil po boku otce ve filmu z gymnaziálního prostředí SLADCE HOŘKÝ (1996) a v seriálu "Pokoj 107" (1997). Mladší Wojciech je houslistou, žije se ženou, varhanistkou, v Bruselu a otec za nimi jezdí na koncerty. Odmítl Andrzejem Wajdou nabízenou roli generála v historickém dramatu KATYŇ (2007) - "Nechodím do kina, a do divadla už vůbec ne. Stáhl jsem se". - V současné době (2011) pracuje v bance, pro kterou také vystupoval v reklamě a se starším synem vede obchod s vínem, které se postupně stalo jeho velikou vášní:

"Co dnes potřebuji: ticho, harmonii, pocit trvalosti, obklopující krásu přírody. Všechno to jsem našel ve víně. Nejde mi jenom o jeho chuť a abych ho měl každý den na stole u jídla. Mám na mysli také jistý rituál zacházení s ním, vnímání minulosti a ten úžasný, excitující pocit očekávání – čím ono bude za pár let, za pár desítek let. Vinný keř žije tak dlouho jako člověk a nejlepší plody dává v polovině svého života – není to pěkná a uklidňující metafora?" Některá ocenění: - Cena Leona Schillera (1979) - Cena Zbigniewa Cybulského od týdeníku "Ekran" (1979) - Ocenění na IV Festivalu polské televizní tvroby v Olštýně (1980) - Bronzový kříž za zásluhy (1980) - "Hvězda sezóny" z Lubulského filmového léta v Łagowie (1987) - Cena za titulní roli v "Mazepě" (Divadlo Ateneum) na XVIII Opolských divadelních střetnutích (1993) - Cena "Wiktor" pro nejpopulárnějšího (1995) a pro nejlepšího herce (1998, 1999) - Cena za hlavní mužskou roli (válečná komedie PLUKOVNÍK KWIATKOWSKI) na Festivale polských celovečerních filmů v Gdyni (1995) - "Zlatá kachna" v kategorii nejlepší polský herec (1997, 2003) - Rytířský kříž Řádu polského obrození (2002) - "Orel" - polská filmová cena za nejlepší hlavní mužskou roli (2003) - DEN CVOKA - a tři nominace (1999, 2001, 2002) + nominace v kategorii nejlepší vedlejší mužská role (2006)

Marek "džanik" Janík