Rok pokojného slnka

Uz som sa rozlucil s tym, ze za tento rok /2020/ objavim silny film, ktoremu dam maximum. namiesto toho objavujem starinky - a dobre som veru urobil. Reziser Krzysztof Zanussi natocil neskutocny film. Riesi tu maximalne fajne veci ako vyzeralo Polsko po II Svetovej, Polsko je komplet rozbite, cesty rozmlatene, na kazdej budove je poznat stopy vojny. REziser vhodne riesi otazku, Jak sa moze Polsko vratit do normalnych kolaji po tolkom niceni, zabijani, devastacii, bombardovani. Este dobre, ze pan reziser nespomenul to najhorsie, a to konkretne nemecke vyhladzovacie tabory na uzemi Polska. Povojnove Polsko vsak ma nadej an zmenu k lepsiemu, jednak polsky narod si stat znovu vybuduje a jednak ide o krasnu vec - Americanka sa zamilovala do Poliaka, ci pardon, naopak, Polka do Americana. Kedze funguje jazykova bariera, dorozumievaju s arecou tela, filmu vladnu aj sympaticky neohrabane pokusy o preklad. Maja Komorowska bola skvela, videl som aj uz postarsieho polskeho herca Janusza Gajosa /Ctyri z tanku a pes 1966, Vyslech 1982/ : 100 % (05.09.2020)

Milostné komorní drama ze zoufale zničeného Polska roku 1946 mi zůstane dlouho v hlavě. Ano, kdesi v hloubi tam sice cítím počáteční tezi a kalkul, avšak síla příběhu vše přebije - a člověk ví, že přesně takhle to musí být, přesně takhle se věci dějí, takhle funguje Osud, který "se nám podobá". Maja Komorowska jedinečná, Scott Wilson skvělý. A ostatní rovněž. - Snímek jsem viděla v kopii, u níž v posledních sekundách oněměl zvuk. Netuším, zda šlo o technickou chybu, nebo naopak o umělecký záměr ("tiché" slunce). Možná jen kouzlo nechtěného, leč to ticho, to nenaplnění, přetržení, prázdno..., to bylo naprosto přesné. (22.10.2011)

ad zaujímavosť k filmu. k záverečnej scéne z filmu Zanussi povedal, že keď boli s Andrejom Tarkovskim v Monument Valley, tak Tarkovskij prítomnú scenériu prirovnal k ikone. a hovorili vtedy o tom, kto z nich natočí film, kde by bola scéna situovaná práve v tomto prostredí. podarilo sa to nakoniec Zanussimu... (29.10.2014)

Mistr se prostě nezapře. Způsob, kterým nám byl představen "americký voják" už dával tušit, že tu něco nehraje, že takhle se američtí vojáci v zemích okupovaných nacisty (viz především Itálie) nechovají. Na objasnění nemusíme čekat do konce filmu. Rovněž navazující scéna s bývalým německým komandantem (povelová) je brilantní - a takový je takřka celý film. (09.01.2023)

Zanussiho filmy věnující se spíš morálním dilematům moc nestárnou. Tady pro mě bylo těžší se do postav naplno vzít, protože zub času se na výrazových prostředcích už trochu podepsal. Líbil se mi ale jejich postupný vývoj. Oba se vyrovnávají s traumatem války a postupně si, opatrně, zkoušejí připustit, že by možná mohli být šťastní, a sledovat ten vývoj bylo působivý i bez toho, aby mě to rozbrečelo. Příjemný překvapení v nabídce Netflixu. (12.08.2020)