Pan Tadeáš

No nevím, Pan Tadeáš byl takový všelijaký a spíše než válečné drama mi to připomínalo komedii - i když pravda, že jsem film viděla v původním polském znění s anglickými titulky - což jsou dva téměř neslučitelné elementy - takže jsem si film nemohla dostatečně vychutnat :) Ale i přesto zanechalo dílko pozitivní dojem. (13.07.2011)

Klasickou vlastností polských historických filmů je jejich pompéznost (z čehož vyplývá dvouapůlhodinová stopáž) a nepřeberné množství postav (což by nevadilo, kdyby Poláci využili více výrazných typů..výjimkou je snad jen Bogusław Linda, kterého všichni známe z filmu Je třeba zabít Sekala). Jenže délka a postavy dělají film opravdu nepřehledným. Pokud se ovšem dovedete po celou dobu trvání filmu soustředit, jistě oceníte nejen celkovou propracovanost, ale i krásné verše Adama Mickiewicze. (15.05.2006)

Neskutečně obdivuji Poláky (a zároveň jim závidím), jak skvěle dokáží točit doslovné adaptace literárních děl. To se samozřejmě týká i Sienkiewicze a dalších. Na kráse předlohy to neubere nic a naopak to mnoho přidá. Respekt a tleskám. Dostatečná pochvala je snad už to, že jsem to viděl už asi pětkrát (samozřejmě v originálním znění s titulky, to snad ani nejde jinak). Dal bych si to znova, ale trápí mě, že to už dnes nikde nemohu sehnat. Kdybyste někdo věděl, budu vděčný za informaci, předem dík! (26.06.2022)

"O čem tu na pařížské dlažbě sníti, / an z města slyším pustou vřavu zníti, / lži, kletby, reptání snah nesplněných / a pozdní žel i sváry vyvržených? // Zle zběhům, zle nám, že v čas moroviny / jsme nesli chabé hlavy do ciziny! / Kam stoupli jsme, tam před námi šel strach, / a každý soused - nepřítel a vrah, / až v řetězech nás pozbavili ruchu / a káží rychle rozžehnať se v duchu." (Adam Mickiewicz) (20.03.2024)

Jako film je to působivé a evokativní. Jako zpracování knihy je to výborné, značně věrné dějově (byť nutně okleštěné) a tón předlohy to taky dost věrně dodržuje. Dojem některých komentátorů, že je to spíš komedie, není úplně špatný. Kniha má v sobě drobných komických momentů ještě víc a na rozdíl od všech ostatních skrznaskrz romantických (= romantismus) děl Adama Mickiewicze opravdu i jistý náběh ke stylu podobnému spíš Austenové. To dělá právě to, že ani tak nestaví dramatický příběh (i když to taky), jako spíš vykresluje malošlechtickou polsko-litevskou společnost té doby. A přes značnou dávku nostalgie si z nich Mickiewicz i dost utahuje. To se myslím filmu obzvlášť u vedlejších postav taky dobře povedlo. (Je jich tam pravda jako na orloji a člověk se v nich dost ztrácí, ale to je už problém i v předloze.) Ostatně pokud na vás patos hraběte a Telimeny a sudího přetahování se o zámek působí spíš komicky, není to taky špatně. A opravdu mě to přinutilo si knížku přečíst - a nakonec ji i zařadit vysoko mezi ty nejoblíbenější. A tak i proto tam přišel tenhle film. Pracuje hodně dobře s atmosférou jednotlivých scén. Herci všichni umí; Zoška Alicji Bachledy je patřičně půvabná a nevinná, Tadeáš patřičně mladicky pomatený. Ovšem Robák a Gervázi jsou obzvlášť nezapomenutelní a, jak se praví v angličině, "steal the show" - což vzhledem k hlavnímu dramatickému ději předlohy taky není od věci. Krásná scenérie (a působivě natočená; už prostě vždycky budu Pobaltskou krajinu vnímat skrze Pana Tadeáše) a mimořádně výborná hudba, která skvěle dokresluje a podtrhuje atmosféru a přitom obstojí plnohodnotně i sama o sobě, což podle mě málokterý soundtrack dokáže. Jak mám ráda Morriconeho, Bitva a Polonéza z Pana Tadeáše jsou naprostý vrchol filmové hudby. Takže možná to má nějaké mouchy, ale už na první podívání v poměrně útlém věku se mi to nesmírně líbilo a s přibývajícím věkem se ten dojem jenom prohlubuje. (06.01.2015)