Helena Bušová

Helena Bušová, vlastním jménem Helena Buschová, se narodila 21. října 1911 v Praze (některé prameny uvádějí rok narození 1914). Absolvovala Odbornou školu pro ženská povolání s výučním listem švadleny. Už od mládí se v ní projevovala záliba v herectví. Studovala dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze (1931 – 1935), kterou těsně před dokončení opustila.

Herecké zkušenosti nabývala v dramatickém kroužku smíchovského Sokola a statováním v různých velkých pražských divadlech. Jako profesionálka hrála v Divadle Vlasty Buriana (1934 – 1935), v Novém divadle (1935), opět v Divadle Vlasty Buriana (1936), v holešovické Uranii (1941 – 1943). Nejdéle pak působila v Divadle na Vinohradech (1943 – 1948).

Na divadelních prknech se stala skvělou představitelkou kladných mladých a sličných milovnických slečen plných života a humoru. Později se přehrála do rolí mladých paniček a vážených paní, které dovedla skvěle zkarikovat, či jim dát záporné vlastnosti.

K filmu se dostala náhodou – ze zvědavosti navštívila ateliéry AB na Vinohradech, kde si ji všiml režisér Vladimír Slavínský a díky svému krásnému zjevu a odvaze ji obsadil do roličky dámy v baru v melodramatu PRÁVONA HŘÍCH (1932). Ve stejném roce si ještě zahrála studentku ve filmu PŘED MATURITOU (1932). O dva roky excelovala společně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem v satirické komedii HEJ – RUP! (1934).

Z dalších rolí jmenujme, například: Helenu Čápovou v komedii BARBORA ŘÁDÍ (1935), Jana v dramatu JANA (1935), Bessy Vydrovou v ULIČNICI (1936), Alenu Skalickou v operetce NA TÝ LOUCE ZELENÝ (1936), Dorotku Trnkovou v báchorce J. K. Tyla ŠVANDA DUDÁK (1937), Annu v BATALIÓNU (1937), sekretářku Sandru Kotovou v Burianově filmu TŘI VEJCE DO SKLA (1937), Bětušku v dramatu JAN VÝRAVA (1937), hostinskou v komedii RYBA NA SUCHU (1942), záletnou manželku konšela Zvůnka v komedii POČESNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944) či služebnou Rézi ve snímku U PĚTI VEVEREK (1944).

Helena Bušová po válce získala pouze pět rolí ve filmech ŘEKA ČARUJE (Blaženka Čiháková), VELKÝ PŘÍPAD (majitelka vinárny), LAVINA (zastřelená Helena), ČAPKOVY POVÍDKY (žena s dítětem) a O ŠEVCI MATOUŠOVI (Krpetzova žena), který byl jejím posledním shledáním s českým filmem. Celkem hrála ve čtyřiceti filmech.

V roce 1946 si vzala pilota R. A. F. Karla Kasala, který jeden čas velel slavné 313. peruti a získal pět válečných křížů. Byl to její druhý manžel (již dříve byla provdána jako Klacová). Po návratu domů byl Kasal vězněn. Z vězení ze dostal ven až na intervenci Jana Masaryka. Ke konci roku 1947 Kasal odjel zpět do Anglie.

Helena v roce 1949 získala povolení natáčet v Londýně s producentem a režisérem sirem Alexandrem Kordou. V Anglii nakonec s manželem zůstala. V Londýně pracovala pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. V roce 1950 se oběma manželům narodil syn Karel (Charlie) Kasal, který se později stal televizním hlasatelem.

V roce 1957 se oba manželé přestěhovali s tehdy sedmiletým synem do kanadského Winnipegu. Zde Helena Bušová dokonce získala příležitost vystupovat v místním divadle Manitoba Theatre Centre (do roku 1972). V letech 1968 – 1971 dokonce hrála v televizních seriálech celoplošné státní televize CBC TV. Spolupracovala rovněž s tamějším rozhlasem CKY Winnipeg.

Ke konci života se chtěla vrátit zpět do Československa. Od komunistického režimu však nedostala vízum. Zemřela 28. listopadu 1986 v kanadském Winnipegu. Je s mužem pohřbena v rodinné hrobce na pražském olšanském hřbitově

Jaroslav "krib" Lopour