Ryba na suchu

Burianova sláva za okupace už trošku opadávala a ani v tomto filmu už Vlasta neoplývá humorem jemu vlastním v takové míře jako dříve. Film samotný byl pojat jako veselohra o boji nového se starým, o užitečnosti regulace říčního koryta proti sentimentalitě starého Ryby, který chce zachránit toho svého stého utopence. Zatímco tenkrát autoři jistě fandili mladému inženýrovi Pánkovi, dnes by mu ochranáři přírody i jwejich rozumní milovníci dali co proto. O zachování přírodních krás se v tomto filmu mnoho ani nemluví. (26.11.2020)

Bože, Ryba zachránil Vodičku a ne jednou, degustací málem i zabránil i regulaci řeky. Poručíme větru dešti, narovnáme řeky i charaktery. To jsou cíle hodny rozvinutého socialisty, Vladimír Jasinský, Slavá, byl jasnozřivý. Dnes už víme, co je tísíciletá voda, díky regulacím. Nekamenujte proroky a ryby, když regulace tak vnitřní, jednu na zahřátí. .88,6% (10.11.2013)

Tak další Burianův film si mohu odškrtnout. Ztvárňuje tu Rybu, majitele půjčovny lodiček a především zachránce, který čelí pokroku. Není to závratná komedie. Jde tu spíše o střet povah a trochu i civilizací. Tvůrci ilustrují na rozhodnutí o regulaci národní povahu a malost. Burian nedostal tolik příležitostí na svou klasickou komiku. Bohužel se jednalo o jeho poslední rok natáčení na delší dobu. Další věc, která mi příliš nesedla byla kombinace externích záběrů se studiovými, které k sobě ani moc nepasovaly. Když už filmaři vyjeli ven, proč u řeky nenatočili i venkovní záběry domu a z před domu? Kdo ví. Každopádně to není špatný film. Burian mu dal, co mu jen scénář dovolil. (24.08.2023)

Nejkrásnější ze všech řemesel, má převozník u vesel... Doba byla nanejvýš zlá, důvodů k radosti čím dál méně a zdálo se, že vystrašený národ upadl do naprosté agonie. Z té jej měl pozvednout, jako už mnohokrát předtím i potom, milovaný král komiků Vlasta Burian. Jeho převozník a zachránce tonoucích, otec sličné dcerulinky a podivín každým coulem, svádí (marný) zápas o svou řeku, o zdroj obživy i potěšení, hledajíc při svém neúspěšném tažení proti poslům zkázy spásu v nedaleké hospůdce a skleničce něčeho ostřejšího. Obviňovat Slavínského a de facto i Buriana z jakékoli kolaborace by bylo ovšem nanejvýš troufalé, už proto, že scénář staví na zcela jiných principech, s nimiž politika neměla a nemá nic společného. Z historického hlediska se zajímavým a svým způsobem i kuriózním jeví herecké obsazení, v němž nalézáme budoucí operní pěvkyni, vynikající interpretku janáčkovského repertoáru, Marii Štrosovou-Steinerovou, pozdějšího komunistického podržtašku Petra Víta-Vejražku a také Annu Letenskou, jednu z fatálních obětí heydrichiády. Mizerná doba a ještě mizernější život, který ale navzdory svým tragickým okamžikům poskytoval alespoň v biografech jakýsi mlžný opar bezstarostné zábavy a zapomění, vděčnou posilující vzpruhu do dalších dní, zdobených jasně červenými plakáty se jmény popravených. Název Slavínského filmové veselohry bezděčně ilustruje dobu, v níž vznikl. Protektorát na suchu. (03.10.2008)

A opět mi přijde, že to celé stojí a padá s Vlastou Burianem. Díky němu se sem tam vyskytne nějaká opravdová zábava, jinak se mi film neskonale vlekl. Ale opravdu mě dostal Burianův Ramboidní postoj na loďce se zachráněným děvčetem v náručí hned v první scéně. Ten museli tvůrci Ramba zkopírovat. :-D (31.07.2009)