Michal David - žít tak, jak se má

Kdyby se například takový bývalý člen NSDAP vypravil v roce 1975 do Uruguaye na koncert Horsta Wessela, vsadím se, že by naběhl do první lajny, nadšeně hrozil na interpreta z kotle zdviženou pravicí a ze všech zbývajících sil by si s ním řvouce notoval Die Fahne hoch nebo Bombenfliegerlied. A není divu, byla by to pro něj nostalgie jaxviňa, protože tenkrát na Hitlerjugend diskotékách nic jiného nehráli.  No a Horst by pak na tiskovce prostě prohlašoval něco jako „No co, hrával jsem tenkrát prostě svou muziku a lidem se to děsně líbilo…“  A tak nám z žumpy zaslouženého zapomnění náhle vylezla zkurvená komunistická prominentní mumie, bezpáteřní hrabivá mrdka, cirkusák s cigánským nevkusem, bezohledný pamrd, autor slavných „(s)hitů“ (čti rakovinotvorných kolotočářských cajdáků) a bývalý protěžovaný člen kulturní kozanostry, klubu zabijáků talentů a režimních rýžovarů (Janeček/Wágner/Šteidl & a jiná soudružská hovada), aby v masturbačním egopíárku připomněla zapomětlivým a nepamětníkům, jaký že to je vlastně  „fajny kluk“, „správňák“, „skromňák“ a skoro „disident“. Co naplat, otylým husákovým štěrbinám klepe přechod na kundy, Alzheimer se pomalu chystá schovávat jim věci a jsou hormonálně destabilizované, tudíž se slzou v oku náhle rády z posledních sil nostalgicky zavzpomínají, jak je nějaký vygumovaný branec přefik na Spartakiádě nebo jak jim ho tam nějaký vekslák po roháči ve vodce našrouboval u Diskopříběhu. Neméně maligní a kulturně degenerativní buzikály jsou navíc v kurzu stejně jako seriály Prímy Hnooj, a tak prasata mají po dvaceti letech oprávněného trčení v noře zase pré. Takže Štancl panděruje po obrazovce jako retardovaný Pandrhola, blaženě maloměšťácky pochrochtává, naparuje se, na kolik zlatých kohoutků a leopardích kožešin už nahrabal, tolik „spravedlivě lká“, jak na něj byli všichni známí po revoluci „nespravedlivě“ bakaní a dle svých vlastních, jen volně parafrázovaných slov na každém kroku tvrdí, že „by klidně kouřil i bezďáky v nádražce, hlavně, když za to bude honorář“. A nejsmutnější na celém tom toxickém odpadu je to, že mu při tom cigánském sebeukájení mohutně geluje anál snad nejgeniálnější český textař a pankáč, jaký kdy žil, jenž zjevně na stará kolena propadl mamonu a jeho „ideály proměnili v prach“. Anebo pank už je fuckt mrkev. Fanánku, jsi prase! Prase a hovado! (06.09.2021)

Mile ubíhající dokument. Je to taková všehochuť. David mluví přímo, odhaluje své soukromí. V dokumentu ani není kdo by ho kritizoval. Nesouhlasím s tím, že má minulost komunistického zpěváka. Pro milovníky hudby zde může být překvapující , že je David výborný pianista a věnoval se jazzu a bigbeatu. (21.03.2021)

No zatnul jsem zuby a skouknul to, abych nekydal hnůj na něco, co jsem ani neviděl. Ten dokument vypadá jako agitka na objednávku Michala Davida, která má všechny přesvědčit o tom, že ti co ho nemají rádi, mu závidí úspěch a vyčítají podlézání komunistickému režimu, kterého se nikdy nedopustil. Osobně nepatřím ani do jedné skupiny. Michala Davida nemusím, protože se mi jednoduše z jeho hudby ježí chlupy na zádech. A ze všeho nejvíc z toho celku, jehož je jeho hudba zpravidla součástí. Dejme tomu koncert: Obtloustlý nevkusně oblečený chlapík freneticky zpívá na pódiu své ubíjející kolovrátky, dělá u toho pohyby, které fakt nechci vidět, stejně vypadající lidé v hledišti radostí bez sebe zpívají kolovrátky s ním, všude okolo, kam se podíváš, nechutný nevkus a křeč ve stylu "vypni mozek, bav se a neptej se, proč",... Prostě je to tak blbá "zábava", až je mi z toho blbě. Davidova hudba je pro mě symbolem kulturního úpadku, který díky němu nabral na obrátkách. Na každém plese, diskotéce, pouti se děsím chvíle až se zábava zvrhne do zlatého hřebu v podobě masového vyřvávání "davidovek". Hudba má povznášet. Ať už je to klasika, jazz, rok, nebo klasickej popík. I pop se dá dělat na úrovni. Nemusí bejt úplně vymaštěnej. Davidova hudba ale podle mě vyloženě oblbuje. A to se minulému režimu mimochodem hodilo, to je pravda. Ale to už bych mu vyčítal nejmíň. Jinak muzikály nesnáším, neznám, takže k těm se vyjadřovat nebudu. A jeho jazzový talent? Tak ten je nezpochybnitelný. Ale mě osobně by byl Michal David o něco sympatičtější, kdyby tenhle talent neměl. Když někdo má takový talent jako on a v praxi dělá takovou hudbu, jakou dělá, tak z toho na mě čiší čirý kalkul. "Vím, že ta hudba je blbá, ale zároveň vím, že vy jste tak blbý, aby se vám to líbilo a štědře mi za to zaplatili". Lidi v hledišti Davidových koncertů jsou jako naprogramované ovce, které on sám naprogramoval, aby mu nosili peníze. Ostatně Michal David se vůbec netají tím, že peníze jsou pro něho vždy až na prvním a možná i na druhém a třetím místě. O vytahování se majetkem je podstatná část dokumentu. To tedy hodnotím Michala Davida a jeho hudbu. A dokument samotný? Jak hodnotit agitku? V dokumentu zpovídají v podstatě jen lidi, kteří ho mají rádi, nebo by ho měli mít oficiálně rádi. Jeho rodinu, přátele a muzikanty, kteří vesměs účinkují v jeho muzikálech. To působí zrovna u zpěváka, kterého tolik lidí dvakrát v lásce nemá, trochu divně, ne? Je to zkrátka čistě záležitost pro Davidovy fanoušky. Ti, co ho nemusí, si to ve většině případů stejně nepustí, tak nač kazit fanouškům náladu objektivitou. Do jeho soukromí nahlédnou, poznají lidi kolem něho, něco málo nového se snad taky dozvědí,... Tedy pro cílovou skupinu asi celkem dobré. Ale tou já holt nejsem, takže dobře mi tak. (26.03.2021)

Míša David masírovanej u bazénku ve své vilce na Teneriffe - takhle vypadá úspěšnej život borce jehož písničky, které složil před pětatřiceti rokama si notujou i dnešní náctiletý, ať si o něm člověk myslí cokoliv, tak tohle je prostě ryzí úspěch. Celkem komplexní dokument, který je k Davidovi hodně hodnej a jediný jakože nejobjektivnější je hudební kritik Josef Vlček, ale i ten se mi zdá nějak smířlivej. PS: Ono je asi těžký vytahovat kartu normalizačního protekčního zpěváka, když dneska je premiérem estébák, kterýho držej komouši u moci, to se pak zdá zpěvák, co prodal kdysi hodně desek jako prkotina. (21.03.2021)

To klouzání po povrchu přeci jen odhalilo něco, co si Michal David ve své samolibosti nejspíš ani neuvědomil, když se nechal sluníčkově zdokumentovat. V jeho typicky nabubřelém podání se z toho totiž stala přehlídka bezostyšné arogance a namachrovanosti, ze které se soudnému člověku musí zákonitě udělat šoufl. Pokud se opravdu má žít a tvořit jenom pro peníze, tak jsem se tu ocitla asi omylem. (50%) (27.06.2021)