Michal David - žít tak, jak se má

No zatnul jsem zuby a skouknul to, abych nekydal hnůj na něco, co jsem ani neviděl. Ten dokument vypadá jako agitka na objednávku Michala Davida, která má všechny přesvědčit o tom, že ti co ho nemají rádi, mu závidí úspěch a vyčítají podlézání komunistickému režimu, kterého se nikdy nedopustil. Osobně nepatřím ani do jedné skupiny. Michala Davida nemusím, protože se mi jednoduše z jeho hudby ježí chlupy na zádech. A ze všeho nejvíc z toho celku, jehož je jeho hudba zpravidla součástí. Dejme tomu koncert: Obtloustlý nevkusně oblečený chlapík freneticky zpívá na pódiu své ubíjející kolovrátky, dělá u toho pohyby, které fakt nechci vidět, stejně vypadající lidé v hledišti radostí bez sebe zpívají kolovrátky s ním, všude okolo, kam se podíváš, nechutný nevkus a křeč ve stylu "vypni mozek, bav se a neptej se, proč",... Prostě je to tak blbá "zábava", až je mi z toho blbě. Davidova hudba je pro mě symbolem kulturního úpadku, který díky němu nabral na obrátkách. Na každém plese, diskotéce, pouti se děsím chvíle až se zábava zvrhne do zlatého hřebu v podobě masového vyřvávání "davidovek". Hudba má povznášet. Ať už je to klasika, jazz, rok, nebo klasickej popík. I pop se dá dělat na úrovni. Nemusí bejt úplně vymaštěnej. Davidova hudba ale podle mě vyloženě oblbuje. A to se minulému režimu mimochodem hodilo, to je pravda. Ale to už bych mu vyčítal nejmíň. Jinak muzikály nesnáším, neznám, takže k těm se vyjadřovat nebudu. A jeho jazzový talent? Tak ten je nezpochybnitelný. Ale mě osobně by byl Michal David o něco sympatičtější, kdyby tenhle talent neměl. Když někdo má takový talent jako on a v praxi dělá takovou hudbu, jakou dělá, tak z toho na mě čiší čirý kalkul. "Vím, že ta hudba je blbá, ale zároveň vím, že vy jste tak blbý, aby se vám to líbilo a štědře mi za to zaplatili". Lidi v hledišti Davidových koncertů jsou jako naprogramované ovce, které on sám naprogramoval, aby mu nosili peníze. Ostatně Michal David se vůbec netají tím, že peníze jsou pro něho vždy až na prvním a možná i na druhém a třetím místě. O vytahování se majetkem je podstatná část dokumentu. To tedy hodnotím Michala Davida a jeho hudbu. A dokument samotný? Jak hodnotit agitku? V dokumentu zpovídají v podstatě jen lidi, kteří ho mají rádi, nebo by ho měli mít oficiálně rádi. Jeho rodinu, přátele a muzikanty, kteří vesměs účinkují v jeho muzikálech. To působí zrovna u zpěváka, kterého tolik lidí dvakrát v lásce nemá, trochu divně, ne? Je to zkrátka čistě záležitost pro Davidovy fanoušky. Ti, co ho nemusí, si to ve většině případů stejně nepustí, tak nač kazit fanouškům náladu objektivitou. Do jeho soukromí nahlédnou, poznají lidi kolem něho, něco málo nového se snad taky dozvědí,... Tedy pro cílovou skupinu asi celkem dobré. Ale tou já holt nejsem, takže dobře mi tak. (26.03.2021)

Obtloustlý jazzový muzikant, který vsadil na klávesy zavěšené okolo krku a jednoduché kolovrátkové melodie. Můžeme si o něm myslet svoje, ale má za sebou nespočet hitů, které úspěšně přežily několik dekád, a rozdal vagóny pozitivní energie. Kromě jeho onanií, kolik toho všeho má a jak by vlastně bylo blbé být chudý (a vůbec se neohlíží na všudypřítomnou hrozbu typické české závisti), zazní několik zajímavostí a střízlivých pohledů od jiných muzikantů nebo hudebního publicisty Vlčka. (21.03.2021)

Nikdy jsem neměla ráda hudbu Michala Davida. V době Poupat jsem ji nenáviděla. Michal David je pro mě Zdeňkem Troškou hudby, i když uznávám, že i lidé bez vkusu mají právo na kulturní vyžití. Za léta, co kazí lidem hudební vkus Michal David se z malého nafoukaného kluka stal obtloustlý plešatý náfuka. Hudbu píše stále stejně špatnou. Vlastně až díky tomuto dokumentu jsem se dozvěděla, že období, kdy od něj měly mé uši klid, bylo věnováno nenávisti davu, který mu spílal, že se David ztotožnil s minulým režimem. Byť jeho hudbou hluboce pohrdám, tak s tímto prohlášením naprosto nemohu souhlasit. Pak by bylo podle stejné metody nutné odsoudit všechny umělci, kteří si dovolili za minulého režimu pracovat. Z toho stále ještě moderního honu na komunistické čarodějnice je mi nedobře. Netušila jsem, že budu Davidovi jeho comeback přát, ale díky tomuto zjištění se toho snad i dopustím. Navíc jsem v něm objevila i skutečného muzikanta, jeho přiznání, že vlastně poslouchá úplně jinou hudbu, než která ho živí, je pro mě příjemným překvapením, Za ještě větší překvápko považuju, s jakou bravurou a hravou lehkostí hraje jazz. O to smutnější je, že tenhle evidentně skutečně talentovaný muzikant skládá to, co skládá. To je ukázkové mrhání talentem. (22.03.2021)

Sebestředné výlevy a honění ega skrčka, co sice hudbu umí (viz jazzové začátky), ale chování cirkusáka, který neustále upozorňuje na to, co má, kolik toho má a jak je bohatý. Bohužel ne na duchu. Sebereflexe na absolutní nule. Žalovat tohoto pána na k.rvení hudebního vkusu 4 generací. Krásný příklad: Co za hymnu hokejistům za Nagano, to za pár let ČSSD před volbami. Doporučuji se při sledování pořadů zaměřit na mimiku Majkla D. (05.02.2022)

Nehodnotím hudbu/ dílo Michala Davida, hodnotím dokument. A ten mi přišel zábavný a velmi dobře udělaný. Nejslavnější éra Michala Davida mě zastihla jako kluka 10+ a tehdy jsem ho fakt baštil. Posledních 30 let se s jeho tvorbou snažím pokud možno míjet, na Color Music Rádiu, které máme rádi oba dva, mi ho naštěstí nenaservírují. Tenhle dokument mě ale utvrdil v tom, že ho mám rád jako člověka. On by mě pravděpodobně rád neměl, protože ze svého života vytěsnil odpůrce a kritiky, což se mu ale vůbec nedivím- pokud by to neudělal, musel by se zbláznit. A zbláznit se z lichometníků je určitě příjemnější, než se zvencnout z permanentní negace lidí, kteří mu vyčítají i věci, na které je právem hrdý. Mám teď na mysli jeho cirkusácký původ. On si nevybral, že se narodí zrovna do této rodiny, ale když už se to stalo, byl by blázen, kdyby se za to styděl. Jeho předci byli mimořádně schopní, a když nás provázel tím činžovním domem, který kdysi postavil jeho dědeček pro rodinu, tak mi bylo jasné, že by měl pestřejší a zábavnější život než většina z nás už jen proto, kolika příbuznými byl od malička obklopen. Chválit Michala Davida se nenosí. Davové psychózy nesnáším a i proto ho teď pochválím. Kdyby nebyl tak neprakticky hodný člověk, ušetřil by si v životě spoustu trápení. On ale podle mě lidem nikdy vědomě neubližoval, proto se ho tolik dotýkala kritika a nevraživost a nikdy se jim nenaučil dokonale čelit. Ještě pořád má tendenci vysvětlovat a obhajovat se. Ještě pořád nepochopil, že některým lidem se nezalíbí, i kdyby byl prokazatelně nejlepší hudebník na světě. Ode mě má body za svůj vztah k rodině. A měl by je, i kdyby na něj prasklo, že si po každém vystoupení dopřává tři grouppies. Tomu vnukovi a konec konců i manželce to může být úplně jedno, protože tenhle člověk umí dokonale oddělit pracovní od soukromého. Mám rád i pocit, že Michalu Davidovi rozumím. Přijde mi jako v dobrém smyslu slova jednoduchý, nezáludný, snadno čitelný člověk. Pravý opak Fanánka, kterého jsem ze stejného důvodu (a kvůli jeho kolaboraci právě s Michalem Davidem) už před mnoha lety lidsky i umělecky zatratil.///P.S.: Něco mi říká, že o tom, jestli Kroky prodaly 4 milióny desek (Davidova představa 30 let poté), nebo 20 (!) miliónů desek (Janečkovo přiznání v rámci stařecké chlubivé) ještě uslyšíme. Vsadil bych se, že zaplaceno dostali jen za čtyři. (23.03.2021)