Ben-Hur

Monument světového filmu, který konečně na trůn usadil velikána Hestona a Mikloszu Roszovi dal příležitost stvořit jeden z nejpodmanivějších soundtracků. Navíc Wyler ukazuje další možnost zobrazení Krista na plátně - tedy nezobrazit ho skoro vůbec, jen ve výrazech tváří, které na něj hledí. Svým způsobem bravurní, i když zubem času trochu nahlodaný film. (19.04.2006)

Tohle je u mě první (a zatím jediný) případ, kdy se mi film líbí víc než knížka. Narozdíl od ní není vůbec zdlouhavý a těžkopádný, právě naopak - skvěle dokázal zobrazit reálie z přelomu př.n.l. / n.l. a podkreslit je zajímavým příběhem (který je sice podle knížky, ale opravdu skvěle vyprávěný, narozdíl od slov pana Wallace, při jejichž čtení jsem se opravdu neskutečně nudila). Navíc skvělá atmosféra (viz.závody koňských zpřežení), výteční herci, dobrá hudba a fantastická výprava dělaná tak, jak to v té době jedině šlo, tedy doopravdy a s tisíci statistů. (01.12.2003)

Náboženský motiv, zvláště díky styčným prvkům s Životem Briana, ve mě vyvolával silné podráždění bránice. Římské a vůbec dobové reálie jsou silně poupraveny vzhledem k "poselství věků", stopáž značně přepálená a závěr notně kýčovitý. Snad žádný film nevyjadřuje velkohubost Hollywoodu více, než právě tenhle. Ale já jsem bezvěrec, věřící to asi vidí jinak. (21.01.2006)

Monumentální a velkolepý biblický epos, jak svým pojetím, počtem zainteresovaných lidí, výpravou, tak i nekonečnou stopáží, dílo, které snad re-definovalo celý pojem "velkofilm". Je však až nečekaně příjemné, že na svou velkolepost tolik nesází, v rámci (omezených) možností se vyhýbá patosu a nesnaží se rádoby komplexně pojmout celé určité období, naopak třeba celý příběh Ježíše Krista je jen okrajový. Touto "skromností" překonává i mnohé velkofilmy o desítky let novější. A úplnou třešničkou na dortu jsou skvěle zvládnuté akční scény, viz závod spřežení - lahůdka, navíc v roce 1959! Na druhou stranu je Ben-Hur vcelku povrchní, za ty 3,5 hodiny jsme v některých věcech rozhodně mohli zavrtat více do hloubky a pro mě osobně byl také problém v jisté natahovanosti a až ubíjejícím tempu některých neakčních scén. Skoro každý, i sebejednodušší, dialog probíhal ve statickém prostředí prostřednictvím záběru-protizáběru... Ale chápu, že takhle se dřív prostě filmy točily. 8/10 (25.10.2008)

Rozpadlé přátelství, rozbitá skřidlice, galeje, hláškující šejk, závody v cirku, ukřižování. Tři a půl hodiny té největší podívané, jakou kdy Hollywood nabídnul. Má to své mouchy, je to předlouhé, teatrální a přepjaté, jenže ten film chytne (dámy prominou, jen obrazně řečeno) za koule a pustí až se závěrečnými titulky. Sled pamětihodných scén, který ve výsledku všechny sošky zaslouží, ať už o nich myslíte, co chcete. Když mám definovat velkofilm, s nábožnou úctou ze sebe jako první vypálím právě tohle. (26.12.2009)