Allen vs. Farrow

Jedině třetí díl byl ve své aspoň částečné věcnosti přínosný. Manipulující tendence převládají - opakující se dlouhé záběry na fotku smutně se tvářící Dylan, smutná hudba, argumenty typu “byl vždycky na mladé holky, takže na něm něco divného být musí”, resp. jak statečné byly hvězdy, co prohlásily, že už s Allenem nechtějí pracovat, zařazování na stejný seznam, kde je Polanski, Weinstein nebo Cosby, tedy usvědčení a odsouzení násilníci... Těžko říct, co se tehdy doopravdy stalo, ale tenhle přístup k dokumentům je za mě hodně za hranou. Dylan je určitě oběť, ale koho přesně, to jsme se nedopátrali. Byť se dokumentaristi tváří, že ano. (20.03.2021)

Nemám silný názor na ne/vinu Woodyho Allena, nevím, jestli udělal něco nemravného, či nikoli, zda někomu ublížil nebo porušil zákon. Neměl jsem ho před týdnem a nemám ho ani teď po zhlédnutí Allen vs. Farrow. Jestliže totiž tato dokumentární série něčím není, pak upřímným hledáním pravdy. Není vlastně ani prezentací pozice jedné strany ve známém sporu, není ani zpovědí oběti a rekapitulací argumentů obžaloby v procesu, který (bohužel?) nikdy nebyl. I jednostrannost může být vůči divákovi poctivá... Tato série je v mých očích pouze nástrojem ve válce dvou osobností, Allen vs. Farrow je bitvou o sympatizanty v prostředí, kde na tlaku veřejnosti záleží. Od začátku může divák s otevřenou myslí leda zkoumat, jak je jím manipulováno, které techniky na něj už byly použity a jak silný účin mají. Právě to vědomí, že je mnou poměrně nepokrytě manipulováno (umocněno faktem, že prostor nedostal nikdo, kdo by Allena přímo hájil nebo jeho směrem rozšířil kontext - opakované zdůrazňování, že Allen nabídku k rozhovoru nevyužil lze také považovat za způsob manipulace), mi znemožňuje brát sérii jako relevantní zdroj informací pro utváření názoru o tomto konkrétním případu (o obecnějším fenoménu nemluvě). Nezpochybňuju Dylanino trauma (její výpověď patří k nejautentičtějším momentům - subjektivně cítěno, to se dost dobře měřit neda...), ale o jeho skutečném původu mě tento dokument nepřesvědčuje. Celek tohoto audiovizuálního díla připomíná velmi promyšlenou a vykalkulovanou frontální ofenzivu po letech mlčení, kdy Allen byl v před-#MeToo éře v mnohem silnější pozici (která mu dozajista umožnila manipulovat veřejným míněním podobně, jak činí tvůrci zde). Trochu se nabízí srovnání s Leaving Neverland o možných mravnostních lumpárnách Michaela Jacksona. Ač podobnost končí u jednostrannosti pohledu na obvinění ze sexuálního zneužívání dětí celebritou, troufám si tvrdit, že Leaving Neverland je přesvědčivější, autentičtější, s větším přesahem na obecný fenomén (paradoxně méně osobní/útočný) a s mnohem menší mírou manipulace divákem. (30.03.2021)

Allen v Farrow je sice lepší než příšerné Leaving Neverland,ale pokud jde o přínos a výpovědní hodnotu,jsou na tom zhruba stejně.Oba dokumenty útočí na ty nejzákladnější emoce (tady nejvíc ve třetím díle) a samozřejmě že prznění dětí není v pořádku,ale tahle Farrow two woman show nepřekládá nic proč bych se měl přikolnit na jejich stranu a nezůstat někde uprostřed.Samozřejmě,že to můžu repsektovat jako jednostrannou výpověd a věřím,že Farrow family (většina) a tvůrci opravdu věří že to celé je pravda a Woody je největší hajzl pod sluncem,ale osobně bych od čtyřdílného dokumentu,který se navíc jmenuje tak jak se jmenuje,očekával komplexnější podívanou.Úplný závěr sem měl celkem problém dokoukat protože v rámci všech těch afér posledních let mám problém s herci - pokrytci a závěr jich byl plný.Jakkoliv bylo jasné,že je tam jen proto aby ukázal jak velká jména se postavila na stranu Dylan a najednou jim je všem líto,že kdy točili s Allenem...40% (16.03.2021)

Věřím Dylan. Můžete namítnout, že Allen nedostal prostor – ale on ho dostal, jen ho nechtěl využít. Můžete tvrdit, že dokument někdy až legračně využívá podprahové emoce (fotka smutné Dylan, Allen jako příšera), ale ok, tohle není reportáž. Jde o dokument, a ten může a dokonce snad i musí být citově angažovaný. Hlavní je, aby nelhal. A tady se mi opravdu nezdá, že by Dylan nebo Farrow lhaly. I když Mia evidentně využívá svých schopností herečky a dělá ze sebe nevinnost samu (což jí nevěřím), přesto dokument dohromady skládá dostatek důkazů, že s Allenovým chováním rozhodně něco nebylo v pořádku. A nemluví o tom jen dvě hlavní aktérky, ale i jejich známí, služebnictvo, dobové zpravodajství, současná zjištění – důkazů je příliš mnoho a vzájemně spolu souvisejí, než abych si myslela, že jde o pomstu zhrzené ženy, jak to Allen prezentuje. _____ Je potřeba vytahovat na světlo špínu i takhle po letech, protože to pořád bolí. Protože to dodává odvahu i současným obětem a protože to znesnadňuje pozici současných pachatelů. ____ I kdybych pominula tu část s Dylan, tak to, že Allen si nabalil de fakto nevlastní dceru, kterou viděl vyrůstat, je hnus, který rozvrátil rodinu a ublížil mnoha lidem. Jak jednou řekl Ronan, Allenův syn: „Můj otec udělal z mé sestry mou macechu. A to je špatně.“ A to má pravdu. Takovou atomovku hodit na tolik lidí, je nechutné a děsivě sobecké. ______ Dokument je poctivě poskládaný z mnoha výpovědí a archivních materiálů, a já takovou práci obdivuji. ______ A co teď? Když odsoudíme autora, musíme odsoudit i dílo? Nemyslím si, že na to existuje jednoznačná odpověď. Allenovým filmům se nebudu cíleně vyhýbat, ale ani je nějak horečnatě vyhledávat. Ostatně, jeho kusy z posledních let mi stejně připadají vyšeptané. Víc si ale všímám postavení a vyobrazení žen v jeho filmech a podle mě on ženy rád nemá a nich moc hezkého si o nich nemyslí. (08.07.2022)

Respektuju to jako jednostrannou výpověď o tom, co tvůrci věří, že je pravda. Není to přesvědčivý soubor důkazů, ale taky nutno podotknout, že není povinností filmařů chovat se jako před soudem, není jejich povinností předstírat objektivitu a není jejich povinností dávat prostor oběma stranám. Vlastně bych považoval za horší, kdyby cokoliv z toho dělali z pocitu nějaké povinnosti. Samozřejmě by neměli říkat lži, ale jak to mám já posoudit, že jo? Obě strany jsou schopné předat narativ znějící jako pravda, s tím se nedá nic dělat, a já nakonec můžu věřit hlavně intuici. Nejsem ve věcech morálky nějaký hodně velký relativista - nemám problém většinou říct, co považuju za správné a co za špatné. Ale je jasné, že tady nikdy nebudu mít informace k tomu, abych si mohl udělat názor, jehož ukotveností v realitě si můžu být jistý. Můžu vždycky jen někomu věřit... A doufat, že lidi a instituce, co jsou tomu blíž a můžou s tím něco dělat, to udělají. Je to vlastně hrozná situace, protože na jednu stranu chce člověk říct: "Co po mně chcete? Co s tím mám jako dělat, když nemám žádnou možnost opravdu to posoudit?" Jenže jestli jsou ta obvinění pravdivá, tak je adekvátní snažit se za každou cenu upoutat pozornost a vzbudit zájem veřejnosti. Allen vs. Farrow je každopádně velký krok kupředu oproti Leaving Neverland, protože se tu v té jednostranné výpovědi daří nalézt nějaký přesah, smysl a kontext. Čtyři hvězdy jsou možná maličko moc, ale zatím je dám. Tenhle přístup má samozřejmě svoje limity, jako každý přístup, ale taky má svoje pozitiva a má svou autenticitu - autenticitu názoru, který nepředstírá, že není názor. (15.03.2021)