One, Two, Three
One, Two, Three
Réžia:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrajú:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (viac)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videá (2)
Recenzie (210)
Veľa skvelých hlášok ako, že hovorí ruštinou a v zápätí sa opravil, cárskou ruštinou a mnoho podobného poukazujce na rivalitu vtedajších čias. No to, že to je hrané je badať. S tou naštvanosťou to preháňali, navyše reklám je tam dosť a aj stereotypov, ktoré mierne vyzdvihujú ten takzvaný Západ. Je to však príjemná americká oddychovka s výrazným Horstom Buchholzom, hlavne dosť bláznivá. ()
Ako i slepý vie, že sa mi nejaká komédia fakt páči? Do priestoru sú vrhnuté hektolitre nasálnych a orálnych zozelenených hlienov, ktoré sa veľmi často zachytávajú na sklenenej obrazovke, a teda sú sprevádzané im typickým čľapotom. Obligátny mokrý krúžok na slipoch začína kopírovať ich strih a vzduchom sa šíri nezameniteľný čpavkový odér. Permanentným hihňaním sa rozvibrovalo celé moje sexi rôsolovité telo a počuť len plieskanie môjho pekáču buchiet, ktorý mnohí neprajníci nazývajú špeky. Navyše tento môj projekciou vyvolaný orgazmus bol doprevádzaný častým či dokonca permanentným zavzdušňovaním, keďže vydarených fórov tu bol plný kapitalizmus. ()
Celý svět je zkorumpovaný! Skvělá satira ze staré školy. Oportunismus je tou největší metlou lidstva nehledě na panující režim. Pro peníze a moc je většina lidí schopna udělat cokoliv, ať už v nacismu, komunismu nebo kapitalismu... Znáte ten hotel ve východním Berlíně? Grandhotel Potěmkin, dříve to býval Grandhotel Göring a ještě před tím Grandhotel Bismarck ()
Coca cola versus komunizmus... Je až neuveriteľné ako vyzrelá, nadčasová a vtipná táto komédia je. Bavil som sa počas celého filmu, úsmev mi z tváre nezmizol až do záverečných titulkov a občas som smiechom vybuchol. Hovorca, sluha i pomocník, ktorý pri každom vstupe do miestnosti k sebe vojensky priťukol opätky ma bavil najviac. Vtipy prameniace hlavne z rozdielu medzi kapitalizmom a socializmom letia na všetky strany a je problém všetky na prvý krát vstrebať. Takú sprchu vtipov som fakt nečakal a prívlastok bláznivá je v niektorých momentoch namieste. Obsadenie je výborné, aj keď nie príliš hviezdne. Najznámejší je mladík zo Siedmych statočných H. Buchholz. Tipovo dobre obsadený, ale často som mal pocit, že v jeho prípade by bolo menej viac. Radosť mi urobil i malý odkaz na film Sedem statočných, iste i na počesť hrajúceho Bulcholtza. A ten holohlavý Rus bol myslím Sam Hawkins zo série Winnetou. "Jestli se nemýlim...he, he..." 90%. ()
Doteraz som nevidel film, v ktorom by sa dialogy striedali s tak velkou kadenciou ako v tomto filme. A väcsina z nich je aj neskutocne vtipna. Takmer zanikne, ze zapletka nie je bohvieako zaujimava a napriek tomu, ze som sa fantasticky bavil, tak mi bolo prakticky jedno ako sa to skonci. Mozno by filmu naozaj nezaskodilo, keby sa na chvilu spomalil a trochu viac sa venoval postavam, aby si dokazali ziskat moje srdce. To sa im nepodarilo a preto nemozem dat 5*. Ale cisto po komedialnej stranke je to spicka. P.S: Pepsi rulez. 8/10. ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (7)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
- V úvodu filmu projíždí Braniborskou bránou legrační tříkolové auto, připomínající lunární vozítko. Jedná se o vůz Messerschmitt KR200. Letecká společnost Messerschmitt měla zákaz výroby letadel, a tak se vrhla na malá auta. Autíčko mělo obsah 191 ccm s jednoválcovým dvoutaktním motorem. Maximální rychlost byla 90 km/h a nosnost 230 kg. Vyrábělo se v letech 1955–1964 a vyrobeno jich bylo přibližně 40 tisíc kusů. (sator)
- S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
Reklama