Raz, dva, tři

Skvělá bláznivá komedie, která je, podle mě na úkor Někdo to rád horké, přehlížena. Ze začátku pomalý rozjezd, z něhož se dá těžko vytušit, kam se bude děj ubírat, se v půli strhne v takřka crazy taškařici, ve která ze sebe sype tolik chytrých vypointovaných dialogů a gagů, že vám z toho pujde hlava kolem. Kadence je, hlavně ke konci, smrtící a to nic nemění fakt na tom, že se spíše než hlasitě smát, budete jen usmívat a říkat si, jak to mají chytře vymyslené. Skvělí Cagney a Buchholz to ještě podtrhují... (04.06.2009)

„Řekl jsem Karl Marx, ne Groucho“ Billy to tentokrát rozjel ve velkém. Film je sice opět situován do několika málo interiérových prostor, ale kadence vět boří všechny možné rekordy. James Cagney ani nepotřebuje v rukou tommy gun, s jakou kadencí pálí ostré hlášky. Tempo je neustále stupňováno, hrany politicky nekorektních narážek zostřovány. Wilder zkrátka pojal konverzační komedii jako zběsilou akci, což je nejlépe patrné během naprosto nestíhatelných scén, kdy složité pohyby provádějí a vybroušené hlášky z úst vypouštějí postavy, na jejichž sečtení nestačí umět počítat do tří. 85% Zajímavé komentáře: genetique, Madison (14.08.2007)

Když jsem si v programu 37. LFŠ přečetl, že se jedná o ,,nejvtipnější a nejsvižnější komedii 60. let", samozřejmě jsem na film šel se skeptickým: ,,No tak schválně, ukaž se." Tento pohled se po pár minutách rozplynul a na konci jsem opravdu souhlasně pokyvoval hlavou. Ano, neznám samozřejmě všechny, ale tohle klidně může být nejvtipnější komedie šedesátek. Neustálé satirické, politicky nekorektní, občas až šokují hlody padající s kadencí kulometu musely jistě nejednomu člověku hnout žlučí (všichni Němci ve filmu jsou bývalí nacisté a srážejí podpatky kdykoli je o něco požádáte, všichni Rusáci jsou ožralá hovada). Ušetřen není nikdo. Wilderova silná stránka vždy byly dokonalé scénáře a tento, vznikající přímo za běhu kvůli neustále se měnící politické situaci, je obzvlášť obdivuhodný. Naprosto nechápu, jaktože nejde o notoricky známý titul, protože jsem se (a myslím nejen já) bavil ještě mnohem víc, než u Někdo to rád horké. (01.08.2011)

Neskutečně zábavná konverzační komedie. Tolik vtipných narážek na komunisty, ale i kapitalisty, fašisty a zřejmě všechny ..isty na světě jsem ještě neslyšel. Hlášky jdou tak rychle za sebou, že mezi nima stačíte říci akorát tak: raz, dva, tři a máte další hlášku. Masakr mé bránice ještě umocnila v německém jazyce zpívaná Internacionála . Této komedii dávám štempl nejvyšší kvality. (30.03.2007)

Stálo mě to hodně přemýšlení, ale nakonec se vzhledem k velmi vysokému hodnocení snímku na ČSFD přikláním k pouhým 3*, jakkoliv ten film v rámci svého žánru a ve své době byl vysoce nadprůměrný a po právu sklidil ovace publika. Zároveň uznávám, že i po těch dekádách odstupu působí pořád svěže a na rozdíl od spousty svých kolegů jeho humor funguje. Jenže mi opravdu zásadně vadí, jakým způsobem James Cagney (ale především Horst Buchholz) přehrávají šaškovsky své postavy až do absurdní grotesky. Kdyby se tytéž hlášky a fórky podaly civilním způsobem, takříkajíc " na vážno", byly by mnohem účinnější. Totéž platí i pro některé gagy, které by se hodily spíš do nějaké lidové komedie. Ten scénář měl na víc, ale oproti řekněme legendárnímu Někdo to rád horké je moc ztřeštěný a podbízivý publiku. Mnohem víc na mě s odstupem let působí vážná Wilderova tvorba. Celkový dojem: 65 %. Mimochodem, tahle komedie se dá považovat i za svého druhu vysoce účinný propagandistický film, protože komunismem nestraší, ale důmyslně se mu vysmívá. A třeba scéna vymáhání přiznání ze špionáže je pro vědoucího až nepříjemně trefná... (19.08.2014)