Orlakove ruky

Opäť skôr expresionistický triler ako horor. V podstate sa jedná o kriminálnu zápletku a naozaj zaradenie filmu medzi horory je úplne mimo. Vzhľadom na rok vzniku prekvapuje nápad s prišitím amputovaných končatín či dokonca hlavy. Vezmime v úvahu že prvá svetová vojna ešte príliš v mysliach ľudí neodznela a stále po svete behalo množstvo ľudí poznačených vojnou práve tým, že im museli byť po zásahoch črepinami amputované končatiny.Práve vzhľadom k tomu na danú dobu odvážne tak ako povedzme pred pár rokmi Srbski film či ľudská stonožka. A ako pri všetkých filmoch zaujmú výkony hercov, proste nemá éra filmu má svoje nezameniteľné čaro. (30.05.2018)

Film sa veľmi pomaly rozbieha, našťastie sa ale rozbehne v pravú chvíľu a v záverečnej polhodine nás čaká množstvo zvratov. Tie pôsobia dnes už veľmi vtipne, čo je však iba pridanou hodnotou starého filmu. Zároveň je každý zvrat prekvapivý, Wiene si pohráva s divákom ako v KDr.C. Film môže slúžiť ako encyklopédia expresionistického herectva a maskérstva, naopak v dekoráciách je tentokrát Wiene striedmy čo nie je na škodu. Príjemná tajomná hororová detektívka, ktorá môže aj dnes prekvapiť. (09.08.2015)

Jakožto hororový expert musím konstatovat, že Wiene je totální břídil, který horor neviděl ani z rychlíku. Po odpadovém Kabinetu doktora Caligariho jsem od něho sice nečekal žádné zázraky, ale snímek Orlakovy ruce snad nemohl myslet vážně. Kdyby se jednalo o nějaký experimentální artový film, tak ještě dejme tomu. Ale označit ho za horor? Wiene postrádá jakoukoliv soudnost. Ani se mi nechce zbytečně plýtvat slovy na to, abych popsal, jak neskutečně špatným snímkem Orlakovy ruce jsou. Snad tedy jen toto: i horory Edwarda D. Wooda jsou oproti Orlakovým rukám mistrovským dílem. (10.07.2016)

Spolu s Kabinetem doktora Caligariho asi nejznámější Wieneho film. Vidět to tehdy před 87 lety, s živým hudebním doprovodem, musela to být asi bomba, i když kdo ví, jak to vnímali tehdejší současníci. Po těch letech zde zbyl retro horor s pitomoučkou zápletkou, která je ale dobře zpracovaná, a v nejsilnějších momentech mrazí. I když nejvíc mě na tom filmu děsí už jen to, že nikdo z herců už není naživu :) - a tak v tomto filmu sleduji dávno mrtvé lidi, kteří ke mě promlouvají jak ty Nerudovy hvězdy na obloze, a vybavuji si autorovy slavné verše: "Čeho my ještě se dožili! Ba na stará kolena divy: nám minulé vidět lze přítomně a mrtvy zřít jakoby živy!". Silné 4* - jednu hvězdu dolů za občasnou nudu v 112 minutové verzi. UPDATE 9. 3. 2015: Na druhé zhlédnutí se mi tato archivní libovka líbila stejně jako prve, je to černobílá němá klasika pro zkušené diváky, kteří docení její kvality. V 112 minutové stopáži se film - na dnešní poměry - sice skutečně příšerně vleče, ale to není problém toho filmu, ale lidí odkojených současnou zběsile sestříhanou filmovou produkcí à la ty sračky, které točí Paul Greengrass. Námět je sice vyloženě brakový a neuvěřitelně debilní, ale právě v tom je samozřejmě hlavní kouzlo filmu, který s velkým časovým náskokem předznamenal téma, které získává na aktuálnosti až v moderní medicíně, s jejími rostoucími možnostmi transplantací a etickými otazníky, které to vyvolává (podobnému tématu se například věnuje výborný Irvingův román "Čtvrtá ruka"). Luxusní retro záležitost, která si vyloženě říká o nějakou eventovou projekci s živou hudbou a dostatkem alkoholu. (18.04.2011)

Expresionistická lahôdka vysokého stupňa kvality. Jeden z tých prípadov, kde vás film zaujme, alebo budete len tak čumieť na čiernobiele obrazy s ( Orlakovými ) rukami podloženou hlavou. Typicky temná a hrôzostrašná atmosféra, pomaličky plynúca. Záver je pekne vygradovaný a pointa je...no nechcem prezrádzať. Za pokus to stojí. (16.10.2010)