Orlakove ruky

Spolu s Kabinetem doktora Caligariho asi nejznámější Wieneho film. Vidět to tehdy před 87 lety, s živým hudebním doprovodem, musela to být asi bomba, i když kdo ví, jak to vnímali tehdejší současníci. Po těch letech zde zbyl retro horor s pitomoučkou zápletkou, která je ale dobře zpracovaná, a v nejsilnějších momentech mrazí. I když nejvíc mě na tom filmu děsí už jen to, že nikdo z herců už není naživu :) - a tak v tomto filmu sleduji dávno mrtvé lidi, kteří ke mě promlouvají jak ty Nerudovy hvězdy na obloze, a vybavuji si autorovy slavné verše: "Čeho my ještě se dožili! Ba na stará kolena divy: nám minulé vidět lze přítomně a mrtvy zřít jakoby živy!". Silné 4* - jednu hvězdu dolů za občasnou nudu v 112 minutové verzi. UPDATE 9. 3. 2015: Na druhé zhlédnutí se mi tato archivní libovka líbila stejně jako prve, je to černobílá němá klasika pro zkušené diváky, kteří docení její kvality. V 112 minutové stopáži se film - na dnešní poměry - sice skutečně příšerně vleče, ale to není problém toho filmu, ale lidí odkojených současnou zběsile sestříhanou filmovou produkcí à la ty sračky, které točí Paul Greengrass. Námět je sice vyloženě brakový a neuvěřitelně debilní, ale právě v tom je samozřejmě hlavní kouzlo filmu, který s velkým časovým náskokem předznamenal téma, které získává na aktuálnosti až v moderní medicíně, s jejími rostoucími možnostmi transplantací a etickými otazníky, které to vyvolává (podobnému tématu se například věnuje výborný Irvingův román "Čtvrtá ruka"). Luxusní retro záležitost, která si vyloženě říká o nějakou eventovou projekci s živou hudbou a dostatkem alkoholu. (18.04.2011)

LFŠ 2009 Robert Weine + Conrad Veidt = KABINET DOKTORA CALIGARIHO 2? ORLAKOVY RUCE, jejichž zápletku si později vypůjčili SIMPSONOVI a NEUVĚŘITELNÉ PŘÍBĚHY (v obou případech byly nahrazeny ruce vlasy), klamou tělem (resp. transplantovanými částmi): hrdina propadající se postupně do stavu šílenství a tomu uzpůsobené dekorace v exteriérech a svícení by nasvědčovalo tomu, že sledujeme další z řad filmů německého expresionismu (odpovídala by tomu i výše zmíněná jména, jejich předchozí spolupráce a dobový plakát). Přesto jsou patrné určité realistické tendence, které se projevují především v závěru, kdy se z mistrné studie šílenství (paranoie, schizofrenie) stává "pouhá" detektivka s na dnešní dobu úsměvným vyústěním. Na výsledném hodnocení mírně ubírá živý hudební doprovod "dua" FLOEX + LÍBA, jenž zvýrazňuje patos a sentiment patrný v expresionisticky přepjatých výkonech. 9/10 (28.07.2009)

Největší běsy se odehrávají v naší hlavě. Asi tak se dá vystihnout poselství nádherně temného a psychotického filmu o transplantovaných rukou. Ačkoli první polovina se lehce vleče, do nadprůměru ji vytahuje úchylný Conrad Veidt, kterému ty kladné hrdiny prostě nebaštím, to je psychopat jak vyšitej, tudíž není divu, že všechna hrůza v Orlakově hlavě je na plátně skutečná. Druhá polovina snímku pak nabírá grády a připoutala mě k obrazovce. Misantropický Orlakův otec, vražda, obživlý vrah Vasseur... zklamalo snad jen vyústění, já fakt čekal, že zabijákem bude Orlac. Ale to je problém můj, nikoli skvělého psychohororového filmu. (21.05.2013)

Film, který stojí a padá na hudbě, bez ní by prostě nebyl tím čím je. Příběh svou absudrností jak vystřižený z hororu 30. a 40.let ala Frankestein a spol. není tím čím by film dokázal příliš zaujmout. První půlka snímku lehce balancuje na hraně snesitelnosti, druhá však svou temnou atmosférou které vydatně přispívá zmiňovaná hudba dokáže člověka vtáhnout a to velmi pevně a přesvědčivě. 75% (09.04.2010)

Expresionistická lahôdka vysokého stupňa kvality. Jeden z tých prípadov, kde vás film zaujme, alebo budete len tak čumieť na čiernobiele obrazy s ( Orlakovými ) rukami podloženou hlavou. Typicky temná a hrôzostrašná atmosféra, pomaličky plynúca. Záver je pekne vygradovaný a pointa je...no nechcem prezrádzať. Za pokus to stojí. (16.10.2010)