Kabinet doktora Caligariho

Bravúrny nemý film režiséra Roberta Wieneho s Friedrichom Fehérom, ktorý sa podobá na Fredrica Marcha, ale najmä so zlovestným Dr. Caligari, alias Werner Krauss a jeho verným sluhom, poslušným psíkom - Cesarom, alias Conrad Veidt, ktorý si zahral aj v legendárnej kultovke Casablanca, postava Francis ( Friedrich Feher ), rozpráva na začiatku svoj príbeh, jednému staršiemu pánovi, čo sa mu stalo, alebo odkedy príde Caligari do mestečka, spôsobí paniku, až v takom rozsahu, že sa tohoto prekliatia nezbaví, ani po vyrozprávaní tejto príhody... Mimoriadny, desivý a depresívny film, ktorý ma priklincoval do sedačky ! Tento film si sám sebe nasral do huby, lebo bol predzvesťou šialeného Hitlera + sám o sebe, je taktiež zdrojom viacerých inšpirácii neskorších tvorcov. Nie je to nič príjemné, sledovať takto revolučný film... (24.05.2016)

(1001) Nutno říci, že jsem si zpočátku říkala, že film u mě propadne jako Nosferatu nebo Dracula - že jsem zkrátka příliš tele na to, abych dokázala film vnímat i přes velmi "nízké datum výroby". Jenomže moje expresionistické já se během úvodních minut aktivovalo na akční radius (ano, nemám tušení, co to znamená, ale přijde mi, že to dobře zní) a potom už jsem se nechala jenom unášet dokonalým obrazem. Moment, kdy se Cesar probudí - famozní. A také vzhledem k tomu, že jsem vždy trpěla úchylkou na bledé muže s vystouplými lícními kostmi a kruhy pod očima, tak tady jich mám hotové senoseče. (Alan jasně vede. Škoda, že se nezdrží déle.) A při pohledu na kulisy si říkám, že teď konečně vím, kam si Tim Burton chodí pro inspiraci. Navíc film disponuje pro mě opravdu fantastickou perličkou - grafické zobrazení vnitřního našeptávačského hlasu: "Du musst Caligari werden." (Pozn. aut.: Psáno v dobách před tím, než se ze mě stal filmový geek, dnes už samozřejmě jak Drákulu, tak Nosferáta zbožňuju.) (23.08.2008)

Du musst Caligari werden. Německý bazar bizarností, jehož iluzorní cejch šílenství dal světu zásadní přelom v dějinách kinematografie. V kontrastu s historickým významem tohoto mezníku snad nikoho nepřekvapuje, že mamutí vliv "postcaligariovské" tendence pociťujeme do dnešních dnů, speciálně v osobě líbivě morbidního Tima Burtona. Zvrácený, ambiciózní, stísňující, nastavující nelichotivé zrcadlo realitě - tj. Kabinet doktora Caligariho. (12.09.2008)

Tento film dokáže být i po těch mnoha letech od svého vzniku napínavý a zábavný. A naprosto jasně zdvihá prostředníček na všechny ušmudlané patlaly, kteří píší scénáře pro dnešní tovární velkovýrobu v Hollywoodu. Z filmu čiší obrovské nadšení a elán, se kterými ho tvůrci točili. A jejich entuziasmus se přenáší i na diváka. Ti lidé považovali film za umění, nikoliv za produkt, který se klidně může povalovat vedle ponožek vyrobených z PET lahví, neboť má srovnatelnou hodnotu, jelikož je stejně šuntové zboží jako ty asijské fusekle. (28.09.2011)

Tak, další kultovní dílo raného hororu konečně zhlédnuto. Těžko říct, jakých kvalit dosahuje samotný příběh, ale ve srovnání s fascinující výtvarnou stránkou lehce zaniká:) And... that music is PHENOMENAL! Slovy ji snad ani nejde popsat. Je to něco jako ambientně-hororový muzikál, koncert, kde si mezi sebou jednotlivé hudební složky vykládají, smějí se, vysmívají se a naříkají. Kdyby se duše blázince dala zformulovat do hudby, zněla by asi přesně takto. To hudba z Insidious je oproti tomuto lehký popík. Výtvarná a hudební extáze, to je Kabinet doktora Caligariho. (06.07.2014)