Titan
Titane
Réžia:
Julia DucournauScenár:
Julia DucournauKamera:
Ruben ImpensHrajú:
Agathe Rousselle, Vincent Lindon, Garance Marillier, Dominique Frot, Myriem Akeddiou, Anaïs Fabre, Nathalie Boyer, Sylvain Baumann, Marin Judas (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Po sérii nevysvetliteľných trestných činov sa otec stretne so svojím synom, ktorý bol 10 rokov nezvestný. Titán: kov vysoko odolný proti teplu a korózii, zložka pevných a ľahkých zliatin, s vysokou pevnosťou v ťahu. (Film Europe)
Recenzie (123)
...fakt majú francúzski hasiči po každej akcii diskotéku? 3 z 10 ()
Výborný body horor, kterých je v posledních letech jak šafránu. Nevím zda jsem se strefil se svou interpretací událostí do autorčiny vize, ale na tom nesejde, jako divák jsem si užíval každou minutu. ()
Divný film. Myslím si, že vím, co chtěl sdělit (nebudu spoilerovat), ale pokud to je vážně to, co si myslím, tak žádná sláva, viděl jsem i lepší zpracování na dané téma. Abych tak pravdu řekl, tak ani nevím moc co dodat. Nějak mě to neoslovilo, divnost mi tu přišla nadbytečná, stopáž nepřiměřená a místy mě film docela nudil. Nějaká ta větší brutalita tu byla, to samozřejmě, třeba ta vcelku nepříjemná scéna s nosem, ale tím to tak haslo. Vyhodnocení: Snad milovníci aut ocení Titan víc? ()
Jakkoli se vyhýbám útočnému postování, zde udělám výjimku a řeknu že ti kdo dali Titanu podprůměrné hodnocení, stáhli ho do modrých čísel a přihodili něco o samoúčelné exhibici nechutnosti, prostě nemají kapacitu na docenění komplexnější filmařiny. Protože tenhle film je vzácně soustředěný, scénáristické experimenty používá rozvážně k obohacení obsahu, hodně riskuje a odměnou je inspirativní dílo se kterým se dá vést dialog. Parafrázujme JFK: “Neptejte se co může film dát vám, ptejte se co vy můžete dát filmu“. No a podle toho budete odměněni. ()
Čas od času je velmi příjemné kouknout na něco.. jiného. Svým způsobem extrémně provokativní Titan, režisérky Julii Ducournau je film, na který je možno nahlížet z různých perspektiv a tu, kterou si zvolíte výrazně ovlivní váš nastávající zážitek. No a slovy mé známé.. Zážitek nemusí být krásný, ale intenzivní. ()
Filmové umenie dokáže byť tým najautentickejším zobrazením zvrhlostí, umením plným protichodných názorov a predovšetkým ihriskom bezhraničnej fantázie, kde sa rodí i umiera genialita. Julia Ducournau (zatiaľ nádejný nováčik) na to má a pomaly sa k nej približuje. Ak ste diváci so slabými povahami alebo nadšenci pre okúsenie niečoho nikdy nevideného, skúste si to ešte pre istotu rozmyslieť. ()
Pokud toužíte vidět film, oceněný Zlatou palmou v Cannes, u kterého zároveň budete chvílemi zavírat oči před výjevy až nechutné tělesnosti, jste na správné adrese. Nelze nevzpomenout raného mistra Cronenberga. Dopředu jsem o Titanu nevěděl nic, a musím uznat, že se ubíral opravdu překvapivými cestičkami. Celkový smysl toho guláše metafor mi uniká, ale jednotlivé módní ingredience jako genderová nerovnoprávnost, ztráta identity, nebo nekonečná osamělost takříkajíc rezonují, a nastavují společnosti zrcadlo. Super kamera a soundtrack. Akorát bych to nedoporučil těhotným ženám. Nebo jemnějším povahám se slabším žaludkem, a ani hasičům. Vlastně marně přemýšlím, komu bych to s čistým srdcem mohl doporučit, pokud někdo třeba nemočíte motorový olej. Titan by nejspíš rád šokoval, ta snaha je však poněkud samoúčelná a křečovitá. ()
Jedno veľké wow! Tak hlboký a podrivačný film môže natočiť jedine ikona francúzskej new extreme vlny Julia Ducournau. Prebrať toľko tém v jednom filme ktoré úžasne schová do hĺbky príbehu jej jedinečným režisérskym talentom a spolupracovať s kameramanom Rubenom Impensom vytvoria dokonalý sureálny zážitok, ktorý je neskutočne silný, svojrázny a tvrdý. Tento film je venovaní pre ľudí ktorý vo filme nehľadajú len tupu zábavu ale berú ho ako umenie cez ktoré sa dá povedať veľa. Tento rok mám favorita na najlepší film roku! ()
Toto bolo buď nejaké umelecké neviem čo, aby mohli pseudointelektuáli uznanlivo pokyvkávať hlavami a ktoré som ja vôbec nepochopil, alebo jednoducho obyčajná sprostosť. ()
Môže mať nejaký snímok aj milión ocenení za masky a neviem čo, ale ak je raz nevkusný, odpudzujúci a navyše dejovo prázdny s nulovou pridanou hodnotou, tak ma nemôže zaujať. Podľa mňa to bol vrchol dehonestácie ľudského tela prepletený s veľkou dávkou šovinizmu a umelo prehnanej snahy o kontroverzitu. Druhú hviezdičku dávam za celkom slušné herecké výkony, inak ale mimo môjho vkusu. 35 % ()
Uf, co mě to napadlo, koukat se na francouzský artový film? Holka si to rozdá s autem (fakt, s cadillacem), kterému asi teče olej, protože z toho chudák holka otěhotní (!). Pak pozabíjí pár lidí vidlicí do vlasů, nohou od židle, případně pohrabáčem. Aby ji policie nenašla tak se začne vydávat za ztraceného a znovunalezeného syna velitele hasičů. Má pocit, že když si ostříhá vlasy a stáhne prsa obinadlem, že bude vypadat jako kluk. No nebude. Pořád vypadá jako škaredá holka, navíc vzhledem k pokročilému automobilovému těhotenství jako tlustá škaredá holka. Kdyby to bylo aspoň zábavně ujeté, ale ono se to tváří tak, že tohle je ve Francii dnešních dní zcela běžné. No potěš koště. ()
Na Letterboxu všichni opěvují Titane a znovu jde film naprosto mimo mě. Pozérský, expolatační mid-cult. Okázalé témata a jejich řešení nezastíní průměrně zkonstruovaný film. ()
Zo začiatku mi to pripadalo hlavne scéna v aute na film Carrie od Johna Carpentera.Ale potom sa žánre zmiešali tempom,ktorý bol aspoň pre mňa problém sledovať.Ale,že prečo tak hlavná hrdinka činila,sa z tých náznakov dalo len ťažko uhádnuť. ()
eeee? dvě za dobrou kameru a efekty, ale francouzskej princip, že idea má větší hodnotu než zpracování, mě vytáčí v mnoha filmech ()
Film o hledání rodičovské lásky, spojení a tak nějak sebe sama. S body horror nadstavbou. Je to normálně dlouhé a vizuálně zajímavé, aby se z toho nestal nudný a rádoby provokativní pseudoart. Režisérsky vyzralejsi než Raw, cameo Justine víc než potěšilo. ()
No dobrý, tak když jsem šel s kina tak koukam na csfd v mobilu (kde nejsem přihlášen a viděl jsem jen 3 recenze a z toho všechny dobré a chtěl jsem na ně odkázat neb byly zasvěcené, ale přihlášené csfd na mém desktopu se chová jinak). No na čem se shodnu, první půlka dost nářez, až jsem si řikal, že by takové menší francouzské Pulp Fiction? (celým filmem se pak táhne absurdnost, ale v pvní půce jí lze zařadit do černého humoru), samozřejmě také připomělo Crash (ne ten když o tom začnu mluvit co všichni znají (a který ani nevím o čem je), ale ten znalecký kde hraje Tarantino a ulítávaj si tam na kárách a sexu (velké zjednodušení). Co se hudby týče mix klasiky a techna. Pro mě to celý vystihují slova absurdnost a psycho. Učitě si dám RAW. Jo nějaký ten znalec psal "divácky nevděčný" to určitě jo, jestli tohle dostane do ruky pan Verbal tak tu budem mít stránku absurdního textu o absurdním filmu a palec dolu (ale myslím že tendle týpek todle nedává) ()
Titane a jeho provokující vyznění zaručeně potěšil woke culture, a naopak urazil a pohoršil většinu filmových konzerv a akademiků ve světě. Tato typická festivalovka ovládla liberální Cannes a kráčí ve šlépějích progresivní francouzské vlny současnosti, které vládne divoký Gaspar Noé nebo Hélene Cattet. Režisérka měla očividně jasnou představu o tom, co chtěla filmem vyjádřit a zapojila do svého bizarního příběhu Cronenbergovské prvky divnosti. Snímek je mišmaš všech kontroverzních témat, které pálí současnou společnost, tím pádem se dobrovolně vzdal veškeré naděje na tehdejšího Oscara. Titan představuje jakousi neprostupnost, odolnost a uzavřenost. Tyto vlastnosti má společné s hlavní hrdinkou, která má sexuálně blíž ke karoserii než k lidskému tělu. Otevírá téma křehkosti lidského zdraví a jak s ním člověk nakládá za hranice možností. Film má tendenci ukazovat extrémní ubližování si na zdraví. Sebepoškozování našlo novou hranici únosnosti a scéna domácího potratu ve mně vyvolala PTSD z druhého dílu Nymfomanky. Doufám, že se tahle praktika nestane u filmařů trendem. Úchylky, na které jsme v dětství velmi náchylní, se lehce vytváří v naší psychice a táhnou se s námi po celý život. I o tom je Titane. Netypická záliba sexuálního chování vytvořená nešťastnou náhodou v dětství naší hrdinky, se projevuje nepřirozeně velkou láskou k autům a kovům. Tento kontrast mezi typicky maskulinní zálibou a feministickou hrdinkou je skvěle režijně zpracováno a komunikováno divákovi. Hranice mezi tím, co je považováno za maskulinní a feminní je nepřekvapivě velmi vratká a fluidní. Režisérka se prostřednictvím filmu přiznaně vysmívá toxické maskulinitě a odsuzuje ji. Ukrývání své sexuální identity je pro mnohé bolestivé a vyčerpávající. To často ústí k odcizení, jak od rodiny, tak od svého genderu či své pravé sexuality. Dysforická porucha osobnosti je intimním tématem ve společnosti a film ho bezpředsudkovitě otevírá a probourává tabu. Shazuje konzervativní popírače genderu a podporuje sebeidentifikaci. Film je o evoluci. O měnících se názorech ve společnosti a jakým způsobem nahlíží na problematiku genderu, sexuality, fetišů nebo přístupu k technologiím. Proto je důležité být tím, kým chceme být bez ohledu na to, jestli nás přitahují muži, ženy či auta. Ať už je naše úchylka jakákoliv. Ducournau natočila odvážný intimní film o sexualitě a lidském těle, který je předáván brutálním vyprávěním. Typicky feministická hlavní hrdinka je přehnaně agresivní, surová a místy iritující svým chováním. Kombinace těchto velkých témat může působit, že se film snaží být na sílu edgy a novátorský. Ovšem vyvolat tak velký wow efekt v divákovi chce kuráž a tu můžeme vidět i v jiných dílech této nové tváře francouzského filmu. ()
Tak toto bol totálny francúzsky úlet a za hranicou pozerateľnosti. Psychologické trýznenie, veľmi explicitné, s podivnou zápletkou a určite nie hororového charakteru. Skôr psychologická dráma. Avšak na tému, ktorá by sa asi ani nemala točiť. A k tomu ešte zlé herecké výkony. ()
Něco mezi artovým Kill Billem a Rainmanem. Solidní úvod, který pohlcuje a uvádí pozorovatele do atmosféry erotické přitažlivosti k automobilům. Poté však následuje anti-románový guláš zdánlivě banálních až stupidních vražedných scén, které stejně rázně skončí a přichází nejdelší část filmu - melodramatické plkání dvou spřízěných lidí se sociálním myšlením Eichmana. Nejlepší: úvod, požárnické scény ()
Súvisiace novinky
Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze
Prestižní filmový festival ve francouzském Cannes se dnes v rámci ambiciózního post-covidového ročníku 2021 uchýlil ke svému poslednímu večeru a rozhodně nebyla nouze o překvapení. O jedno z nich se… (viac)
A vraj chlapi sú prasatá. Júlia tvrdí niečo iné. To je tak, keď nemáš solídny a udržateľný koncept, iba hlavu plnú úchylných nápadov a nutkanie ich previezť do obrazovej formy. Toto môže fungovať v trojminútovom hudobnom klipe ale nie stoosem minútovom filme. Toto nemalo hlavu ani pätu a festivalový hipsteri s ich ty tomu nerozumieš, ty si to nepochopil sa môžu aj pojebať. Väčšina scén je ľahko identifikovateľná, či už hasičská party hard na čele s ich neohrozeným alfa samcom po záruke bojujúcim všetkými možnými, najmä farmaceutickými spôsobmi s jeho prirodzeným úbytkom mužnosti symbolizujúca fetiš mužskej testosterónovej kultúry spoločnosti, kde sa my muži zjavne obávame, že ak by sme pripustili do jej kruhov, čo i len malý náznak feminizmu tak všetci do jedného zlezbíme alebo životná púť našej hlavnej hrdinky, symbola genderovej stigmatizácie dnešnej doby, kedy sa jeden deň zobudíš ako šeredná ženská a na druhý sa rozhodneš byť za olezlého vagusáka. Máme predsa 21 storočie plné pokrokovosti a rovnoprávnosti a každý môže byť kým chce, až na výnimku bielych heterákov, tí momentálne nie sú v kurze, možno až nám klesne demografická krivka na úroveň extinction level z toho všetkého jebania do zadku. Nič proti análu, nie som rasista. Toto všetko by bolo v pohode, keby to nejako normálne spolu súviselo a nadväzovalo. Ale toto je jednoducho len jedna jeblá scénka za druhou bez hlbšieho zmyslu a nadväznosti i keď občasne štýlová, to musím priznať vzhľadom na výsledné hodnotenie. Aj keď nejaká tá príbehová nosná kostra tu je a spočíva v skratke o tom, že kde bolo tam bolo jedno malé uškriekané dievčatko, ktoré si nezavrelo hubu do vtedy, kým neskončilo u lekára so zdrótovanou hlavou po nehode z ktorej jej zajebalo ešte viac a viac ako z dildá na baterky vlhla z áut. Jedným takým sa nechala nabúcháť a svoju predpôrodnú krízu vyriešila tým že podpálila barák s jej rodičmi a vybrala sa stopom za lepším životom. Popri tom zabila pár ľudí, ostrihala sa, oblepila svoje lajdáky leukoplastom a polámala si nos čo jej zaručilo vstup do mužského sveta a náručia jednej psychickej trosky v uniforme, ktorej predstierala strateného syna. A tak môže divák sledovať rozvíjajúci sa vzťah dvoch mentálnych akrobatov s kurva veľkými psychickými problémami. Ale z nejakého neznámeho dôvodu si režisérka myslela, že nám budú obaja sympatický a preto nás pravidelne zásobuje rôznymi na city hrajúcimi, najmä tanečnými scénkami a tak silno sa snaží na diváka tlačiť a kričať, maj ich rád, súciť s nimi, oni sú tie obete až to začína byť protivné. Nie, obeť boli jej rodičia, ktorých upálila, obeť bola ta nadržaná blbka s partiou na dome a obeť bol aj ten vymydlený, stárnuci hasič, čo ju uchýlil. Aj keď on bol v prvom rade obeťou svojho krpatého ega a skreslenej predstavy o fungovaní tela v procese starnutia. Ona bola len zamindrákovaná šeredná kunda s chlpatým podpazuším a ksichtom na facku, ktorá sa rozhodla popri flákaniu miesto skutočnej práce vybíjať svoje komplexy na iných. Tak hnusnú protagonistku museli teda pekne dlho hľadať, priznám sa že spočiatku som bol stále v tom, že to je nepodarená transka. Toto je presne ten film, kde sa nedá komu fandiť, všetci sú tu svojím spôsobom dokurvení, dokrivení, či už charakterovo alebo výzorovo. Hnusný film o hnusných ľuďoch, robiacich hnusné veci. Ale natočila to žena, progresívne zmýšľajúca liberálka tak to dostalo okamžite nálepku ART a každý boomer a hipster bude u toho pohonkávať a tváriť ako moc ho to naplnilo. Pravda je ale taká, že to nie je ani vyslovene šokujúce ani extrémne explicitné či vulgárne. Iba pózersky prvoplánové. A to píšem ako človek, čo dal aj slávny Srpski film. () (menej) (viac)