Frankenstein

Klasická adaptace Frankensteina zůstává svým způsobem nesmrtelná. V rozsáhlých studiových kulisách je rozehrán známý příběh vědce, toužícího stvořit nový život, a monstra, které je v podstatě obětí doktorových experimentů. Místo děsivého hororu však zůstalo dojemné drama nešťastného monstra tak, jak Schelleyová zamýšlela. Jednou z nejdojemnějších scén je setkání monstra s malou Marií. Roztomilá hra se skončí nešťastně... Velmi působivá je pak scéna s pochodněmi, které dodávají snímku příznačný nádech. Vrcholná noční scéna s větrným mlýnem se stala jakýmsi symbolem konce toho, jenž byl stvořen proti své vůli, a bývá často citována v jiných filmech. A jak nadčasově zní baronovo prohlášení - Je úžasné, jak pár lahví piva dokáže lidi spřátelit. Zítra už se budou zase jen hádat. Karloff je bezkonkurenčně nejlepší monstrum všech dob. (09.01.2018)

Velice váhám se čtvrtou hvězdou, avšak poslední třetina mě dostala. Ty první dvě se vyvíjí v poměrně nijakém duchu, i když se zde odehrávají opravdu zajímavé scény. Člověka (nebo alespoň mě) to ale nijak nenadchne a do děje jsem se vůbec nezažral, postavy se chovaly divně a dokonce jsem měl chuť sledování utnout něčím jinačím. Vlastně až na zmíněné postavy ale nemám odůvodnění, proč tomu tak vlastně je. Není to ani absencí hudby, která mi totiž absolutně nevadila, stejně jako například v mou vlastněné verzi Draculy. Naopak filmu dodává punc realismu, stejně jako ve snímcích dodržujících Dogma 95. Pocit nijakosti se však mění při patrně nejlepší scéně s děvčátkem u vody, od které začíná rozjíždět Boris svůj koncert a až do působivé scény s mlýnem může divák v klidu slastně mlaskat, slintat i chrchlat a po skončení má opravdu dobrý pocit, a o tom by to mělo být. (22.03.2006)

Řekněme první půl hodina se mi velmi líbila, tajemno spolu sci-fi nadšením a mým diváckým očekáváním mě nenechalo ani na vteřinu v klidu, ale od momentu bezdůvodného lynčování „zrůdy“ můj zájem začal pozvolna ochabovat (napětí a atmosféra vytrácet), možná to bylo dáno i tím, jak se mysteriózní film (za horor ho mohl někdo označit snad jen v době vzniku) pozvolna měnil na drama kritizující společnost, které vyvrcholilo honem (a také završením osudu geniálního vědce), a to už jsem se docela dost nudil (také díky nanejvýš otravným vycpávkám se svatbou). Ve výsledku mi zbyly pro Frankensteina pouze lepší 3*. (06.08.2013)

Keď sa niekto pozrie na moje hodnotenie, automaticky sa spýta - prečo? Aby som zmietol zo stola dohady, ako prvé musím ozrejmiť, že vek filmu na tom nijak významný podiel nemá. A nie je to ani tým, že by som tak úpenlivo dúfal v dôkladné prenesenie hrôzostrašného príbehu Mary Shelleyovej zo stránok nasiaknutých gotikou na filmové plátno. Naopak, som tolerantný a verím v autorský potenciál originálneho a svojského uchopenia jedného príbehu, témy, ktoré môže viesť k novým zaujímavým výsledkom. Preto ma nijak nehnevá, že sa James Whale pustil vlastnou cestou, ale nie som spokojný s tým, čo to obnáša. Whale totiž v zásade poprel celú podstatu príbehu o stvorení čohosi neľudského čo len postupne nachádza strastiplnú cestu k ľudskosti, keď ho banalizoval, naniesol naň zbytočné romantické a romantizujúce prvky, a prevrátil zmysel ikonických momentov pre predlohu tak zásadných. Prečo musí byť vedec za každú cenu šialený, neuvedomujúci si dôsledky svojich experimentov a i dlho po nich pokračujúci v snahách o dokonalú bytosť? Prečo paradoxne dostáva od svojho bývalého profesora a mentora ešte podporu v tejto činnosti? Prečo na to, aby sme si uvedomili netvorovu neschopnosť rozpoznať a oddeliť (značne abstraktné) pojmy "dobro" a "zlo", musí nešťastne zomrieť malé dievčatko? Prečo sa postavy musia chovať často tak nelogicky, konať bez rozmyslu (snúbenica a jej priateľ, profesor)? Pod vplyvom týchto a ďalších otázok, ktoré sa mi vynárajú počas sledovania v hlave, nahliadam na naivitu Whaleovho filmu s veľkou nedôverou. Neupieram mu jeho technickú a formálnu pôsobivosť, plynulú dynamiku, dobre zvolené obsadenie a kulisy, ani veľký význam pre genézu žánru. Pravdou však zostáva, že prvky doznievajúceho expresionizmu a divadelnosti na mňa v porovnaní so zdatnejšími zástupcami i zo skoršieho obdobia pôsobia rozpačito a nedôstojne. Z tohoto Frankensteina nedýcha atmosféra, ani ladné spojenie existencionálnej psychologickej drámy a gotického hororu. A konečne, jeho podanie kardinálneho neúspechu megalomanskej vedy oproti Bohu, keď sa netvor túžiaci po slobode vzoprie svojmu stvoriteľovi, vyznieva vo Whaleovom podaní rovnako chatrne a smiešne, ako niektoré dýchavičné scény (okrem dievčatka a jazera spomeňme napríklad narušenie svadobných osláv, či osobný súboj na skalách pri mlyne krátko pred záverom). Colin Clive a skvele zamaskovaný Boris Karloff si však uznanie zaslúžia. 40% (23.10.2014)

Nádherná hrůza s tragickým nádechem. Mistrovské dílo, kterému neublížily ani některé slabší herecké výkony (sám Frankenstein Colina Cliveho). Je mi vlastně líto lidí, kterým tu chyběla hudba, nelíbilo se jim to atd. Příběh je klasický, ale co na tom? Vyčítejte originálu, že po něm vznikly kopie. Je tu fantastický Boris Karloff, tradičně dobří Van Sloan a Frye, co si v podstatě zopákli role z Draculy, utopená holčička a posedlý vědátor. Temnou hrůzu střídá tragický podtext, což Frankensteina povyšuje z béčkové záplavy hororů mnohem výš. Jedinečný zážitek. (25.06.2013)