Dotek zla
Touch of Evil
Touch of Evil
Réžia:
Orson WellesScenár:
Orson WellesKamera:
Russell MettyHudba:
Henry ManciniHrajú:
Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles, Joseph Calleia, Akim Tamiroff, Joanna Moore, Ray Collins, Dennis Weaver, Marlene Dietrich, Zsa Zsa Gabor (viac)Obsahy(1)
Spočiatku plánovalo filmové štúdio Universal zamestnať Orsona Wellesa (1915-1985) len ako herca. Ale keď zistil Charlton Heston (1924-2008), ktorého obsadili ako superpopulárneho herca tých rokov, že na projekte spolupracuje Welles, oznámil bossom štúdia, že je ochotný spolupracovať na každom projekte, ktorý bude režírovať Orson Welles. No a potom sa k Wellesovi pripojili Marlene Dietrich (1901-1992), Janet Leigh (1927-2004), Joseph Cotten (1905-1994) a iné hviezdy. Dotyk zla nesie malé mestečko ležiace na americko-mexickej hranici. Jeho otlačok sa prenáša aj na hlavných hrdinov tohto mračného thrilleru: na mexického šéfa oddelenia boja s narkotikami Migela Vargasa (Charlton Heston), meniaceho sa z poriadkumilovného muža a policajta na pomstychtivého blázna, na jeho nevinnú ženu Susan (Janet Leigh), ponorenú zločincami do drogového tranzu, na amerického policajta Hanka Quinlana (Orson Welles), predávajúceho svoju dušu diablovi bohatstva... Klasický film noir z dielne Orsona Wellesa rozpráva príbeh o mexickom šéfovi oddelenia narkotík Mikeovi Vargasovi, ktorý je v pohraničnom meste na krátkej svadobnej ceste so svojou americkou manželkou. Tu sa však musí zapojiť do vyšetrovania vraždy a svedčiť proti Grandimu (Akim Tamiroff) , drogovému bossovi. Grandiho brat a synovia Vargasa sledujú a v snahe stiahnuť Vargasa z prípadu sa vyhrážajú jeho manželke... Osobitú exotiku dodáva filmu zlovestný latinskoamerický rock and roll skomponovaný Henrym Mancinim a Marlene Dietrich v extravagantnej úlohe mexickej cigánky s nemeckým prízvukom... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (208)
Dotek zla je bezpochyby filmová legenda a ze superlativů v komentářích bych dokázal sestavit kandidátský projev na prezidenta. Jenže Orson Welles u mě není nekritizovatelná persóna, po pravdě řečeno jsem dosud od něj viděl pouze Skvělé Ambersony a čas jsem si dosud neudělal ani na legendárního Občana Kanea, takže si můžu dovolit na plná ústa prohlásit, že Dotek zla je spíš než skvělý biják slušný průšvih. Pochopitelně má i své klady, dobrou kameru, herecký výkon samotného Orsona Wellese, který pro úspěch snímku zestárl a zpustl k nepoznání, jenže co naplat, scénář, dialogy a bohužel i samotná režie ten film výrazně potápí a v mých očích vůbec jako žánrový snímek nefunguje. Abych pravdu řekl, k žánrům, kam byl film zařazen, bych snad přidal ještě komedii, protože mi neustále připadalo, že tohle prostě scénárista a režisér nemůžou myslet vážně. Jenže zatímco Hitchcock své thrillery odlehčoval humornými scénami naprosto záměrně, tady mám pocit, že jde spíš o kouzlo nechtěného. Je to naivní, odtržené od reality a pohříchu i nudné. Noirový krimithriller by měl být postaven na napětí a překvapení, jenže toho tady nebyl ani ždibíček. Pro mě výrazné zklamání a poznatek, že tenhle film už nikdy více. Celkový dojem: 40 %. ()
Lahůdkový pomník velikosti Orsona Wellesa. A nejen té tělesné. Film, který rozhodně patří do TOP 200. ()
NFR 1993 ()
Bez ohledu na míru Wellesovy kontroly nad finální podobou filmu (resp. jeho různými verzemi) považuji právě Dotek zla za jeho vrcholný počin. Kompozicemi i vyprávěním dynamický, téměř v reálném čase vyprávěný noirový příběh pádu policejního kapitána, připomínajícího chladnokrevným jednáním, vzezřením i způsobem snímání (z podhledu a v expresionisticky vychýlených úhlech) hororové monstrum, je pro mne vzorovou ukázkou „pure cinema“. Práce s několika plány akce, sugestivní vysoce kontrastní stínohra, akci plynule sledující a na měnící se pozice postav flexibilně reagující kamera (díky vedení naší pozornosti rozmístěním figur, změnami velikosti záběru a přerámováváním mohou klíčové scény filmu trvat několik minut, aniž by se to jakkoli projevilo na tempu vyprávění), přesný, často ironický a někdy záměrně diskontinuitní střih – to všechno přispívá k tomu, že styl nejenže strhává pozornost sám k sobě (aniž by narušil realistický, místy až dokumentárně veristický ráz řady scén), ale hlavně nese významy, posiluje příběh a přispívá k atmosféře permanentního ohrožení, před nímž není úniku (a to i ve scénách snímaných ve velkých celcích, zdůrazňujících izolovanost hrdinů). Bezútěšnosti napomáhá povýšení antagonisty na ústřední a skutečně fascinující postavu. Vargas a jeho milenka jsou oproti tomu relativně ploché melodramatické figurky, které chtějí hlavně vypadnout z předpeklí, v němž vinou úvodní exploze uvízli (jakkoli je pro liberální vyznění filmu i pro jeho téma hranic mezi různými reálnými i imaginárními prostory podstatné, že jde o smíšený pár). Ať jej vidíte poprvé nebo poosmé, Dotek zla vás dokáže překvapit porušováním hollywoodských žánrových konvencí, stylistickou promyšleností i tím, že nepůsobí chladně a strojeně (jinak by se zřejmě nestal kultovním). Není v něm takřka jediného „obyčejně“ působícího záběru (když už, s velkou pravděpodobností jde o některou z dotáček, nad nimiž neměl Welles kontrolu). Mnoho stejně poctivých a vtahujících učebnic toho, jak vyprávět obrazem, neznám. 95% Zajímavé komentáře: Adrian, Radko, Madsbender ()
║Rozpočet $829,000║Tržby USA $2,247,465║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Touch of Evil možno kľudne alegoricky nazvať Touch of Perfection. Dielo "oficiálne" zakončujúce éru klasických noir filmov, ktoré je jeho samotnou esenciou - tak v základných stavebných kameňoch (od nasvietenia až po pokrivené charaktery) ako i v jeho postupnom vývoji a obmenách. Atmosféra filmu, ktorá ma dokonale pohltila, je vďaka Wellesovej režisérskej ruke budovaná veľmi dôrazne už od prvého, dnes už legendárneho - 3,5 min. záberu. Vynikajúce herecké výkony na čele so samotným Wellesom, výborne dialógy i rozvrhnutie postáv a na svoju dobu neuveriteľne dynamická kamera využivajúca sa v nezvyklých rakurzoch - to všetko do seba dokonale zapadá a dáva tak divákovi možnosť naplno pocítiť silu onoho báječného "čiernobieleho štýlu". ()
Naprosto skvělý film s výtečným Orsonem Wellesem. Ze začátku se to rozjíždí pomaleji ale posledních 45 minut je fakt super. Charleton Heston sice moc mexicky nevypadá ale roli zvládl na jedničku stejně jako krásná Janet Leigh (která má extrémní smůlu na motely). Příběh je velice solidní a atmosféra také vždyť je to taky Noir že jo. Ještě se mi hodně líbil ten Elvisovskej mexičan, ten byl opravdu cool. Prostě pro všechny milovníky Noiru a Orsona Wellese povinnost. ()
,,NĚKDO BUDE MUSET USTOUPIT… NEBO TO NĚKDO PĚKNĚ ODNESE."... /// (Director's cut) /// Dost blbý. Postavy se chovaj blbě, prostředí je blbý (taky noir, ale spíš blbý), dialogy blbý. Velkej chlap Hank vypadá solidně (snad proto, že je na sladký a kořalku). Blbost vzbuzuje emoce a možná nepřekvapí, že konec je taky blbej. Ale co, aspoň jsem konečně viděl v nějakým filmu M.Dietrich a taky se přesvědčil, že Janet Leight byla solidní kůže. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Badge Of Evil“, kterou v roce 1956 napsal Whit Masterson, jsem nečetl. 2.) Mám černobílou televizi (na který filmy nevypadaj blbě). 3.) Thx za titule ,,ThooR13“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Není jen tak vyznat se hned napoprvé ve všem dění a postavách, ale to bohatě vynahradí ambiciózní režie, temná aura zapadákova na hranici s Mexikem (“border towns bring out the worst in a country”) a výborný, opuchlý a opocený Wellesův policejní darebák (ani jsem ho nejdřív nepoznal), který ač je svině, vzbuzuje i vlnu sympatií a jeví se překvapivě plastický po stránce dobra-zla a psychologie. #Noirvember ()
Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Klenot a naprostá klasika Noir filmů!!! Orson Welles byl opravdu jeden z největších filmových guru a o jeho přínosu světové kinematografii nemá cenu diskutovat. Touch of Evil má v sobě dokonalou atmosféru, perfektní práci s kamerou, promyšlený scénář, skvělé herecké výkony a dokonalou režii Orsona Wellese, který se doslova vyžívá v dlouhých záběrech bez střihu. Nemám vůbec co vytknout, tohle je prostě povinnost pro každého filmové nadšence......... ()
Nemám nic proti tomu, aby detektiv Quinlan usvědčoval vrahy na základě intuice, protože je to pořád o něco přesnější, než losováním. Quinlan je totiž ve své rozporuplnosti tak úžasnou postavou, že hledání důkazů považuji za ztrátu času. Quinlan samozřejmě hrdě hájí spravedlnost, ale přesto má v sobě mnohem víc zla než celý mafiánský klan Grandiových dohromady a učebnicově kladný sympaťák Vargas se může jen snažit občas vykouknout ze stínu charismatu pana detektiva. Když se k tomu přidá hrdost paní Vargasové, smutné oči tušící Tanyi a neuvěřitelná práce s kamerou, tak musím konstatovat, že na tento snímek jen tak nezapomenu. ()
Bebáček asi bude prskat, ale Dotek je pro mě noir všech noirů. Doporučuji americký dvojdisk od Universalu se všemi třemi existujícími verzemi a kupou skvělých komentářů. ()
Dokonalá filmařina, jaké byl schopný jen Orson Welles. Už úvodní scéna natočená na jeden záběr naprosto vtahuje. Technická velikost spojená s perfektním noirovým příběhem, dravé tempo, drsné a přitom plné cynicky vtipných momentů. ()
(1001) Především geniální hudba, v návaznosti na to atmosféra. Dál taky nevím, jak to ten Orson dělal, ale obraz je zkrátka skvostný! (To platí ke všem filmům, ale nikde jinde jsem to myslím ještě nenapsala, tak si tady vyrovnávám manko, vykřičník vykřičník.) Osobně bych řekla, že je to asi nejlepší film, který jsem od něj zatím viděla, ačkoli... Proces mám pořád trošku víc radši, srdíčkem. ()
Film s nudným začátkem, který se jen pomalu dostává do obrátek. Ke konci už je ale na co dívat. Nechápu, co se sebou Orson udělal, protože vypadá otřesně. Když uvážím, že je mu tady teprve 43 a vypadá na 60, tak maskéři odvedli hodně dobrou práci! ()
„Come on, read my future for me.“ - „You haven't got any. Your future is all used up..“ Přelety jeřába kamerového, low angle záběry vskutku zemitého charakteru, expresionistické prvky, nepřirozené stíny plížící se po zdech a stropech a do toho Manciniho čitelný rukopis v hudební stopě. Forma je tak velkolepá, že by se možná vlezla do Orsonova laloku, ale co s tím obsahem, který vykazuje přirozenost Hestonova opálení? Zapomenout na něj, tu technickou brilanci už cítila Quinlanova chromá noha.. ()
Předtím, než jsem Dotek zla viděl, jsem měl možnost shlédnout jen Občana Kane. Takovou změnu Orsona Wellese jsem jakživ neviděl. Je troušku tluštní, ale to neubírá vůbec na originalitě filmu. Spíše naopak, každý záběr s ním je výtečný a já měl možnost zase po dlouhé době vidět film-noir a ještě ke všemu s tak vyníkajícími herci, které se tam objevili. Film noir je kapitola sama o sobě a tak je zbytečný komentovat, že je to vizuálně dokonalý skvost. ()
Dej tohto nezvyčajného filmového unikátu na mňa pôsobil ako lepidlo, ktoré ma až do samého záveru prisalo ku kreslu. Nebolo to však sekundové lepidlo, pretože zo začiatku som sa párkrát odlepil od obrazovky, no po následnom nanesení ďalšej vrstvy som bol po pár minútach už bezmocne v jeho pazúroch. Len pripomeniem, že hodnotím Wellesovu definitívnu verziu, ktorú po nezhodách so štúdiom prerobil podľa svojej vízie. A myslím, že sa k tej pôvodnej ani nebudem vracať, keďže mám z tohto filmu také superlatívne pocity, aké mám. Spočiatku mi trošku trvalo, kým som sa vyznal v pomerne spletitom a zložitom deji, plnom mien a množstva faktov. Divák je prakticky hodený in meidas res, bez akýchkoľvek úvodných rečí začína komplikovaná drzá krimi zápletka, plná prehnitých špinavostí, ktorej vrchol nastáva takmer v každej scéne a zvraty sú bežnou záležitosťou každých pár minút. Všetko je to dokonca skvelá zábava, nechýbajú hlášky, bitky, či prestrelka. Herci boli na zjedenie a ich dokonalých hereckých výkonov som sa nestíhal nenabažiť. Nemôžem sa rozhodnúť či Welles odviedol lepšiu prácu pred, alebo za kamerou, oba výkony boli ale vysoko nadštandardné, Hestonov takisto a Marlene Dietrich bola tiež príjemným spríjemnením. A pokiaľ je možnosť, film odporúčam pozerať v originálnom znení, hlas Orsona Wellesa spojený s jeho hereckým výkonom mi naháňal zimomriavky. 90%. ()
Ak som si po The Third Man myslela, že nemám rada film-noir, tak Dotek zla mi moju vlastnú nekompetentnosť hodnotiť tieto staré čiernobiele vykopávky, jednoznačne vyvrátil. Orson Welles sa s tým režijne i herecky popasoval vynikajúco, snímke nechýba pravá noirová pochmúrnosť, temnosť a navyše sú do to toho zakomponované prvky rock and rollu perfektne dotvárajúce depresívnu atmosféru. Scenár je navyše na danú dobu zvláštne extravagantný, to, s akou otvorenosťou sa tu rozpráva o drogách a korupcii policajtov, ma prekvapilo v pozitívnom slova-zmysle a prinútilo udeliť jednu hviezdu naviac. Skvelý film-noir, ktorému Welles dodal šťavu a nič sa nevyrovná tomu, pozerať to v noci a za búrky. :) ()