Mušoku tensei: Isekai ittara honki dasu

Neuvěřitelně povedený isekai! Vždycky pro mě bylo jednodušší kritizovat. O to obtížnější je nějak smysluplně sestavit tenhle komentář. Mušoku tensei: Isekai ittara honki dasu je na první pohled klasický isekai, příběh, kde je postava z naší reality (nebo reality jí podobné) přesunuta do jiného světa. Co toto anime ale vystřeluje úplně na jinou úroveň, je způsob, jak přistupuje k magii. Několik epizod společně s hlavní postavou můžeme zkoumat, jak vlastně magie funguje, jaká má omezení, jak je to s manou, apod. To je něco, co hodně filmů i seriálů opomíjí, a tvůrci často využívají magii, kdy a jak se jim zachce. Z toho pak může vznikat nekonzistence v silách a pravidlech, která svět má. Proto jsem rád, že anime Mušoku tensei, kde je hlavní postavou mág, k tomuto bodu přistupuje opravdu zodpovědně. Další věcí, kterou musím opravdu pochválit, je příběh. Nikdy jsem nečekal, kam mě zavede další epizoda a co se stane. A když už jsem se něco pokusil odhadnout, seriál mě vyvedl z omylu a udělal pravý opak. Příběh podporují i skvělé postavy, u kterých je vidět nějaký vývoj, který probíhá buď během seriálu, nebo proběhl ještě před samotným začátkem. Chápeme pak jejich motivace a dokážeme se s nimi sžít. Musím tedy dodat, že většina chvály by asi měla připadnout předloze, kterou jsem tedy nečetl, takže nevím, v čem se třeba seriál liší. I kdyby byl ale seriál jen přesnou adaptací, nikdo mu nemůže upřít, že tuto práci tvůrci zvládli na jedničku. Když k tomu ještě připočtu nádherný vizuál, nemohu jinak něž s klidným srdcem doporučit každému, kdo tento komentář čte. (02.04.2021)

Koncem ledna jsem na toto anime náhodou narazil a pustil si dvě epizody, nic jsem nečekal a moc jsem nevěřil, že by mě to zaujalo, spletl jsem se. Od té chvíle jsem se těšil na každou neděli a další epizodu, navíc jsem se donutil přečíst předlohu, což jsem zdárně před dvěma týdny splnil. Většina komentářů si zde anime pochvaluje, musím se přidat, je skvělé. Pro mě asi to nejlepší, co tento rok vyšlo, úžasná animace, velmi dobrá hudba a ještě lepší příběh. Je tu jistá kritika hlavního hrdiny, ta jeho zvláštní povaha a velké množství fetišů, které má, nevadilo mi to, po pravdě mi ta jeho stránka osobnosti přišla sice trochu ujetá, ale to je asi tak všechno. Tak se ke kritice nemohu přidat, bohužel v tom jsem dost ovlivněn předlohou, kde je lépe vysvětleno to pozadí a charaktery postav... Spoiler. On se Rudy může zdát opravdu divný a ujetý (a také je), ale to jsou v tom světě prakticky všichni. Každá opravdu důležitá postava se kterou se setká je nějakým způsobem zvrácená a charakterově rozbitá (čím mocnější, tím zvláštnější a ujetější)... A to nemluvím o jeho vlastní rodině (otcova strana), která je plná opravdu velmi prazvláštních a zvrácených lidí... (22.03.2021)

Vždy mi přišlo, že mezi dospělými příznivci anime platí nepsaná dohoda. Jakmile je přítomno příliš mnoho záběrů do dívčích výstřihů a hlavní hrdinové mají místo starostí na úrovni výpravných eposů největší zájem o kolemjdoucí sukně, je na takové dílo pohlíženo spatra, jako na jednohubku, ke které se chodí odpočívat a s hodnocením to bude slabší než u zamračených klasik nejen fantasy žánru. Protože nemám s žánrem isekai zkušenosti, zarazilo mě, kolik záběrů zmíněného typu je přítomno od samého začátku a slušně mě taková věc vytrhává z tempa při zkoumání nového, byť jedinečného fantaskního světa. Bohužel to platí téměř pro celý seriál. Jakmile se objeví nový zajímavý charakter a přinese do příběhu protichůdně se chovajícího Rudea nový motiv, novou krajinu nebo nový směr vývoje postav, netrvá ani pár minut, než se všechno semele pod jedenáctiletými dětmi, které pronáší monology o odevzdání vlastního těla. Lechtivá nadsázka je jedna věc, tahle míra je už ale čistá nechuť. Sebelepší souboj nebo animace nemá šanci soupeřit se zákonitým otrávením a nerozumím tomu, proč má právě tenhle kousek záplavu nejvyšších hodnocení, přestože sami recenzenti přiznávají, že konání hlavního hrdiny je jim nepříjemné. Třetí hvězda je u mě v tuhle chvíli hodně rozkolísaná a drží se jen díky nádherné výpravě a příslibu závěrečných dílů, že by pro příště nemuselo být upocené trapno přítomno minimálně tak často. (21.02.2022)

Vlhký posmrtný sen humusáckého sociofoba o tom, že se narodil jako geniální dítě v magickém světě. A je to fakt super - nad dospělými má navrch, v magii neuvěřitelně prospívá a dokonce má, představte si to, známosti s dívkami: nejdřív s dívkou s fialovými vlasy, pak s dívkou se zelenými vlasy a nakonec s dívkou s červenými vlasy. (Jejda, tady asi mělo být varování před SPOILERY, právě jsem totiž vykecala celý obsah seriálu. Tak sorry.) To ostatní, tedy postavy a svět, je v lepším případě nezajímavé, v horším případě podivně úchylné. Plíživou nudu zahánějí jen občasné prasečinky, protože se ale z větší části týkají osmi až desetiletých dětí, ocení je asi především zasloužilí pedofilové. No a to je všechno. Tedy, vlastně ne, v poslední čtvrtině si tvůrci najednou uvědomí, že by to mělo mít i nějaký děj, takže narychlo spíchnou magický přesun na jiný kontinent, s nadějí možného návratu domů v další sérii, ale ten pocit nudou prozívané a stokrát provařené zápletky tím spíš jen posílí. (27.03.2021)

Na rovinu se přiznávám, že nemám rád isekai. Důvod je nasnadě. Ačkoli motiv cesty hrdiny z našeho světa do světa fantaskního by teoreticky měl pracovat s širokou paletou zajímavých nápadů a každý takový příběh by měl nabízet neotřelý zážitek, skutečnost bývá bohužel často opačného rázu a celá řada isekaiů v posledních dvou dekádách je dělána na jedno brdo. To, čím se od sebe odlišují, bývá zpravidla jen podoba, ve které se hrdina probudí či znovuzrodí (jednou je to ženská, podruhé nekromant, potřetí dokonce slimák či alespoň krotitel slimáků). Dalším společným jmenovatelem nezřídka bývá to, že s lidskou minulostí hlavního hrdiny tvůrci pracují jen v prvním díle, načež nastupuje bezcílné fantasy bloudění, v němž nejednou přebírává hlavní roli harém, lechtivé scénky, dětinská komedie a herní principy. Ani jedno z výše uvedeného mě nebaví. Tím, že fantasy prvky bývají hojně čerpány ze západní mytologie a literatury (radši už nepočítat, v kolika isekai se vyskytli elfové, goblini a sukuby), mě to láká si spíš pustit nějakou plnokrevnou fantasy z Evropy či Ameriky, na dráždění smyslů tu mám jiné zdroje a než se dívat na nějakou hru, tak si raději rovnou nějakou zamačkám (dodnes se neúspěšně snažím pochopit lidi, které dokáže bavit sledování několikahodinových letsplayů). +++++ Neznamená to však, že v tomto žánru nemám žádné favority. Mám, ale jsou to díla, které poněkud vybočují z tradičního vymezení isekai. Jednak je to výborný Grimgar, který v podstatě udělal dekonstrukci tohoto žánru, a pak Log Horizon, kde je aspekt přenosu hrdiny zcela zbytečný a klidně by to mohla být regulérní fantasy už od počátku. Protože se ale čas od času snažím dát šanci i žánrům, kterým se jinak vyhýbám, dal jsem tentokrát šanci Mušoku tensei coby zástupci isekai. A s potěšením můžu říct, že jde konečně o první poctivý a kvalitní isekai, na který jsem narazil. +++++ Důvod je prostý: má dobře napsané postavy, barvitý a důkladně propracovaný svět, a především pak skutečně pracuje s motivem isekai od začátku do konce. Dílčích témat, které si v něm může divák najít, je celá řada: ať už jde o motiv využití druhé šance na prožití naplněného života, vliv traumat z období dětství na dospělost, motiv jakého „hrdinství proti vlastní vůli“ nebo zpracování vztahu uvědomělého dítěte k adoptivním rodičům. Stejně tak lze na něj ale i jednoduše nahlížet jako na poctivou dobrodružnou fantasy s výborně zpracovanými souboji – je jen na každém, co všechno si v něm najde. Když k výsledku připočtu i pohlednou kresbu, kvalitní animaci a zdařilou hudbu, dostávám se na jasných 5* a vřelé doporučení (nejen) těm, kteří mají k isekai dílům podobně rezervovaný vztah jako já. Druhou řadu očekávám s vřelou náručí! (08.02.2022)