Karolína

Takhle funguje u lidí setrvačnost. Je to tak ve všem, tak proč ne v umění. Tento dokument je jednoznačně ve všem horší než jiné počiny paní Třeštíkové. Pořád je to dobré, ale není to jako Katka, René, Marcela atd. Přesto je hodnoconí zase vysoko a komentáře nadšené. Počátky jsou tady velmi zkrácené a život, který bych chtěl sledovat - drogy, odvykačka, problémy se školou, změna práce, rozchod s přítelem, který jí přivedl k životní profesi - to vše se odbyde v komentáři. Často v několika větách. Jiné, ne tak zásadní pochody, mají mnohem větší prostor, když se režisérka rozhodla, že stopáž nafoukne do celovečerní. Stavba domu a poslední partner není to, co bych v časosběrných dokumentech hledal. To si můžu pustit reality show Jak se staví dům. (07.01.2021)

Vůbec bych si nedovolila Karolínu nějak soudit, je naprosto evidentní, že povětšinou nebyla zcela upřímná. Zajímalo mě ale velice, jak to s ní dopadne. Je to pro mě mnohem napínavější dokument, než Ester (2021). Karolína je bezpochyby velmi umíněná žena, temperamentní, velmi sympatická, dokážu si představit s ní prosedět několik hodin v hospodě nebo u kávy. Spousty slov, které ve filmu řekla - nevěřila jsem jí. Měla jsem pocit, že jsou to pouze pózy. Nevybrala si zrovna jednoduchou cestu a jsem si jistá, že si toho byla vědoma - nikdy to ale nepřiznala, ač možná mezi řádky. Strašně jsem jí ale přála, aby to všechno zvládla, aby našla to štěstí, po kterém tolik toužila. A dokázala to. Takové dokumenty jsou přes to velmi důležité. Mám raději Reného, ne proto, že je to silný příběh, ale proto, že způsob uvažování toho charakteru je tam v mnohem ryzejší podobě. Občas mi přišlo, že je Karolína do čehosi tlačená - to mi na dokumentu vadilo. Nepřipadalo mi, že plyne z její přirozenosti, v tomhle byl dokument "Ester" autentičtější. Myslím, že to mělo pojednávat primárně o průměrném člověku dnešní doby, o soukromém světě kohosi, kdo dýchá, má touhy, sny, miluje své děti, svého muže, má rád zvířata a přírodu - místo toho to byl dokument plný: Ale vždyť já to zvládnu, vždycky to zvládnu. Jsme lidé a prostě občas selháváme - ač to možná myslela vážně, já jí to nevěřila. (19.01.2021)

Opravdu inspirativní žena, která neměla v životě štěstí na základní životní dispozice, které jiní berou za samozřejmost, které nabudeme přirozeným dospíváním, a které jsou očekávané společností. Vztahy, manželství, rodina - a s tím ruku v ruce opora, finanční a psychická pomoct ne-li jistota však nejsou samozřejmostí. Jde tak o jeden z mála šťastných konců životních osudů. K tomu její síla díky optimismu, který má v povaze - to je do života neskutečné štěstí. Zprvu sama na ruinu, hypotéky a dítě. Dnes žije v domě snů, u tepla rodinného krbu, v kompletní rodině. Kéžby měl každý, kdo trpí samotou takové štěstí. (12.01.2021)

Ty jo, Karolína je normálně superhrdinka. To, co všechno zvládá, to mi hlava nebere. Navíc bez toho, aniž by kdykoliv podléhala sebelítosti, nebo si stěžovala. Zaujal mě i její osobnostní vývoj. Od z počátku (alespoň na první dojem) trochu povrchní punkerky po úplně normální vyrovnanou ženskou s nadhledem (a nenormální výdrží:-) ). Byl to inspirativní dokument. Mimo vše nejpodstatnější například i tím, jak opravdu vkusně zrekonstruovat a zabydlet starou chalupu. Možná jen trochu škoda, že film vznikal s opravdu velkými časovými rozestupy. V případě Karolíny by ani delší stopáž nejspíš nebyla vyplněna vatou. (11.01.2021)

Život každého ľudského jedinca sa nezadržateľne rúti od narodenia k smrti. Preto časozberné dokumenty zaznamenávajú skôr regres ako progres. Vysvetlenie je jednoduché - jednoducho doba života sa kráti. Vitálne životné funkcie vekom oslabujú, niekedy kolabujú a partnerský život (ak nejaký je) čelí náporom dlhoročnej rutiny. Preto je veľmi pozitívne, ak sa časozberu podarí opak: od regresu k progresu. Presne tak to má bojovníčka Karolína. Od pubertálneho experimentovania s liekmi a blbnutiami v meste k tvorivému prerobeniu ruiny na vidieku na parádny dom pre neustále sa rozrastajúcu rodinu. Aj keď bola občas v priebehu všetkých tých rokov v totálnych sračkách, nikdy sa nevzdávala. Ako sama v jednom z takých období poznamenala, zistila, že sa sama o seba postarať dokáže. Dielo nalievajúce nádej a optimizmus, že život má zmysel, stačí len vôľa urobiť niečo pre uskutočnenie svojich snov. Dokumentárna rozprávka. Pritom nie až taká raritná a nereálna. Námet aj vyústenie fajn. Spracovanie je ale extra zdĺhavé. Napríklad pri zaznamenávaní rekonštrukcie domu, som mal pocit, že viem o každom zbúranom múriku, každej novej priečke a každom spálenom starom tráme. 70%. (05.01.2021)