Spolok mŕtvych básnikov

Dechberoucí příběh konfliktu svobodného ducha se zatuchlým konzervatismem děsícím se nezávislého myšlení, v hlavních rolích Robin Williams coby každým coulem sympatický inteligent a otevírač očí a Robert Sean Leonard jako probuzený dramatický talent zoufale křičící svou touhu do hluchých uší svého otce. Výtečně gradovaný snímek Petera Weira, s nádhernými "krajinkovými" záběry a formou vůbec, stejně jako s mocí pohnout diváka až k slzám. Nejen díky skvělé poezii povznášející snímek, jeden z těch, pro které stojí za to žít. 100% (26.04.2008)

Carpe Diem.. Jistá režie australského klenotu Petera Weira, skvostná kamera (John Seale), Ethan Hawke dnes platící za jednoho z nejzajímavějších a zároveň nejtalentovanějších herců své generace. No, a pochopitelně božský Robin Williams ve své další vážné roli neortodoxního učitele Keatinga, který mění stávajícího metody na neobyčejně konzervativní škole v Nové Anglii. Narušuje zkostnatělé metody a škádlí tak upjatou instituci. Jedna rodinná tragédie však všechno od základů změní.. příjemný intimní snímek, místy analyzující společenské hodnoty, ve kterém v několika sekvencích zamrazí v zádech!! (10.12.2006)

Tradice, čest, kázeň, dokonalost ... může být pro nevybouřené sedmnáctileté kluky vůbec něco odtažitějšího, než jsou hlavní hesla prestižní soukromé střední školy, kterou navštěvují? A může pro ně být vůbec něco těžšího, než splnit vysoká očekávání svých otců, kteří ve svých synech vidí možnost naplnit svůj vlastní ideál dokonalosti, na který oni osobně ve velké většině dosáhnout nedokázali? Je jasné, že pod takovým tlakem, a ve snaze nezklamat, se mladí žáci v podstatě stávají loutkami v rukou svých vlastních učitelů. Proto příjezd nového učitele angličtiny, který ve svých studentech začne pěstovat schopnost samostatně přemýšlet a žít svůj život na plno, zapůsobí na žáky jako svěží vítr, a některé z nich ovlivní setkání s ním na celý jejich život. P.Weir mě osobně ještě nezklamal. Jde totiž o režiséra, který přesně ví co chce, a také to dokáže říct. Spokojený jsem i s R.Williamsem, pro kterého je ztvárnění postavy charizmatického profesora rolí z rodu těch životních. Přiznám se, že ho mám mnohem radši jako dramatického herce, než jako výborného komika. (21.10.2004)

"Nechci, až budu umírat, zjistit, že jsem vlastně nežil." Můj obdiv mají všichni pedagogové, kteří statečně rozervali nepřetrhnutelné řetězy osnov a neváhali přizpůsobit styl výuky tomu, aby ji studentstvo nepovažovalo za promarněný čas. Profesor Keating takový je, takže bych měl být spokojen, ale tady jde o vnímání světa formou básní, s čímž mám problém. Já totiž, při možnosti výběru mezi fyzickou dřinou a četbou poezie, nikdy nesáhnu po knize. Fyzické vyčerpání je pro mne zkrátka smysluplnější než nafintěná nuda a té jsem si při sledování tohoto snímku užil docela dost. (29.08.2011)

Slovy kromobyčejně obtížně postihnutelný film, což vlastně ideálně koresponduje s nesmyslností mechanických rozborů básní. Jeho první polovina se na počáteční dojem zdá býti poněkud bezprizorní a nevýrazná, leč zdání zastírá skutečný potenciál. V posledním dějství (což je cca závěrečná půlhodina) totiž přichází nádherný "tropus" a logický zvrat událostí (téměř jako u anglického sonetu), který z celku činí něco Velkého, Nezvyklého a Kultovního. Domnívám se, že zdaleka nejsem jediný, koho ta finální smršť precizně vystavěných a vygradovaných scén uvedla v transcendentální blaženost. O nadělení "pětihvězdí" jsem při náběhu závěrečných titulků ani na zlomek času nezapochyboval, a to i přes fakt, že na mě to neustálé čarování se zoomem působilo značně rušivě, neřkuli levně. Peter Weir je génius a Robin Williams jeho, řekněme "genius loci". (03.09.2008)