suicide

Filmů roku 2008 jsem viděl už docela dost - pár jich nebylo nic moc, hodně jich bylo výborných, ale skvělých bylo jen málo, takže jsem rád, že tu poslední kategorii Gran Torino nejn rozšířil, ale dokonce usedl i na královský trůn dokonalých. Clint Eastwood asi skutečně ví, jak dělat svoji práci - a to režisérskou i hereckou. Možná obrovskou výhodou bylo, že celý film byl přesně stejný jako jeho hlavní hrdina - rovný, stručný a přímočarý (s kapkou starého dobrého amerického patricionismu ze staré školy). Nic mu nescházelo a ani nepřebývalo.

Na film jsem byl zvědavý ze dvou důvodů. Ty důvody se jmenují Robin Williams a Robert Sean Leonard. Robina Williamse pokládám už hodně dlouhou dobu za jednoho z nejlepších a nejschopnějších herců vůbec. Ano, možná že často hraje v průměrných filmech, ale jeho výkon nikdy za průměrný nepokládám. Vždycky jsem si říkal, že jeho výkon v Andrew, člen naší rodiny byl dokonalý, ale ve Společnosti mrtvých básníků byl ještě dokonalejší - a nikdo by nemohl říci ani Ň, kdyby toho Oskara nakonec dostal. Samozřejmostí je dokonalý scénář filmu, zvláště velmi neortodoxních hodin výuky poezie. Australan Weir si skutečně dobře rýpnul do konzervativní části americké společnosti, podobně jako to dělá Forman. Tvrdý Neilův otec, který sice chce pro syna to nejlepší, ale nezajímá se o to, co by chtěl syn sám, je sice ohraná klasika, ale právě tady bylo ono rýpnutí hodně znatelné. Nádherné hudební prokreslení na závěr připomíná svým způsobem závěr Forresta Gumpa - ne melodií, ale jistým charakterem. Závěrečná scéna, kdy chlapci vyjadřují svůj respekt, svoji úctu profesoru Keatingovi, dokonalá hudba, vnucují se poslední vzpomínka na Neila jakožto Schakespearova Puka, ale přesto žít se musí dál - CARPE DIEM!

Po celý děj se film držel docela vysoko ve výkonech, atmosféře i ději. Kdyby ale i tak skončil, zapadne do lepšího průměru a konec! Ale ta pointa, ta skvělá pointa! A't přemýšlím, jak přemýšlím, nevybavuji si, že bych kdy viděl nějaký film, který by měl lepší a dokonalejší závěr filmu. Kdybych se na film díval s tím, že bych věděl něco víc, než kdo tam hraje, asi bych si pokazil celý film. Proto pryč s každým, kdo by chtěl byť jenom naznačit!

Houu, mrazí mě ještě ted, když píšu tenhle komentář. Okamžitě po shlédnutí Rekviem za sen použil drsně lokty a proklouzl do čela fronty nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. A přitom film začal reletivně "nevinně" a jak silně osudy čtyř lidí začaly nenávratnou sestupnou spirálou klesat k lidské trosce, která se s každého z nich svým osobitým způsobem stala. A hudba! Ta jedinečná hudba, kterou snad musel skládat génius - člověk, který ví, na kterou strunu lidské duše smyčcem zahrát, aby člověka pohltil a vymámil z něj všechno, a v okamžiku, kdy se nedívá ho přes hlavu vezme houslemi. Po tomhle vše vypadá tak beznadějně a přitom jde uplně lehce pochopit, jak ti lidé mohli skončit právě takhle - úplně odstrašující případ. A v pozadí na konci se ještě vznáší pocit viny okolí, které nechalo vše zajít tak daleko. Tento film by měl vidět každý - třeba si pak na něj někdy v průběhu života a životních rozhodování vzpomene a vyhne se několika chybám...

Jedním slovem ďábelské. Skutečně film, kdy další možné důsledky budu zvažovat ještě dlouho, a budu se tak k filmu ještě vracet. Ďábel dává vždycky možnost si vybrat nějakou možnost, ale v každé, byť sebelepší variantě, jsou jeho háčky. Však tyto háčky tvůrci filmu zaryli do diváka a nedají pokoj, dokud od filmu neodejde s maximálním uspokojením. Musím všem také doporučit i druhé shlédnutí celého filmu. Před divákem pak vystávají nové a nové detaily utvářející dokonalý celek. Zvláště pak, když člověk poslouchá všechno, co ďábel říká. Všechno má svůj smysl - když mluví o otci, o tom, jak si získává lidi a mnoho mnoho dalšího... Dokonalý film s dokonalým Al Pacinem.

Když už Tarantino obsadí do filmu ženskou, tak si umí dobře vybrat - viz Kill Bill (Uma Thurman, Lucy Liu). Pam Grier je nonšalantní dáma (a v době natáčení na krku skoro padesátku, aniž by to na ní bylo jakkoli znát), ale i herečka, která svoji roli zvládla naprosto skvěle. S potěšením kvituji i přítomnost Forstera, i když jsem ho objevil až v poslední době a až skoro do konce filmu jsem nevěděl, o koho jde. Z nenápadné a zpočátku bezvýznamné postavy vygradoval, kam to jenom šlo, a v závěru ani nezplakal nad výdělkem. Je skvělé, že jsem byl ochoten věřit každému výkonu, každému hereckému podání - je vidět, že Tarantino svoji práci skvěle zvládá a režírovat umí.

U žádné romantické komedie jsem se tak skvěle nechlámal už od samého začátku. Zapomeňte na všechna klišé romancí, tady se jich nedočkáte - a když ano, tak budou zabalená do tak pěkného balíčku, že je ani nepoznáte, případně se jim skvěle zasmějete. Premiér Spojeného království mění politiku země, protože žárlí na amerického prezidenta? Hit vánoc Christmas Is All Around v podání stárnoucí a trošičku perverzní rockové hvězdy? Zamilovanej kluK? Tohle a mnohem více uvidíte v Lásce nebeské, ve filmu, jehož námět by vydal na mnoho romantických komedií, ale kam by se hrabaly na Lásku nebeskou...

Pro mě osobně asi jednoznačně nejlepší film za poslední dobu. Možná, že někomu může vadit jistá přeemotivnost, ale mě to v tomto stylu právě sedlo velmi dobře, i dokonce s tím příslibem na závěr. Přemýšlím, jaká ze tří verzí Evana Treborna byl nejlepší. První byl malý a nevinný, druhý výrostek a v poslední již dospělé verzi byl studujícím slušňákem. Ale asi nejzajímavější ve svých paralelních proměnách byla právě jeho přítelkyně v podaní Any Smart - chudinka, hvězda i kurva a ve všem excelentní. Zajímalo by mě, zda pánové Gruber a Bress zase spolu někdy něco natočí...

Wow...Nudí vás již všechny ty spiklenecké a konspirační teorie? Připadají vám všechny strašně dramatické, melodramatické, přitažené za vlasy, stejné a stejně nudné? Což takhle dát si projednou pohled z druhé strany? Což takhle zažít, jak velkolepě se dají mást davy - ale nejen dramaticky, ale hlavně divácky vtipně. Cynismu a té odzbrojující vytvářené skutečnosti se nejde jinak než nesmát. A kdo ví? Možná skutečnost se od filmové reality tolik neliší, možná opravdu ocas vrtí psem. Ale to se nikdy nedozvíme, protože za informace se platí cenou nejvyšší...