Sedmnáct zastavení jara
Sjemnadcať mgnovenij vesny
Seventeen Moments of Spring
Obsahy(1)
Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (71)
Legendární špionážní seriál s kvalitním hereckým obsazením, skvělým hudebním doprovodem a mimořádně působivým příběhem jsem obdivovala už před lety při jeho televizní premiéře. Je skvělé, že znovu vychází na DVD. Pohledný, odvážný a chytrý Tichonovův agent Otto von Stierlitz vzbuzuje sympatie už jen tím, jak sám obklopen nepřáteli a ve stálém nebezpečí odhalení, plní svůj úkol. Přesto, že má film pomalé tempo a střílí se tam minimálně, neubírá mu to na dramatičnosti a vložené dokumentární záběry mu dodávají na věrohodnosti. Na rozdíl od anglického špiona Jamese Bonda, který bojuje fyzickou silou a dokonalou technikou, má Stirlitz jako jedinou zbraň svůj rozum a inteligenci. Podsouvat tomuto seriálu ideologický podtext je nesmysl. Není zde o nic víc propagandy, než ve válečných filmech z opačné strany barikády, protože prostě každý kope za svůj tým a každý hrdina potřebuje svého protivníka. Nevím, kde by hledali scénáristé nepřítele pro válečné velkofilmy, kdyby žil celý svět v míru. ()
Vedle moderních dynamicky natočených seriálů by dnes Sedmnáct zastavení jara působilo značně omšele, nicméně je to jeden z nemnoha sovětských televizních pořadů, který by i dnes snesl přísnější měřítko a mohl být odvysílán. Nejslavnější role známého herce Vjačeslava Tichonova, kterou se natrvalo zapsal do paměti diváků. Vedle něj se ale v menších rolích objevily další slavné hvězdy - např. roli Isajevova šéfa Schellenberga si střihl proslulý Oleg Tabakov. Seriál má pomalé tempo, střílí se v něm minimálně a milovník akce by se mu měl velkým obloukem vyhnout. Slušná je naopak kvalita dialogů a atmosféra příběhu. Seriál se stal v Sovětském svazu kultem a ještě dnes existují webové stránky jeho fanoušků, kde koluje bezpočet vtipů o legendárním rozvědčíkovi: "Lavrentiji, děti máš?" - "Ano, soudruhu Staline",odpoví Berija. - "A co Isajev?" - "Nemá." - "To je špatně, musíme udělat."Celkové hodnocení s ohledem na nostalgii 70%. ()
Nedávno som si prečítal výborný historický faktografický román "Sedemnásť zastavení jari", ktorý v roku 1970 napísal ruský spisovateľ Julian Semionov. Urobil na mňa silný dojem. Preto som bol nadšený, keď som zhliadol jeho dvanásť dielnu seriálovu adaptáciu z roku 1973. Na podklade príbehu sovietskeho agenta Maxima Maximoviča Isajeva, ktorý sa infiltroval do najvyšších nacistických kruhov ako standartenfurer Otto von Stirlitz, sa odhaľuje zradcovská politika západných spojencov, ktorí sa bez vedomia Sovietskeho zväzu začnú zaoberať plánmi usporiadania sveta po vojne. **** ()
Příběh z dob kdy Rusové byli ti dobří, Němci ti špatní a islám nikoho nezajímal. Třetí říše se zmítala v předsmrtných křečích, její armády šly od porážky k porážce, ale nacistický režim zůstával v plné síle. Orgány RSHA, od Gestapa po Sicherheitsdienst pracovaly a plánovaly, jako kdyby snad Hitlerova utopie měla opravdu přežít tisíc let. A přímo ve středu této mašinérie působí agent KGB Otto von Stierlitz. Sedmnáct zastavení jara je špionážní drama v němž nehraje hlavní roli ani šarmantní lamač ženských srdcí, ani akce a dokonce ani boj proti padouchům. Prim má chladná logika, racionalita, pečlivá analýza situace a zákulisní boje. A cíl není o nic menší, než rychlé ukončení války. Klobouk dolů před tehdejšími scenáristy, ale téměř žádná postava není černobíle dobrá či zlá. I špičky SS a nacističtí pohlaváři jsou občas jen ve vleku událostí a výjimečně projeví i záchvěv lidskosti, nebo alespoň slabosti. Sympatičtí pochopitelně nejsou, ale i to málo je víc, než se dalo čekat. Druhou silnou stránkou je mrazivá atmosféra, držená i dobovými záběry nebo historickými vsuvkami a třetí pilíř tvoří herci. Skvělí jsou všichni a sám Vjačeslav Tichonov je přímo výborný. Silné čtyři hvězdičky. ()
Výborná špionská hra, sedla jsem na lep okamžitě, postaral se o to Vjačeslav Tichonov, on je v roli tajného agenta uprostřed Německé říše fantastický a k tomu tak nádherná hudba, že se mi občas svíralo hrdlo dojetím a místy mi běhal mráz po zádech... V této sérii se snoubí vše tak, jak se na pět hvězd sluší a patří, strhující příběh, skvělí herci, krásná klidná kamera, podmanivá atmosféra, skvostná hudba, ostatně pochvalu zaslouží vše, kostýmy (zejména uniformy), celkově výprava, interiéry, exteriéry, všechno je tu vymazlené do detailu, prostě stručně plná palba... ()
Galéria (68)
Zaujímavosti (23)
- V kolorované verzi z roku 2009 byl německý blockbuster Žena mých snů (1944), z kterého byly v seriálu ukázky, ponechán černobíle, ač byl ve skutečnosti barevný, na Agfacoloru. (zelvopyr)
- Seriál se natáčel převážně v Rize, v Německu bylo natočeno pouze několik scén. (gjjm)
- Mnoho nápisů ve filmu je v azbuce, a to i v případech, kdy to je absolutně nevhodné. Pokud jsou nápisy latinkou, jsou v nich pravopisné chyby – např. v devátém díle je "Fogeln" místo "Vogeln". Jako formuláře telegramů jsou také zásadně používány azbukou psané formuláře sovětské pošty. (gjjm)
Reklama