Jurij Katin-Jarcev

Katin-Jarcevové byl starý šlechtický rod z Rjazaně, Jurij Vasiljevič Katin-Jarcev se však mohl pyšnit i jiným titulem, a to Národní umělec Sovětského svazu. Základy své kariéry položil o celých 50 let dříve už v roce 1939, když se dostal na divadelní fakultu. Brzy ovšem přišla pro jeho herecké ambice dlouhá přestávka. Záhy totiž nastoupil základní vojenskou službu a ještě v jejím průběhu vypukla Velká vlastenecká válka.

U železničních vojsk prošel celým konfliktem a když odcházel po sedmi letech konečně v roce 1946 do civilu, byl nositelem několika bojových vyznamenání, mj. Řádu Rudé hvězdy, medaile Za bojové zásluhy a dalších. Vrátil se na svoji fakultu, kterou zakončil v roce 1950. I pod vlivem svých učitelů, jež sami byli žáci a dědici myšlenek velikého divadelníka Jevgenije Vachtangova, zůstal na své alma mater jako pedagog, zde získal na začátku osmdesátých let i titul profesora.

V kinematografii se poprvé objevil v roce 1954 v nevelké roli ve filmu Škola odvahy. Na svou chvíli, kdy se mu role začaly nabízet jako na běžícím pásu, však musel čekat přibližně až do svých padesáti. Puriškevič v historickém dramatu Agonia (jeden z jeho prvních filmů, ačkoliv datum výroby tomu neodpovídá, protože natáčení trvalo celých 15 let), astronom v Sedmnácti zastaveních jara, resp. i v dalších seriálech o sovětském rozvědčíkovi podle J. Semjonova atd. Největší slávu mu nicméně přinesly hlavně role Giuseppeho ve filmu Priključenija Buratino a Thomase ve filmu Tot samyj Mjunchgauzen.

Ženil se až v poměrně vysokém věku 44 let a s ženou měli jediného syna.

chamonix