Červená kalina

Na svou dobu naprosto výjimečný ruský film. Když běžel kdysi v našich kinech, tak jsem ho prošvihl, ale i po těch letech dokonale chápu, proč tenkrát působil jako zjevení. Takto otevřeně zobrazit odvrácenou stranu tehdejší sovětské reality určitě bylo něco i u nás nepředstavitelného. Navíc způsob zpracování působil zcela moderně i ve srovnání s kvalitní západní kinematografií. Šukšin tak vlastně předznamenal budoucí rozvolňování v sovětské kultuře, které později vyvrcholilo Gorbačovovou glasností a perestrojkou, což byl i začátek konce sovětského impéria a jednoho nezdařeného dějinného experimentu. (22.06.2021)

(SSSR) Červená kalina je sovětským symbolem hříchu, a tak nepřekvapí, že ji ve stejnojmeném filmu renesančního umělce (režiséra, scenáristy, herce, spisovatele) Vasilije Šukšina nosí hlavní protagonista, který přichází po propuštění z vězení do vesnice za ženou, s kterou si během svého pobytu za mřížemi dopisoval. Nepřekvapuje mě, že sovětský lid údajně zaplavil Šukšinův hrob kyticemi, když ve svých dvou posledních autorských počinech (TŘESKY PLESKY, ČERVENÁ KALINA) byla postava, kterou ztvárňoval, tak silně napojena na jeho životní příběh. Nemám ale za to, že by si jeho poslední opus magnum zasloužil tak nekritické přijetí, protože téma důstojnosti člověka byl lépe rozpracováno v jeho předchozí "vlakové" dramedii, která na sebe neměla potřebu strhávat pozornost užitými stylistickými postupy (záběrování odpovídající vztahům mezi postavami, hudba glosující dění), přestože i ty byly neméně důmyslné. Navíc se zde potvrzuje častá výtka spojovaná se Šukšinovým dílem, a to idealizace venkova na úkor města, jelikož se muž-recidivista ocitá v prostředí, které je na rozdíl od něj nezkažené. To dle mého nejde dost dobře napsat o jeho zlomovém díle TŘESKY PLESKY (zlomovém, protože bylo první v jeho filmografii, kde obsadil sebe i svou ženu, ale také děti), kde se otevřeně kritizoval nedostatek možného vyžití (absence kina) i základních věcí (škola, jídlo) na venkově. Na ČERVENOU KALINU tak dle mého sedí spíše sebereflexivní věta, která zazněla již v TŘESKY PLESKY: "Dal jste měšťákům za vyučenou, ale nebylo v tom vesnické furianství?" (30.01.2011)

Film byl na svou dobu nadčasový.Nikdo ho nezakazoval ani nedal do trezoru.Tak co se řeší politika?Zkrátka Jegora pustili z basy a dál jde příběh až do konce, který se mi nelíbil.A co se musí vyzdvihnout je ukázkový slovenský dabing.Přímo extra famózní,profesionální.Pan Adamovič měl sluch na intonace.Nádherná píseň na úvod.Šukšinův obličej při bom byl nedostižný.Skvělá kamera a výběr herců. (29.10.2023)

Že by to by bylo  něco světoborného, to tedy není. Film je pravděpodobně ceněný tím, že se vymykal klasickému komunistickému optimismu ve společnosti říené lidmi kolem L. I. Brežněva. Že prostě i v Sovětském svazu žili lidé, kteří nežili tak, jak nám bylo předkládáno oficiálními cestami. Příběh propuštěného vězně, který je nucen přijmout odpor vesnice, do níž ho přivedla jeho láska, ovšem chytnout za srdce, výkony manželů Šukšinových jsou také nepřehlédnutelné, ten závěr, kdy je vyhledán svou bývalou partou, pro niž se stal zřejmě nebezpečným zrádcem, byl trošku uspěchaný. A také setkání s vlastní matkou nedojme tak, jak by si asi autoři představovali. Ale asi to byl film, který si naprosto nepřál být sentimentální. (29.10.2023)

Musím filmu uznať tú nepokojnú atmosféru, ktorá sa musela vymykať ideálom sovietskej spoločnosti vtedajšej doby. No nedokázala ma osloviť žiadna postava, žiadna situácia, asi moje myslenie absolútne nezapadá do tej doby a miesta. Alebo niekde urobili súdruhovia chybu, prípadne film príliš zostarol a zostal vo svojej dobe. Chlapíkovi z väzenia ani jeho filmovému správaniu som neprišiel na chuť, a už vôbec nie tomu záveru. –––– Iba jedno mi dali sudičky do kolísky: väznicu! (06.01.2022)